S versus S - kapitola 3.

Anotace: Nevím, co napsat. Prostě třetí kapitola, kterou musíte překousnout, pokud se chcete dostat dál :)Jestli si to někdo přečte, budu ráda =P

Zbrkle se nasoukaly do hábitů a ani se nenadály, už začaly skřípět brzdy. Na obzoru z večerní mlhy vystoupila majestátní silueta Bradavického hradu. Lisa se na něj zadívala s posvátnou úctou a bezděky zadržela dech. To, kam chodila předtím do školy, se tomuhle nemohlo ani ve snu rovnat.

"Tak vítej doma!," zašklebila se Lily a jemně ji vystrčila ze dveří, protože to, jak dívka ztuhla na místě, způsobilo menší dopravní kalamitu.

"Ehm omlouvám se," zrudla Lisa s bázní se nechala nést davem k zvláštním kočárům, které táhli podivní koně.

"Co je to za zvířata?," zabrzdila a s hrůzou v očích se zahleděla na nehezké tvory.

"Ty je vidíš?," vyjekla Lily překvapeně a zamyšleně se zahryzla do spodního rtu.

"A to bych snad neměla…?"

"Není to zrovna obvyklé," řekla vyhýbavě rusovláska, ale do očí jí nepohlédla. Lisiny zmatené myšlenky ale vzápětí přehlušila záplava nových dojmů, takže tomu již nevěnovala pozornost.

V první řadě pohlédla na pevnou bránu, pomalu se rozevírající a vítající nové studenty, a přísnou ženu stojící v ní.

"To je profesorka McGonagalová," zašeptala spiklenecky Lily, "na tu si dávej bacha, učí přeměňování!"

"Díky...budu si to pamatovat." Lisa zezelenala. Vzpomněla si, jak se poslední měsíce pokoušela odbourat nervozitu, a že se jí to téměř podařilo, ale teď do toho spadla znovu a to přímo po hlavě. Jak všichni přijmou její nenadálý příchod? Dokáží pochopit, že nesmí prozradit, kým je? Sice by se mohla vydávat za žákyni z Krásnohůlek, ale to půjde dost těžko, když francouzsky neumí ani žbleptnout! A co Moudrý klobouk? Kampak ji asi zařadí? Bude muset snášet tu hanbu, když na celou síň zařve "ZMIJOZEL?"

"Liso…," Lily ji konejšivě objala, "to zvládneš!"

"No jo," zamručela nepříliš přesvědčivě a spolu s ostatními vstoupila do Velké síně. A zatímco Lily s Penny a Juliet zamířily přímo k nebelvírskému stolu, ona se musela zařadit za vystrašené prváky, kteří jí sahali sotva po pás. Bylo jí jich líto, jak se tak klepali přeplněni nervozitou, ale ona se ostatně cítila stejně…

Vystrašeně se rozhlédla kolem sebe a roztřeseným pohledem přejela celou síň, čtyři dlouhatánské stoly plné veselých studentů, a najednou si nadávala za své rozhodnutí. Cítila se tady jako vetřelec.

Mimoděk zavadila pohledem o zmijozelský stůl a bledého světlovlasého chlapce s arogantním výrazem.

Ne, do zmijozelu ne! zaprosila v duchu asi posté a chtěla se zahledět na Moudrý klobouk klidně ležící na obyčejné stoličce, když koutkem oka spatřila Lily, jak na ni zběsile mává. Smutně pohlédla jejím směrem a do srdce se jí zarylo několik ostrých nožů.

Co si o ní bude Lily myslet, když… Teď, když měla snad v celém svém životě nejblíž najít si opravdovou kamarádku…

"Abbey, Patrick!"

Překvapeně sebou trhla a pochopila, že zařazování už začalo. Ještě zahlédla Lilyiny sevřené pěsti a povzbudivý úsměv a poté se soustředila už jen na krátící se řadu a svoje čím dál tím roztřesenější kolena.

