S versus S - kapitola 1.

Anotace: Moje první HP povídka, začátek nic moc, prakticky o ničem, ale troufám si tvrdit, že se to ještě vyvrbí :) Jestli máte náladu, čtěte... :)

Na nádraží King´s Cross, zhruba někde v polovině mezi nástupišti devět a deset, znuděně postával vytáhlý chlapec a zpod tenkých obroučků svých brýlí nenápadně pozoroval dění v okolí.

Neposlušné vlasy mu trčely do všech světových stran a co se týče oblečení, vypadal, jakoby vyznával trošku trhlý způsob módy. Tmavě hnědé manšestrové kalhoty mu volně splývaly kolem hubených nohou a nezvykle modré tričko hlásalo nápis : "Fanděte Kudleyských Kanonýrům!"

Obzvláště pozorný kolemjdoucí by si možná všiml, že obnošenou červenou vestičkou se dotyčný pokusil zakrýt fakt, že se postavičky vytištěné na tričku pohybují, ale nikdo si v tuto denní dobu nevyšetřil ani vteřinku času na to, aby pozoroval znuděného kluka.
Lidé se neurvale prodírali davem a pomocí loktů se pokoušeli odstrčit své konkurenty z cesty. Chlapík táhnoucí za sebou nejméně metrák zavazadel se svým tlustým břichem (přes které pomalu neviděl) otřel o stěnu, přičemž mu jedno z břemen vyklouzlo z tlusté zpocené ruky a poroučelo se chlapci přímo na palec.

James Potter si teatrálně povzdychl a pomocí nenápadného mávnutí ve své kapse kufr na okamžik zdržel, aby mu nerozplácl jeden z jeho drahocenných prstů, a poté bleskurychle uskočil na stranu.

"Dávejte přece pozor!," vyštěkl rozzlobeně.

Ještě, že mi je už sedmnáct, takže už můžu používat hůlku pomyslel si s úšklebkem jinak bych měl už prst rozmašírovanej na kaši.

Ještě jednou vrhl naštvaný pohled na obtloustlého občana a odporoučel se o kus dál. Nenápadně se opřel o stěnu a najednou po něm nebylo ani stopy.

*****

Přivítala ho zářivě červená lokomotiva a hluk bezpočtu vzrušených hlasů na nástupišti 9 a 3/4. S nataženým krkem si stoupl na špičky a pokusil se v těch stovkách studentů zahlédnout černou čupřinu Siriuse Blacka.

Bylo ale zvláštní, že první, kdo se mu dostal do zorného pole byl Červíček, i přes jeho malou baculatou postavu, ale James neměl potřebu jít si se svým kamarádem promluvit. Raději zamířil na opačnou stranu a hltal pohledem ty známé dlažební kostky, naleštěnou lokomotivu a další vjemy znamenající jen jediné - cestu zpět do Bradavic. Již poslední rok plný zvratů a nečekaných událostí, o kterých ještě nevěděl. Těšil se na své kamarády a vždy zásobu vynalézavých vtípků v prostorách majestátního hradu.

"Nazdárek Dvanácteráku, kam zíráš?," zašklebil se Sirius a přátelsky ho žďuchl do ramene. Od minulého roku se ani moc nezměnil, i když - úsměv měl možná o něco zářivější a upíralo se na něj o pár desítek více obdivných dívčích pohledů. Tichošlápek se v nich vyhříval jako ve světle reflektorů a sebestředně se vzhlížel v odlesku jedné z kovových vývěsních tabulí.

"Mhm…," zamumlal rozpačitě James, když se vytrhl z nastoleného transu a zmateně se rozhlédl kolem sebe, "promiň, zamyslel jsem se!"

"Kdy nad tou Evansovou konečně přestaneš dumat!," zamračil se Sirius a uštědřil kamarádovi pořádnou herdu do zad, "podívej se, kolik je tady hezkejch holek…který by o tebe na rozdíl od Lily stály!"

"Asi máš pravdu," zamyslel se chlapec, ale nedokázal pohlédnout kamarádovi do očí. Proto s radostí uvítal hlasité zahoukání lokomotivy a úprkem se rozeběhl zabrat jedno volné kupé.

"Sakra, počkej na mě!," zahalekal uraženě Sirius, přičemž obdaroval jednu šesťačku zářivým úsměvem. Ta se pod jeho pohledem zarděla a začala si důvěrně něco špitat s kamarádkou.

Sirius se elegantně otočil a následoval Jamese do vlaku.

*****

Lily se se zatnutými zuby prodírala davem. Autobusy měly úděsné zpoždění, až chvilkami zatoužila popohnat je svojí hůlkou, ale usoudila, že hromadná doprava letící mimo silnici by byla přeci jen trochu nápadná.

