S versus S - kapitola 7.

Anotace: No comment

Lisa se s trhnutím probudila a vyděšeně rozlepila víčka. Srdce jí tlouklo neuvěřitelnou rychlostí, až slyšela, jak jí nepravidelně buší v hrudi.

Buch Buch Buch!

Vyčerpaně zavřela oči a rukávem si setřela pot z čela. Nebyla se schopna z toho vzpamatovat. Viděla celý sen před sebou jako na dlani. Ačkoliv…byl to vlastně sen? Nebo snad vidění? Vyděšeně se oklepala a ruce se jí roztřásly, protože, kdyby to byla pravda… Lucius s Bellatrix vědí něco víc…

Ale k čemu jim bude dobré, když před školou odhalí její temnou minulost? Chtějí ji snad zničit, ale proč?

Byl to JEN sen! Uklidni se!

Lisa sklopila hlavu do dlaní a pokusila se uposlechnout, ale k ničemu dobré to nebylo. Stále se klepala jako ratlík a zuby jí cvakaly rozčilením.

Minulost vyvstane z noci temné

zachvátí tobě věrné

srovnej se s osudem svým

staniž se strůjcem tvým

Myslí jí probleskovaly útržky zvláštní básně. Slyšela ji poprvé v životě, ale přesto…jakoby ji znala.

"Lis…," vylekaně nadskočila v křesle a zase ji uchopil vtíravý strach.

"Lily, tohle mi víckrát nedělej!," vyhekla, třesouc se rozčilením.

"Snažím se tady na tebe mluvit už asi pět minut!," namítla kamarádka ublíženě, ale když spatřila Lisin výraz, starostlivě se k ní sklonila.

"Co se ti stalo?"

"Ni…ic!"

Teprve teď Lisu napadlo rozhlédnout se kolem sebe. S překvapením zjistila, že nedaleko od ní přešlapuje James Potter a hltá Lily pohledem. Nebyl samotným okupovatelem společenské místnosti, všude, kam až oko dohlédlo, se těsnali rozjaření studenti věnující se všedním záležitostem - psaním úkolů, debatováním, v případě Pobertů děláním zmatku…

Lisa neznatelně zakroutila hlavou a přitiskla si prsty na spánky. Zmateně zavřela oči. Když je opět otevřela, nic se nezměnilo.

Vždyť tady bylo takové ticho! Pohled jí čirou náhodou zavadil o velkolepé hodiny zdobící stěnu a s šokem vyjekla : "To už je tolik hodin?"

"Nejspíš jsi usnula," navrhla Lily věcně a James jako věrný pejsek přikývl.

"Dobře sis ho vycvičila," neodpustila si Lisa úšklebek a než se Lily dokázala vzpamatovat z šoku, s hbitostí, jakou nechápala, kde se v ní vzala, vyskočila na nohy a rychle se propletla davem. Vyštěkla na zívající Buclatou dámu heslo a vpadla do chladné kamenné chodby.

Nevěděla, kde se v ní vzala ta zbrklost. Nejprve ji napadlo, že by se mohla vrhnout vyvzpovídat Brumbála, ale do tohoto úkolu se jí nijak nechtělo, a tak se spokojila s úprkem ke Komnatě nejvyšší potřeby, kde měla mít se Severusem doučování. Sama sebe udivovala, proč se tam žene, nevěřila tomu, že by na ni vydržel čekat přes dvě hodiny, ale přesto ji tam něco táhlo. Snad šestý smyl nebo náhlý popud myšlení. Každopádně se stalo, že s vypětím sil zabrzdila před zdí.

Stačí přijít na chodbu v sedmém patře a stoupnout si proti zdi vedle velkého gobelínu a komnata sama vyhodnotí, co potřebuješ nejvíc. Půjdeš-li na doučování se mnou, najdeš tam perfektně zařízenou místnost zrovna k tomuto účelu! vybavila se jí Snapova slova, když jí dával instrukce.

Zhluboka se nadechla a křečovitě zavřela oči. Nechala volně proudit své myšlenky a i když to trvalo jen okamžik, opět začala pociťovat ospalost. Vylekaně se podívala před sebe a se zvláštním klidem shledala, že se před ní objevily ebenové dveře s velkým mosazným lvem zastávajícím funkci klepadla. Jako ve snu natáhla ruku a cítila, jak jí prostupuje chlad.

Prsty se sami od sebe sevřely kolem mosazné koule a pootočily s ní doprava. Lisa omámeně vstoupila do dveří a okouzleně se kochala výjevem, jenž se rozprostíral kolem. Všude, kam až oko dohlédlo, se vršily svitky, malé, velké, staré, nové…. Hromady vytvořené z papíru se povážlivě při každém závanu zakymácely a Lise přejel po zádech mráz. Přesto se cítila podivně apatická ke svému okolí, všechno prožívala jako v cizím těle, snad na sebe pohlížela z vrchu, nebo zastávala roli nestranného pozorovatele.

Zahlédla, jak světlovlasá dívka v místnosti sebejistě zamířila k jedné hromadě a jistou rukou sáhla doprostřed podivného útvaru.

