Jakákoli podobnost postav čistě náhodná

Anotace: Celkem dost jsem se naštval na pár lidí ze třídy, a tak jsem napsal tohle.

Nevhodné pro děti do 18 let a těhotné ženy. Obsahuje sprostá slova, které já nemám vůbec umět... A vůbec se mi nelíbí...
Tato povídka byla psána ze vzteku a jakákoli podobnost postav je více než náhodná, avšak je myšlena jako naprostá náhoda.

Všichni tři mě pěkně nasrali. Sviňák Revan, sviňák Sybus i ten podělaný gay Kia. Věděl jsem, že se nějak pomstím, ale nevěděl jsem jak. Nejlepší možnost, nebo aspoň mně to tak připadalo, byka krouhnout je. Ne zezadu, nejsem oni, ale v souboji tak regulérním, jak jen může souboj jednoho proti třem být. Ale ani přes přesilu by to nemělo být těžké. Havran je neohrabaný špek, co bude s mečem obratný jak slon v porcelánu, ale jak veme do ruky kyj... Sybus, ten je frajer jenom přes hubu, ale jak přijde boj, musí si prát kalhoty. A Kia? Ten je magor. Škoda popisovat. Modrooký blonďák co myslí jenom tím, co má v kalhotách a vzrušujou ho jenom muži. Předpokládal jsem, že pustí meč po první ráně, ale možná jsem se mýlil. Ale možná jsem se spletl. Teď vymyslet, jak to udělám.
Když večer šli ti tři do hospody, jako náhodou jsem na ně počkal. Měl jsem plášť s rukávy a kápí, kápi na hlavě, ruce zkřížené na hrudi. Nepoznala by mě vlastní máti a o to mi šlo. Na zádech jsem měl svou věrnou katanu, co mě stála všechny úspory od mojich pěti let, protože prý byla tvrzená a ještě měla jakési runy. U pasu se mi pohupoval meč a levoruční obranná dýka.
"Pánové," postavil jsem se jim do cesty, když šli kolem, "jste zatčeni."
"Za co?" zeptal se Kia.
"Podívej se do zrdcadla a uvidíš, teploušku," řekl jsem a odhodil jsem kápi. "Za to, že máte blbé ksichty a pěkně, ale fakt pěkně mě serete!"
Vytasil jsem meč a dýku a zařval jsem: "Do střehu, prasata!"
Havran, přesně podle očekávání vytáhl kyj. Sybus vytáhl jeden a půl ruční meč a začal ho protáčet v rukách. Prostě machr. Ale jenom do té doby, než se naplocho švihl do nohy. "Skvělé, zmrzačí se sami," pomyslel jsem si a sám pro sebe jsem se usmál. Gaia vytáhl kvalitní jeden a půl ruční meč a postavil se jako jediný do střehu. Možná to nebude až tak lehké, ale vycouvat se mi nechce. Až teď jsem si všiml i čtvrtého, znal jsem ho. Byl to Newec. Vytáhl jednoruční meč, na levou ruku si nasadil malý, ale kvalitní zápěstní štítek. Pěkně se nám to vyvíjí.
Jako první se na mě, s mečem ve velkém zápřahu, rozběhl Sybus. Copak se na akdemii nic nenaučil? O chvíli později jsem jej nohou sundával z čepele, protože mi, blbec, ochotně naběhl na meč. Další se na mě rozběhl troll Revan. Šlehl po mě, asi mířil na břicho. Já jsem se sklonil a prosekl mu břicho, vytékající vnitřnosti už zpátky nenacpe.
Zbyli dva. Chvíli jsme se oťukávali a já jsem poznal, že jsem si ukrojil větší sousto, než jsem schopen sežrat. Přestal jsem doufat, že přežiju a už jsem to ani moc nechtěl. A právě takoví lidi přežívají...
Navzájem si pokynuli hlavou, rozešli se na mě z boku, každý z jedné strany. Sekli ve stejný okamžik. Udělal jsem kotoul směrem k Newecovi a sekl ho přes břicho. Meč se ale zasekl do páteře a já neměl čas na jeho vytahování. Zahodil jsem tedy i dýku a vytasil katanu. Meč proti meči, šermíř proti šermíři. Trochu jsme se oťukávali, pak zaútočil shora na levé rameno. Udělal jsem kotoul a sekl mu po břichu. Bohužel stihl uskočit. Pak jsem zaútočil z kotoulu bodem na břicho. On ránu srazil a sekl shora na hlavu. Uskočil jsem doleva, ale jestě mi stihl poranit pravou nohu. Kdyby nebyl překvapený, že jsem uskočil a dal do toho plnou sílu, možná bych měl místo nohy pahýl. Dobře mu tak. Zaútočil opět shora na rameno, já jsem kryl, pak zaútočil zespoda na stehno, kryl jsem. Pak se pokusil bodnout mě do břicha, já jsem čepel odkopl a usekl mu hlavu. Kdyby bodal tak, že měl ostří do boku a ne nahoru, nekopl bych. Jeho smůla. Posbíral jsem arsenál, sebral váčky s penězi, dohromady 100 zlatek, to je týdenní mzda hlídače a denní tržba vlastníka obchodu, nic moc, ale ani málo, a odešel jsem směr domov. Tam jsem si poraněnou nohu zavázal a doufal jsem, že se nezanítí.
Ráno mě vzbudilo klepání na dveře. Poznal jsem plátové rukavice. Matka má naštěstí tvrdý spánek a tak jsem se stihl sbalit a když otevírala dveře, skočil jsem z okna. Bolestivý dopad, ale musel jsem to vydržet. Co největší rychlostí jsem se odbelhal ke koni, naskočil a tryskem odsud padal. Jel jsem kolem dveří, takže jsem zamával matce a ta celá bledá omdlela. Začli mě honit dva muži na koni, ale lehce jsem jim ujel. Jejich koně asi nebyli zvyklí na trysk s plátooděncem na hřbetě.
Zastavil jsem se až večer a mohl jsem se jenom divit, že jsem neuštval koně. Rozdělal jsem oheň, udělal jsem večeři a probíral si znovu události uplynulých dvou dnů. Zabil jsem čtyři největší, ale nejslabší nepřátele a těžkooděnci patřili asi některému otci. Nejspíš Newecovu, jeho otec patřil k nejvyšší šlechtě. Čeká mě asi pěkně živý život.