Ani se nestačila rozloučit se sestrou, i když jí vlastně ani nevadilo, že se ušetřila Petuniina 3v1 pohledu (závistivého, pohrdavého a ublíženého).

Konečně s funěním dorazila k přepážce a aniž by se nějak vzrušovala, že ji nějaký mudla zahlédne, rozběhla se proti zdi a zmizela z dohledu.

Samozřejmě, že byla zvyklá, že v klidu projde na druhou stranu, ale tentokrát se to nestalo. Tvrdě do něčeho narazila. Dostala smyk. Naštěstí se jí podařilo udržet pozbytou rovnováhu a trochu omámeně se rozhodla prozkoumat, co jí zabránilo projít na druhou stranu.

Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že ten předmět nebylo něco, ale NĚKDO. Nacházela se sice už na nástupišti, ale díky svému rozběhu srazila na kolena jakousi dívku. Nikdy ji v Bradavicích neviděla, ale měla pocit, že může být tak podobně stará jako ona.

Přátelsky natáhla ruku a pomohla jí na nohy.

"Promiň, neměla jsem tak letět, já jsem Lily!"

"Lisa," hlesla nervózně a těkala očima ze stranu na stranu.

"Ty jsi tu nová?," nakrčila Lily obočí a aniž si to uvědomila, pohled jí zabloudil napravo a přilepil se na Pottera.

Jak ona ho nesnášela! Jestlipak jí zase bude otravovat?! Ale jistě, že bude! Jak taky jinak! Proč na něj vlastně myslí?

Vyvedená z míry nad sebou samotnou nechápavě zakroutila hlavou, až se jí rudé kadeře roztančily kolem obličeje, a s úsměvem se zadívala zpět na Lisu.

"Ty jsi z Krásnohůlek?"

"Ehmchm"

"Cože?," podivila se a mezitím si pokusila sebrat rozházené učebnice, které se jí při nárazu rozsypaly po zemi.

"Nazdar Evansová," zaječel na ní protivný hlas, který okamžitě dokázala zařadit.

"Odpal Pottere," zasyčela výhružně a málem nepochytila svou vlastní ruku, napřahující se…

"Ale no tak Evansová, to musíš bejt pořád tak nabroušená, jen sem ti chtěl pomoct sesbírat ty učebnice!"

"Není třeba," usmála se ironicky a s žuchnutím si vyhodila tašku zpět na rameno. "Pojď Liso, půjdeme si najít volné kupé!"

Otočila se na podpatku a dlouhými kroky rázovala k vlaku. Ještě zaslechla Pottera, jak si mumlá něco typu "pro dobrotu na žebrotu", a už se věnovala své nové spolužačce.

"Takže ty jsi z Krásnohůlek?," navázala v hovoru na přetrženou nit a povzbudivě se na Lisu usmála, "uvidíš, v Bradavicích se ti bude určitě líbit, Brumbál…"

"Já vím!" hlesla Lisa a na její hezké tvářičce se na chvilku bleskl úsměv, poté ale opět nasadila smutný obličej.

"Stejně se trochu bojím..."

"Čeho?"

"Ehm...já...,". Lisa zrudla jako ředkvička a sklopila oči k podlaze. V očích se jí objevila čerstvá bolest a hlas zadrhl.

Lily chápavě naslouchala, věděla, že by neměla Lise skákat do řeči, ani ji popohánět, čekala, až ji to všechno řekne sama.

"Promiň, já ti věřím, ale ještě…"

"Nedokážeš to říct?"

"Tak nějak." Lise úlevou poklesla ramena. "Díky, že mě chápeš…"

Lily si bezděky prohrábla rukou vlasy a zamířila do jednoho z dosud volných kupé, "kam si chceš jít sednout?"
"Mě je to celkem jedno," pokrčila rameny Lisa a svalila se na nejbližší sedačku.

Dívky si udělaly pohodlí, a když zaslechly troubení k odjezdu, zvědavě se zahleděly z okna.

Lily se kochala scenérií divokých luk a hustých lesů každý rok, ale přesto se toho nemohla nabažit. Se soustředěným výrazem pozorovala míhající se krajinu...

"Evansová!"

Rusovláska šokovaně zvedla hlavu a málem se rozječela nahlas.

"Vypal Pottere! Nelez mi na oči, nebo se ti brzy něco stane!"

"No jo, vždyť už jdu!," zabrblal zkroušeně a chystal se otočit, když do kupé strčil hlavu Sirius Black a chystal se pronést něco úžasně chytrého. Slova se mu ale zadrhla v hrdle (což bylo dost neobvyklé) a v nevěřícném šoku zašeptal : "Liso?"