"Elisonová, Alice!"

Do zmijozelu ne, prosím!

"Richard, Kevin!"

Už jen jeden člověk a bude na řadě…

"Sam, George!"

"Scheckerová, Lisa!"

Lisa začala vidět dvojitě. Omámeně se vzchopila, trochu opileckým krokem se vydala ke stoličce a se zjištěním, že všechny hlasy ztichly a koukají na ni stovky zvědavých očí, se skácela na zadek a rychle si narazila klobouk na hlavu.

Cítila, jakoby se jí v hlavě hádaly dva hlasy a ona je pozorovala z povzdálí.

Hm…tak tohle je těžký případ promluvil Moudrý klobouk v její mysli na jednu stranu v tobě cítím pouto k jedné koleji, ale zase na druhou…nevím jak se mám rozhodnout. Vydrž, promyslím si to!

S vyschlým hrdlem tam seděla snad několik minut, jí to ale připadalo jako několik let. Jakoby přirostla k rudému potahu na židli a se srdcem v krku poslouchala svůj životní úděl. Věděla, že na tom jediném slově závisí celá její budoucnost a…

Už to mám! zahlaholil klobouk.

Tak co?

Počkej, vykřiknu to nahlas!

Cítila, jak klobouk otevírá svá látková ústa a z plna hrdla ječí… "…."

----------------------
2. část
Klobouk na její hlavě se ošil (pokud to vůbec jde, ale v Bradavicích je možné všechno, ne? =)) a ještě trochu nerozhodně vykřikl : "Nebelvír"

Lisa seděla na místě jako opařená, nebyla schopna se hnout, natož pak si uvědomit…

Od nebelvírského stolu se ozval hromový jásot a známí i neznámí lidé ji s potěšením vítali ve své koleji. Jakoby nebyla stále schopna tomu uvěřit, s podlamujícími se koleny se rozeběhla k nim. Na okamžik zmizela pod záplavou těl. Všichni ji poplácávali po zádech a každý si s ní chtěl podat ruku. Nevěděla, kam dřív skočit. Koutkem navlhlého oka zahlédla Siriuse, jak na ni upřeně hledí a nevědomky se usmívá. Vyslala k němu jeden ze zásoby svých vražedných pohledů a se zmateným kroucením hlavou se usmála na Lily.
"Já to věděla," jásala její nová kamarádka, "tak si sedni, oslavíme to ve společenský místnosti, Brumbál bude mít řeč!"

Teprve teď si Lisa uvědomila, že zařazování už skončilo a síň ztichla pod náporem očekávání. Rychle sebou hodila na lavici a upřela pohled před sebe. Ředitel s úsměvem povstal a zvolal : "Určitě musíte mít hlad, takže uspokojte svoje žaludky a potom vám sdělím pár každoročních pravidel," mrkl na ně přes své půlměsícové brýle, "stejně se obávám, že by mě nyní nikdo nevnímal!"

S úsměvem se opět posadil a jakoby se někde spustil tajný mechanismus, stoly se během vteřiny prohýbaly pod váhou desítek podnosů plných lákavých lahůdek.

"No teda!," zavýskla Lisa nadšeně a mlsným olizováním si na talíř nabrala rovnou od pěti různých chodů, "do tady je dycky takobá hostida?," vyzvídala s plnou pusou.

Lily se vědoucně usmála.

"Tak tady se mi teda bude líbit," zašklebila se blondýnka spokojeně a mlsně se zadívala na nedaleký podnos s jablkovým koláčem.

*****

O pár minut později, když už všichni sotva dýchali, jak se zase jednou přecpali, se Brumbál rozhovořil o zákazech a příkazech. Byla to každoroční rutina, a tak skoro nikdo neposlouchal, ale musí se nechat, že i přes to se místností rozléhalo ticho rušené jen občasným heknutím nějakého přejedeného jedince. K Brumbálovi měli všichni velkou úctu a nikdo se neodvážil zpochybňovat jeho autoritu.

