Fragment I.

Anotace: Někdy mě napadají úryvky příběhů, říkal jsem si, že je budu sepisovat a jednou je upravím a dám dohromady... takže tady je první... 22:11

...kritickým pohledem přelítl přes skupinu nepřátel a lišácky se pousmál. S širokým úsměvem na tváři vykročil směrem k nim a nespouštěl z nich zrak. Viděl jak se jim chvějí ruce držící meče. V duchu se tomu zasmál. Stanul asi dva metry od nich. Svůj Krvolit, sekeru vykovanou trpasličími mistry, měl opřenou na ramenu. Hleděl na ně z nadhledu, jeho dva metry deset proti jejich sto sedmdesáti centimetrům. Napětí houstlo. Nabral do plic vzduch a jeho hruď se zvětšila, skupinka mladíků, jejichž život měl brzy zkončit, přestože o tom zatím neví, znervózněla. Všichni čtyři zatajili dech. Uchopil svou sekeru do obou rukou a protáhl se. Přikrčil se v kolenou, tak, že měl hlavu ve výšce jejich hrudí. Po chvíli absence zvuku se čtveřice setkala pohledy a s pokřikem se vrhli na obra, ten hravě kryl všechny jejich rány a když mávnul Krvolitem, vše se zastavilo. Krev smočila břit sekery a vypařila se, vše bylo pomalé a vzducg se prosytil chutí krve. Břit Krvolitu pomali narazil na chlapcovo rameno a s jemností katapultovaného povozu do něj pronikl. Čepel projížděla masem jako horký nůž čerstvým máslem a když celý břit vyšel z chlapcova těla, vše se zrychlilo, jakoby čas chtěl dohat svůj restík. Čepele tří mečů mu tancovaly ve smrtícím tanci kolem krku a on se jim jen tak tak vyhýbal. Jednoho z trojíce odkopnul a druhého udeřil rukojetí sekery. O třetího se opřel ramenem a tak stanul uprostřed mýtiny . Krvolit uchopil do jedné ruky a druhou tasil Drvoleb, těžký tříhlavý řemdih. Během okamžiku se Drvolebovy hlavice míhaly vzduchem ve smrtonosně krásném tanci. Jeden z tojice se k němu chtěl přiblížit zezadu, avšak to byla jeho poslední chyba... jedna z hlavic mu rozdrtila čelist, druhá mu zlomila tři žebra a třetí se mu už jen zabořila do zmačkané krvacející hrudi. Zbylí dva. Pohledli na sebe. Jeden z nich si ze země vzal luk. Napnul tětivu a Krvolit, těžká dvoubřitá sekera zdobená lebkami obětí, ho rozpoltil a zabořil se do stromu asi šest metrů za nimi. Zůstal poslední. Tak šeptajíce motlidbu tasil krátký meč. Dva meře proti třem hlavicím řemdihu. Kroužil kolem vraha svých přátel. Hlavice řemdihu se zabořily několik centimetrů od jeho nohy. Vyrazil kupředu. Dlouhým mečem ťal po ruce řemdih držící a krátkým se smažil napadnout nepřítelův pas. Obě rány se s řinčením odrazili od masivních plátů adamantinu a obr se krutě zasmál. Upustil rukojeť řemdihu a udeřil pěstí do hrudi mladíka. Ozvalo se křupání. Mladík padl na zem, chorptíc. Z nosu a úst mu vytékala krev. Obr se na něj s opovržením podíval a se svými 120 kily obutými do težkých adamantinem kovaných bot dupnul na jeho hruď...