Upíři? Totální blbost.....díl 3

Anotace: znovu setkání....

Jeho zkoumavý pohled zabodávající se do mě jako tisícero nožu by mě zastrašilo,jenže né tet když mám v sobě náký ten alkohol. Při jeho úsměvu,kdy se ve světle reflektoru jeho zuby blesknou, mě zamrazí v zádech. Tyhle pocity vzápětí vystřídá náhlé vzrušení,když svými prsty krouží po obvodu mého těla. Tančíme divoce ,nespoutaně a plní sexuálního vzrušení. Tedy aspoň já. Zrovna když se naše těla spojí a vypadá to na žhavý polibek sebou trhne jako kdyby to byl někdo jinej. Zastaví se v puli pohybu, prudce se otočí a ztratí se v davu. Snažím se ho z prvu najít,jenže je to marný. Tady je tolik lidí.....
Za chvíli si z jeho zmizení nic nedělám....Najdu si jiného partnera ,který to taky slibně rozjíždí.Bohužel jeho hlavním zájmem je mě opít. A daří se mu to celkem slušně. Začíná se mi motat hlava melu nesmysly a dělám věci co by mě jindy nenapadly. Zrovna se mi udělá dost špatně a tak mi navrhne jít na čerství vzduch. Já souhlasím protože jsem naivně doufala,že mi opravdu chce jen pomoci. Vzala jsem si svuj Kabát a vyšli jsme před budovu,kde mě ovanul příjemný čerství vzduch. Šli jsme se kousek projít k lavičce,která byla dost zastrčená.( no dojít,spíš se divně doplazit )Nestihla jsem se ani pohodlně usadit a on se po mě začal strašně sápat. Normálně by mě to vadilo,ale tet jsem se s radostí zapojila.Bylo to dost divoké ve vteřině ze mě strhl kabát a já se mu snažila rozepnout knoflíky u košile. Bylo to dost namáhavé nebot mi pořád někam utíkaly. S mou Halenkou si nelámal starosti prudce jí roztrhl až tet jsem si uvědomila svou blbost.Prvně mě líbal a ústy pomalu mířil k mému krku. Začalo mě to lechtat a tak sem vyprskla v hlasitý smích a hlavu jsem se mu snažila nacpat zpátky k mému obličeji. Na češ se na mě usmál strhl mi ruce a ukázal své krásné zoubky zdobící dvěma špičáčky. Oči se mi rozšířily do abnormálních rozměru a v ten moment jsem totálně vystřízlivěla! Zuřivě jsem sebou začala šít, takže mi přilítla opět facka jako z děla. Strhl mě na zem,kde jsme sváděli boj,který vyhrával. Odtáhl mě o kus dál kam si do křoví. Přitiskl mě k zemi zaklonil hlavu do zadu tak , že mu zakřupalo v krku a podíval se na mě očima tak zvláštníma.
"Odpust,ale ten hlad už neudržím" Zašeptal mi do ucha.Instinktivně jsem zavřela oči a čekala jen kdy to příjde.
Stisk povolil a ozvala se rána. Bála jsem se otevřít oči. Rány a zvuky které se ale o zívaly mi nedaly a podívala jsem se. Na zemi byl ten klučina a nad ním .....Zase ON! Už zase mě zachránil,blesklo mi hlavou a neubránila jsem se malému úsměvu.
" Omlouvám se promiň,já jen.....Už jsem to nemohl vydržet...Nech mě žít"! Prosil mého zachránce ten . " Sám výš jaké je to mít hlad..." Zaskřípěl hlasem.
" Ne ...to není hlad....A ty to víš...." Promluvil zase zachránce a pustil ho. V ten moment mi div nevylítla huba z pantu.Hned co se ztratil si " Muj zachránce" Stoupl a začal se oprašovat. Pořád rozpláclá na zemi jsem na něj čuměla a moje drzost se opět projevila.
" Normální? Vždit mě chtěl zabít! Jak si ho mohl pustit"? On se zarazil v puli pohybu a podíval se na mě.
" Ty nemáš právo soudit o tom,kdo bude žít a kdo ne!Sama jsi natolik nezodpovědná,že by jsi šla kde s kým"! Spustil a v zápětí se zase opět věnoval sobě.
" Promiň ? To teda ne....nešla bych kde s kým...."!!! Rozkřikovala jsem se a on se jen výsměšně na mě podíval.
" Si roztomilá jak takhle křičíš ,když sedíš na zemi celá umouněná a bez trička". Chtěla jsem zase odporovat a nadávat,jenže jeho poslední slova mě zarazily. Podívala jsem se na svuj odhalený hrudník. Měla jsem sice podprsenku,jenže ta byla celkem rozcupovaná a víc vyčnívalo než bylo schované. Zrudla jsem jako rajče a rukama jsem se zakryla. On poodešel dál a za chvíli se vrátil v ruce s mím tričkem. Rychlostí blesku jsem ho na sebe navlékla.Jenže jsem se zděsila ,když jsem si všimla ,že i to je trošku víc roztrhané. V druhé ruce dřímal muj kabát. Styděla jsem se mu jen podívat do očí,a když jsem to nevydržela a pohlédla mu do obličeje ještě víc jsem zrudla . Jeho výsměšný ksichtík mě vztekem přímo nabíjel. Vytrhla jsem mu kabát a navlékla jej na sebe.
Najendou jako by se čas zastavil. Oba jsme tam tiše stály a tedy aspon já jsem těkala očima z místa na místo. On upřeně hleděl na mě. Znerovoznovalo mě to čím dál víc.
" Pojd se mnou." Čapl mě za mou ruku a táhl někam pryč. Dotáhl mě k té budově kde byla ta párty. Sklonil se ke mě až sem si myslela,že mě chce políbit....Moje nadšení záhy opadlo,když jsem zjístila,že mi chtěl říct jenom ahoj.