Den v budoucnosti

Anotace: Tenhle příběh sem psala do jedné internetové literární soutěže, ale moc se nevydařil:-(

Dlouho sem se rozmýšlela, jestli vám mám povídat svůj příběh...Nakonec sem se rozhodla, že ano, ačkoli mě možná budete považovat za blázna...
Byl nádherný prázdninový den a já seděla u zahradního stolku na chatě a četla sem si svůj oblíbený časopis ABC.Našla sem zajímavý článek, ve kterém byly vypsáno 20 největších záhad světa, jako např. Bermudský trojúhelník, zmizení Atlantidy, nebo bájné kruhy v oblilí údajně způsobené mimozemskou činností...Začetla sem se a ani sem si nevšimla, že se začíná nějak divně stmívat.Z “kómatu“ mě probral až silný záblesk.Zvedla sem hlavu od časopisu a ohlédla se kolem sebe.Leknutím sem se nemohla pohnout.Na místě, kde ještě před pěti minutami stála naše chata stál jakýsi podivný dům, se zvláštně tvarovanými okny a dveřmi a s desítkami různých anten na střeše.Nechápala sem, co se děje.Kolem mě už nebyla zahrada, ale jakási šedá prázdnota...jen zahradní stůl s židlemi tady zůstal.Po chvíli sem našla odvahu se zvednout.K domu se mi vůbec nechtělo, moc sem se bála a tak sem se raději vydala vstříc šedé prázdnotě.Brzy jsem zjistila, že to tady není tak prázdné, jak sem si myslela...Šla sem pořád rovně, ale najednou se proti mně vyřítilo jakési vozidlo, nemělo kola a vznášelo se ve vzduchu...nestihla sem uhnout, ale to vozidlo proletělo skrz mě jako kdybych byla jenom vzduch.Nemohla sem se z toho leknutí vzpamatovat.,,Musím odsud vypadnout, nebo se mi ještě něco stane“ říkala jsem si sama pro sebe. ,,Ale to bych nejdříve musela vědět, kde to sem!“Vtom jsem, uprostřed toho nekonečného šedého prostoru uviděla člověka.Najednou ze mě nevím proč spadly všechny moje obavy. ,,Dobrý den“ pozdravila sem, jak se sluší a patří.Ten člověk mě ale beze slova vzal za ruku a strhl mě stranou.Až když sem zvedla hlavu sem zjistila, že mě zachránil před jakýmsi podivným zvířetem, které se po mně snažilo skočit. ,,Děkuju vám moc!“řekla jsem. ,,No jo, prosimtě, hlavně vstaň a sbal si věci!“ ,,Halóóó, slyšíš, vstávej!Babička volala, že v bytě praskla voda, musíme rychle domů!“
Otevřela sem oči a pohlédla sem do udýchané tváře mojí starostlivé maminky.Musela sem usnout.,,Ale kde mám svůj časopis ABC s článkem o dvaceti záhadách?“Zeptala sem se mamky.,,Žádnej časopis si tady neměla.“povídá mi. ,,Ale vždyť jsi mi ho sama kupovala!“
,,Kupovala, ale nejspíš jsi ho nechala doma...“ Když jsme přijely domů, běžela sem do pokojíku a začala prohrabávat štos svých časopisů ABC, ale poslední číslo chybělo....
Tohle číslo sem si dočetla až o deset let později, když sem se už jako dospělá se svými dětmi přistěhovala do nového bytu.Ten byt byl vymalován šedou barvou a na stěně visel kalendář s názvem Domy budoucnosti.Přetočila sem na měsíc červenec a objevila sem dům, který sem už kdysi někde viděla.Byl to dům se zvláštně tvarovanými okny a dveřmi a s desítkami různých anten na střeše...Třeba je budoucnost blíž, než si myslíme...a kdo ví, třeba se mi to tenkrát jen nezdálo...