Deník

Anotace: Někdy je dětem potřeba i věřit... List z deníku předkládám tak, jak byl napsán...

24.kvjetna

roshodl sem se, že si napišu deník ikdyž eště moc psát neumím. nigdo mi totiš nevěří že řikám pravdu a mně to doopravdy moc mrzí.
gdyž sem bil včera večer pro uhlí, tak tam bil hrozně zvláštní pán. Vlastně ani jako pán nevipadal, spíš vipadal jako velikánská stonoška co stojí na zadních nohách. A kouřilo mu modře z celé hlavi a těla.
říkal, že mám jít s ním, že mi ukáže co sem eště neviděl a to úplně jinou planetu! a já sem mu řekl, že se musim napřed zeptat doma. A on řekl, že teda počká, dyš to nebude dlouho trvat. Tak sem se šel zeptat domú a dostal sem nářez, že si nemám vimíšlet. mám domácí vjezení a bojím se, že mi uletí.

25 kvjetna

vnoci sem se rozhodl že s ním odletím i bez dovolení. Tady mi nigdo nerozumí a fšichni říkají, že sem ještě malej.Ale to není pravda, dyš uš umím psát! Aspoň pak budu slavnej!

sem hrozně nešťastnej. táta mě nepustil do sklepa a šel tam sám a říkal že tam nic není a že sem lhal ale já sem nelhal!!!!
asi na mně nepočkal

26.kvjetna

celou noc se mi oněm zdálo. určitě furt čeká, dyť přece řikal, že to bude obrovskej přínos pro vjedu a že mu stojí za to počkat. vnoci sem si zbalil baťoch. snat mně zítra pošlou pro uhlí.

teť sedim ve sklepje a brečim, protože tu není. a to sem mněl takovou radost, že se mi podařilo pronýst baťoch.
třeba eště přijde!
pohlo se uhlí a vidim modrej kouř zrovna jako předevčírem
trochu mam strach
snad to bude
----------------------------------------------------

A tohle je, pane komisaři, to jediné, co jsme v tom sklepě našli…