"Jako každý rok, pan Filch mě poprosil, abych vám opět připomenul, že přístup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán. Bohužel tu máme jeden problém. Prosím!" Brumbál pokynul školníkovi, aby začal mluvit a ten se svým typickým skřípavým způsobem začal rozčilovat.

"Vy chátro špinavá, kdyby to bylo na mě, nechal bych vás všechny houpat se za kotníky ve sklepeních, kdo to udělal, KDO TO UDĚLAL?! Až si tě najdu, ty prevíte…tak…"

"Filchi," podotkl jemně Brumbál, "nemohl byste nám osvětlit, co se vlastně stalo?!"

Školník si odfrknul, až mu špinavé vlasy spadly do obličeje, vycenil své křivé zuby a roztřásl se potlačovaným vzlykotem : "Co jste jí udělali, barbaři?!"

"Filchi!"

"Ach ano, paní Norrisová, moje milovaná paní Norrisová, přísahám vám, že.."

"Tak to by stačilo!," zamračil se Brumbál. "Žádám vás, kdybyste někde zahlédli paní Norrisovou, měli byste ji předat tady panu Filchovi..."

"To tak," uslyšela Lisa Siriuse, "eště bych chytil blechy!" V koutcích ji povážlivě zacukalo a měla co dělat, aby se jí podařilo udržet vážnou tvář.

"Kdo je to paní Norrisová?," otočila se na Lily.

"Ále, Filchova kočka, taková vypelichaná, všude slídí a donáší školníkovi, kde se co šustne. Nikdo tady jí nemá rád!"

"Se ani nedivim," ušklíbla se Lisa a vyskočila na nohy, přičemž ještě stačila popadnout jeden věneček. "Půjdeme do ložnic?"

"Jasně," kývla Lily a mávla na Penny s Juliet, nečež se zkoumavě zahleděla na Lisu.

"Co je?," ta se neklidně ošila, "mám snad nos od čokolády?"

"Ne, to ne!," rozesmála se Lily, "jen nedovedu pochopit, jak se do tebe všechno to jídlo ještě vejde!"

"Snadná věc," pokrčila rameny, "nejspíš mám v žaludku černou díru!"

*****

Dívky se se smíchem rozeběhly do ložnic a jen tak tak zabrzdily před portrétem Buclaté dámy. Ta se na ně nerudně podívala zpod obroučků svých brýlí a přehnaně hlubokým hlasem pronesla "Heslo?"

"Jejky, to mě nenapadlo!," vyděsila se Lily, "musíme si na někoho počkat!"

"Mě to nevadí. Ale nesmí to být moc dlouho, jinak se neudržím na nohou!"

Lisa se prudce obrátila, jelikož měla pocit, že za rohem zahlédla pohyb. A opravdu, za okamžik vyšli na světlo Sirius s Jamesem, zaujati do hovoru.

Sirius se tak zajímal o podrobnosti z Jamesova vyprávění, že si Lisy vůbec nevšiml a nebýt její pohotové reakce, tak by do ní vrazil.

"Dávej přece pozor!," zasyčela a stočila svůj pohled raději na druhou stranu, čirou náhodou zrovna na obraz rytíře v plné zbroji zběsile cválajícího na svém koni po rozkvetlém poli.

"Jak to, že si mě nevšímáš, Scheckerová?" Sirius nasadil neodolatelný úsměv.

"Nech si toho, Blacku, jo?," opáčila znuděně, "na mě tohle už dávno neplatí!"

"To je ovšem škoda," zašklebil se, "ale, že jsme si spolu hezky užili, ne?"

Lisa otevřela naprázdno pusu a do očí jí nezadržitelně vrkly slzy.