"Liso!," vyděšeně sebou trhla a vyskočila několik metrů nad zem. Zmateně si uvědomila, že v ruce stále třímá jeden svinutý pergamen. Dlaň se jí zpotila a dech zrychlil.

"Ahoj Severusi…," provinile se zadívala na špičky svých tenisek, přičemž svitek nenápadně ukryla do rukávu.

"Já…opravdu strašně se ti omlouvám, je mi poslední dobou nějak špatně…usnula jsem!"

"Díky," špitl a smutně se zahleděl zpět k otevřeným dveřím, kterými sem před okamžikem nepozorovaně vstoupil.

"Za co?," vyjekla šokovaně a nefalšovaně zrudla.

"Aspoň jsi ke mně trochu upřímná, nevymlouváš se třeba, že tě Filch za trest zamkl do skleníku nebo že se ti tvůj domácí mazlíček proměnil v pastičku na myši a zaútočil na tvoje ponožky!"

"Cože?," Lisa na něj nechápavě třeštila oči, "…a to ti snad někdo někdy řekl?"

"Hm…," hořce se usmál, "holky, které se se mnou měly sejít! Promiň, chápu, že tě nudím!"

"Ne Seve, to přece není…!"

"Je!"

"Není, jen jsem byla strašlivě unavená," bránila se zběsile a potichu dodala, "nechtěj vědět, co se mi zdálo!..."

"Já opravdu…"

"Fakt mě to moc mrzí, nemohla bych ti to někdy vynahradit?," zeptala se opatrně, "ostatně přece šlo jen o doučování…," dodala s úsměvem, "dáš mi prosím ještě jednu šanci a zkusíš mi nacpat do hlavy pár vědomostí, slibuju, že…"

"Lis….já!"

"Nemohli bychom být kamarádi?"

"Liso…"

"Odpustíš mi?"

"Jasně," Rychle se k ní vrhl a sevřel ji v medvědím objetí, "ani nevíš, co to pro mě znamená!"

"Seve…," ještě mu chtěla něco říct, ale zahlédla už jen jeho hábit, mizící za rohem.

"Tak zítra ve tři?," zaječela a k uším se jí doneslo tlumené "Jo"

*****

"Liso, právě jsi vyhrála milion galeonů…"

"Hm…"

"Jo a mimochodem Malfoy ti proměnil Elen v krabici mléka!"

"Super!"

"Miluješ Blacka?"

"Jasně!"

"Liso, neštvi mě sakra!," vyštěkla Lily a významně s kamarádkou zatřásla, "ty mě vůbec neposloucháš…!

"Ale jasně, že poslouchám," bránila se blondýnka a zamyšleně si do pusy strčila jablečný koláč.

"Vážně?"

"Vážně!"

"Jsi si jistá…?"

"Jo, nepotřebuju nápovědu! Lily, promiň, jsem myšlenkama úplně mimo!"

"Tak to doufám!," prohlásila rusovláska přísně, "protože jsi mi právě odsouhlasila, že miluješ Siriuse!"

"Cože?!"

Lisa poplašeně vyskočila ze židle a vysloužila si tak nevraživé pohledy několika dalších studentů poklidně večeřících u svých kolejních stolů.

"Asi máš pravdu, nejspíš jsem tě vážně neposlouchala, protože na něco takového bych nikdy nekývla!," zachmuřila se, "promiň, jdu do ložnic, je mi nějak divně!"

Malátně se zvedla ze židle a odšourala se pryč z Velké síně.

"Jen aby," zamumlala si Lily pod vousy, s povzdechem uchopila z tácu topinku a bezmyšlenkovitě si přitáhla misku s marmeládou.

*****

"Nazdar Evansová, nechtěla bys se mnou zase někam vyrazit? Minule to bylo fajn, ne?" Lily zrudla a stydlivě pohlédla Jamesovi do očí "Jestli budeš chtít…"

Překvapeně na ni pohlédl a prohrábl si marnivě vlasy : "To já vždycky, tak co Lily, kdy?"

"Jestli nenecháš toho šmatání do vlasů, POTTERE, tak s tebou nikam nepůjdu," promluvila výhružně, ale v koutcích jí povážlivě zacukalo.

"Tak já se polepším!," mrkl na ni, "byla by škola, kdybych si kvůli něčemu takovému nechal ujít rande s tebou…Mimochodem, to je nějaká nová móda mazat si na topinku zmrzlinu?!"

*****

Lisa ležela na posteli a nerozhodně v rukou svírala stočený pergamen. Měla pocit, jakoby se k ní sám přihlásil. Vedl ji, přinutil ji, aby ho sebrala a tajně si ho odnesla do pokoje.

Stále nemohla přijít na to, proč se v Komnatě nejvyšší potřeby objevila zrovna tuna papíru, copak to snad POTŘEBOVALA? Zašlý svitek pergamenu zahalený tajemstvím…?

Měla strach, stále se neodhodlala k tomu, aby ho otevřela. Oddalovala ten okamžik, zatímco nechápala, proč by se vlastně měla bát svitek rozvinout…