Zásada nezasahování

Anotace: V zimě jsem v lese potkala lehce oblečené, velmi veselé děvče... přemýšlela jsem o tom a myslím, že to bylo nějak takhle -

Milá maminko,
včera mě potkala velice zvláštní příhoda, o které Ti musím napsat. V minulých dopisech jsem Ti vždycky psal o dívce mého srdce - Andule Havránkové, do níž jsem už rok zamilovaný, ale ona o tom nemá ani tušení…. A teď si představ, co se mi stalo…
Brzy po ránu jsem vyrazil do lesa, podívat se, jestli noční sněhová nadílka nepolámala mladé smrčky ve školce, protože letošní zima je mimořádně krutá – ale nebudu odbočovat!
Na horní pasece jsem potkal Andulu! To samozřejmě není nic překvapivého, jenže ona byla naboso, v krátké červené sukýnce a bílém bolérku, zavázaném pod prsama. Zrovna tak tam běhala v létě – jistě si vzpomínáš, psal jsem ti o tom… Poskakovala po té pasece s košíkem v ruce, trhala větvičky, sbírala kousky kůry, kamínky a všechno, co vykukovalo ze sněhu. Asi desetkrát jsem se štípl do ruky i do tváře, až jsem zasyčel bolestí, ale Andula nezmizela… Nikdy bych nebyl věřil, že je tak otužilá!
Když jsem konečně popadl dech, chopil jsem se příležitosti. Nabídl jsem jí kožich. Dívala se mile, ale neřekla nic a pak už si mě zas vůbec nevšímala. Rozhodl jsem se, že tuhle šanci nesmím propást a nabídl jsem se, že jí ponesu košíček. Když jsem ho chtěl vzít, odstrčila mě nečekanou silou, ale neutekla, takže jsem to zkusil ještě jednou… Vzal jsem ji za ruku. Byla úplně ledová, takže jsem si hned vysvlíkl kožich a chtěl jsem ji do něj zabalit. Jenže ona z ničeho nic upadla do sněhu a zůstala tam nehybně ležet. Zjistil jsem, že nedýchá, takže jsem ji chtěl rychle odnést, ale nemohl jsem ji zvednout. Dokonce jsem ji nedokázal ani odtáhnout! Říkal jsem si, že je to tou hroznou panikou, která mě zachvátila, protože jinak unesu i divočáka… Pořádně jsem ji přikryl a běžel do hospody, která je hned za cestou. Byl jsem tam za pět minut.
Sice na mě hleděli jako na blázna, ale šli se mnu. A představ si, že jsme tam nic nenašli. Byl tam jenom můj kožich! A úplně neporušený sníh! Vrátili jsme se do hospody. Kluci mě chlácholili, že je to tím, že jsem zamilovanej blbec, ale já brečel jak mimino, že už Andulu nikdy neuvidím…
Vtom se otevřely dveře a ona vešla! Zabalená ve svetrech, bundě a vlněné čepici. Byla nádherná… Kluci pro ni došli, abych se vzpamatoval.
Všechno jsem jí to vypověděl a ona byla moc dojatá, říkala, že se jí taky líbím, ale nevěděla, že ji tolik miluju… Kdyby nebylo tohohle zásahu z nebes, nikdy by mi to neuvěřila.
A tak jsme se ještě včera zasnoubili a svatba bude co nejdřív! Ještě vše upřesním.
Líbá tě Tvůj syn Honza

--------------------------------------------------------

Nikdo z nás nechápe, co mohlo být špatně…
Více než 30 otočení planety kolem osy jsme pečlivě sledovali vytypovaného obyvatele dané lokality, aby bylo vyloučeno každé pochybení.
Naši vědci pečlivě vypracovali věrnou kopii tohoto tvora a vypustili ji na místo v přesně určenou denní dobu. Každý její pohyb byl propočten tak, aby nebudil sebemenší podezření. Sběr vzorků měl proběhnout naprosto nenápadně a nepozorovaně…
Z neznámých důvodů však došlo k neplánovanému kontaktu s jiným tvorem, který se pokusil robotovi ukrást zásobník na vzorky a po svém neúspěšném pokusu jej chtěl dokonce spoutat kůží z jiného zdejšího živočicha.
V tom okamžiku nařídil kapitán robota vypnout, ale ani to tvora neodradilo a pokusil se jej odnést celého. To ale sám nedokázal, takže jej naivně omotal kůží a běžel pro ostatní. Kořistí si byl natolik jistý, že zásobník zanechal na místě. Bylo tedy zřejmé, že se vrátí, což se nakonec potvrdilo. Proto byl robot odstraněn a veškeré stopy byly pečlivě zahlazeny.
Nyní bude nutno celou věc podrobit důkladné analýze a objevit chybu, jíž jsme se dopustili. Jisté však je, že akce nezanechala na planetě žádnou stopu a naše hlavní zásada – nezasahování - byla dodržena.