"Ty jsi takovej kretén, Blacku!," zaječela zraněně, zbrkle se otočila na podpatku a rozeběhla se pryč od zmatené Lily, překvapeného Jamese a šokovaného Siriuse.

"Tak to si teda nezvlád, kámo!" prorokoval James znalecky.

*****

Lisa se zrazeně rozeběhla pryč. Nadávala si za to, jak je hysterická, ale nedokázala svoji reakci zvrátit. S povzdechem zabrzdila a sklíčeně se opřela o stěnu.

"Liso?," zaslechla Lily, jak na ni volá.

"Tady," hlesla smutně.

Lily se po několika vteřinách vyloupla za rohem a s přísným výrazem se jí zadívala do očí.

"Co ti Black udělal?"

"Já…"

"Nedám ti pokoj, dokud mi to neřekneš!," založila si ruce na prsou, "zajímalo by mě, odkud ho vlastně znáš a proč vždycky, když ho uvidíš, tak ti začnou téct slzy proudem."

Lisa překvapeně vzhlédla a nerozhodně si začala namotávat pramínek vlasů na prst.

"Dobře," svolila, "tak já ti to teda povím, jen…ale raději, až budeme někde sami."

"De se do ložnic" zasalutovala se smíchem Lily a spolu s Lisou se vydaly do společenky.

Poté, co zachytili někoho z Nebelvíru znalého hesla, vklouzly portrétem dovnitř a stanuly v majestátní společenské místnosti.

Lisa se začala okouzleně rozhlížet kolem sebe, ale Lily ji už uchopila za ruku a vytáhla ji po schodech nahoru.

U postelí už spatřily zavazadla a Lisa zkontrolovala i svého trochu neobvyklého domácího mazlíčka, ochočenou lišku Elen.

S rychlostí svou kamarádku pustila z klece a žuchla sebou na postel. Byla ráda, že může bydlet s Lily, protože tady vlastně nikoho jiného ani neznala. Ložnice, která ještě obsahovala dvě další postele, byla naneštěstí prázdná, takže si rusovláska mohla okamžitě prosadit, že chce slyšet Lisino malé tajemstvíčko.

"Takže…?" zvedla obočí.

"No jo," zabručela dívka neochotně a spustila : "Siriuse jsem potkala o prázdninách, když jsem pobývala u své babičky. Bydlel v krásném obrovském domě, ale vypadalo to, že tam není rád. Většinou mizel brzo ráno a vracel se až pozdě v noci. Párkrát jsme se potkali, když jsem se toulala po ulicích. Prostě jsem se do něj zamilovala. On tvrdil, že je na tom stejně, chodili jsme spolu asi měsíc…

Potom jsem musela náhle odjet a on slíbil, že mi napíše, ale neudělal to, ba ani mi neodpověděl na dopisy, co jsem mu poslala já.

Já vím, že dělám z komára velblouda. Že podobně jsou na tom tisíce holek, ale mrzelo mě to o to víc, že jsem se tolikrát spálila a nebyla schopná nikomu důvěřovat. Trvalo mi to dlouho, než jsem důvěru vsadila do něj, a on jí zklamal. Smířila jsem se, že ho už nikdy neuvidím, snažila jsem se na to zapomenout a skoro se mi to podařilo, až teď…"

Lily zamyšleně pokývala hlavou "Black je děvkař! To ví tady každý, s žádnou holkou nevydržel dýl než dva týdny!"

Lisa smutně sklopila hlavu do dlaní. "Stejnou chybu bych podruhé neudělala. Musim se z toho dostat. Byl to prostě jen strašnej šok…"

Ale všechno není tak hrozné! napadlo ji náhle DOSTALA JSEM SE DO NEBELVÍRU!!!

Šťastně se usmála a s odhodlaným pohledem pohlédla zpět na Lily "Už je to snad v pohodě!"

*****

Uplynulo několik týdnů a z Lily a Lisy se pomalu stávaly nejlepší kamarádky…