Praktický úkol

Anotace: Copak asi může být smyslem naší existence? Proč naše planeta vznikla? Kdy zanikne? A proč? Nevíte? Tak čtěte...

Praktický úkol

„Vážení rodiče, vzácní hosté, kolegové a kolegyně, milí žáci.
Dovolte, abych vás přivítal na tradičním vyhlášení cen vědeckého kroužku naší školy. Do letošního ročníku soutěže se přihlásilo rekordních 112 projektů. Přesto však úkol komise nebyl nijak náročný. Je mi nyní velkou ctí, představit vám letošního vítěze vědecké soutěže, žáka naší školy a požádat jej, aby nás velmi stručně seznámil se svým projektem, který je evidován pod číslem 42.“

„Vážená poroto, rodiče, učitelé a kamarádi. Mám opravdu velikou radost, že tady dnes před vámi stojím a mohu vám představit svůj praktický úkol, na němž jsem pracoval několik posledních let.
Nejdříve jsem se v rámci školního praktického úkolu z biologie rozhodl, že se pokusím sestrojit model vlastního vesmíru, což se mi skutečně podařilo. Přidával jsem do něj různé planety i slunce, vytvářel jsem bizardní galaxie, mlhoviny... Asi před dvěma lety mě napadlo stvořit jednoduchý život. K tomu účelu jsem vymodeloval sluneční soustavu, po několika týdnech jsem otestoval všechny její planety a vytipoval tu, s ideálními podmínkami pro vznik života. Zalil jsem jí vodou a pak jsem několik týdnů experimentoval s bílkovinami, až se mi to povedlo.
Po několika měsících jsem měl slušnou živočišnou základnu, jenže manipulace s nimi pod vodou se postupně stávala obtížnější, takže jsem si některé druhy vynesl na pevninu a ubral na planetě vodu. Tvorové, do kterých jsem vkládal největší naděje, se však ukázali být na danou planetu příliš velkými, končetiny neměly požadovanou úroveň motoriky a také jejich mozek neměl kapacitu, v jakou jsem doufal. Několik týdnů jsem s jejich vývojem prakticky nepohnul a tak jsem je v návalu vzteku zlikvidoval a planetu jsem se rozhodl zmrazit. Po chvíli jsem si to však rozmyslel. Původně jsem chtěl začít od nuly, objevil jsem však živočišnou formu, která přežila a navíc se zdála být vhodnou k dalšímu rozvíjení intelektuálních schopností.
Tomuto živočišnému druhu jsem pak věnoval svou pozornost po mnoho týdnů a zdálo se mi, že jsem blízko svému cíli – vytvoření inteligentních bytostí. Stačil však jediný týden, kdy jsem byl nemocen a celá moje práce mohla přijít nazmar. U mých tvorů došlo totiž k nečekané mutaci. Jejich inteligence upadala na úkor agresivity, která je počala do značné míry ovládat. Téměř vymizela schopnost telepatie a i ostatní smysly nebyly tak dobré, jako dřív. Tento proces stále pokračoval a já jsem věděl, že pokud chci aspoň něco zachránit, musím jednat.
Opatrně jsem shromáždil všechny, u nichž proces degenerace zatím nepropukl , na velkém ostrově uprostřed oceánu a rozhodl jsem se je izolovat. To se mi sice podařilo, protože degenerace se u nich neprojevila, brzy však bylo jasné, že je na ostrově dlouho neudržím. Našel jsem tedy ve svém vesmíru planetu s téměř identickými podmínkami a celý ostrov i s kusem oceánu jsem na ni přemístil.
Pak už můj praktický úkol pokračoval bez větších potíží. Dnes už jsou mí Atlanťané – jak si podle názvu svého původního ostrova sami říkají – vysoce inteligentními tvory. Je tomu už dost dlouho, co pochopili, jak to bylo s jejich původem a asi před měsícem mě sami zkontaktovali a požádali mě, abych jim domluvil podání žádosti o začlenění do skutečného vesmíru a o zařazení své planety do oficiálního seznamu planet s inteligentním obyvatelstvem. Příští týden o tom bude jednat Rada vesmíru…“

„Výborně chlapče, jsi ozdobou našeho vědeckého kroužku… a jen tak na okraj – ti nepovedení tvorové na původní planetě vymřeli?“
„Vůbec ne! Dnes ráno, než jsem šel do školy jsem se na ně podíval. Jejich inteligence je malá, přesto však vytvořili jakousi civilizaci i kulturu. Většina smyslů je u nich značně zakrslá, dorozumívají se pouze verbálně a to spoustou jazyků, kterým vždy rozumí jen hrstka tvorů. Celou planetu rozdělili na stovky územíček, která mezi sebou bojují. Zabíjejí se takovou rychlostí, že je jim jejich planeta stále dost velká. Pravdu o smyslu své existence zatím rozhodně neobjevili, přesto však je s podivem, že už létají na velmi malé vzdálenosti do vesmírného prostoru…“

„To je vskutku velice zajímavé. Jak jsme se učili v biologii – je to totiž můj žák – život má spoustu rozmanitých forem…
Takže já teď oficiálně vyhlašuji projekt číslo 42 vítězným projektem letošního ročníku vědecké soutěže a tobě chlapče, gratuluji jménem školy i vědecké rady k tvému úspěchu a předávám ti tuto cenu a stipendium na prestižní univerzitu. Doufám, že s tvými Atlanťany se brzy setkáme ve vesmírné radě a že budou přínosem celému vesmíru!
A mimochodem – tu zmutovanou planetu raději znič!“