Anděl Noci

Anotace: Můj osud je být Andělem

Ležela v trávě a pozorovala západ slunce. Západ slunce, který nikdy nebyl stejný. Každý večer se vracelo to nádherné zbarvení nebe, ale pokaždé mělo jiné kouzlo než to včerejší.
A dnešek? Dneska byl západ slunce překrásný, nikdy jindy dívka neviděla něco jen trochu tomu podobného. Slunce jakoby se zastavilo nad klidným jezerem a bíle mraky ho obalily jakoby ho chtěly uložit do těch nejměkčích peřin. Slunce přecházelo do oranžových odstínů, ale z obzoru nekleslo ani o kousek. Jeho paprsky se prodíraly skrz měkké mraky ven a dopadaly na víčka dívčiných očí, dívka oči pomalu zavřela a vnímala teplo a vůni jarního večera. Když po několika minutách ztěžka zvedla víčka viděla něco úžasného.
Bílé mraky se rozprchly a po dlouhých zlatých paprscích k ní někdo kráčel. Někdo v šatech dlouhých a tenkých jako pavučina sestoupil na jezero a ladnými kroky přišel po hladině jezera až k dívce.
Dívka nevěřila svým očím, ale něco jí říkalo, že se jí to nezdá a že tento zdánlivý sen je skutečností..
Když v tom se ta nádherná bytost seslána z nebe s očima modrýma jako sama obloha vpila pohledem do dívčiných očí, černých jako noc.
Chvíli na to, stvoření nevinné jako malé dítě roztáhlo nádherná křídla a řeklo: „ jsem anděl světla a ty jestli budeš chtít můžeš se stát andělem noci, můžeš to být jen ty, jen ty jsi k tomu předurčená a teď nastal čas kdy tě nebe potřebuje.“
Dívka nevěřícně koukala na anděla, od dětství ji něco táhlo k noci, milovala tu chvíli kdy měsíc s miliony hvězd nahradil tu žhavou kouli jménem slunce. Připadalo jí to zvláštní, všichni kolem ní se noci obávali, ale ona nocí žila.. a teď se jí konečně po několika letech dostalo vysvětlení..neměla důvod váhat, jen drobnou ručkou odhrnula z obličeje dlouhé havraní vlasy a na souhlas přikývla.
V tu chvíli měsíc zahnal slunce ke spánku a svým perleťově bílým paprskem proměnil dívku v anděla, anděla noci.
Dívka pohlédla na jezero ve kterém se odrážel její domov, měsíc. Cítila, že ji volá a tak roztáhla křídla a letěla..