Bolest

Anotace: Úryvek ze života bohyně Léto...

Seděla v koutě jeskyně Kynthu, nohy natažené před sebou a hryzala se bolestí do rtu. Přišly na ni porodní bolesti, ale bohužel jí nebylo dopřáno, aby mohla porodit.
Byla to složitá situace, která přetrvávala již pěkně dlouhou dobu.
Léto byla totiž v rozepři s Hérou, protože bohyně milovala Dia, manžela Héry. Tato láska jí přinesla mnoho strastí a jednou z nich byl i porod Diových dětí, protože Héra porod zatajila bohyni Eileithýii, která byla patronkou žen a šťastných porodů.
„Ach,“ vzdychla bolestně Léto.
„Láska je krásná, láska je zlá, láska je krutá, laská je má.“ Snažila si broukat lehkou melodii, aby nemusela myslit na bolest, jako by jí někdo vztahoval vnitřnosti dovnitř a poté zase vyhazoval ven. Bolelo ji všechno.
V tu chvíli se ve vchodu do jeskyně objevila bohyně Iris, plavé kadeře za ní v průvanu vály. Na tváři se jí skvěl ustarané oči a smutné oči.
„Iris,“ slabě se usmála Léto a pokusila se vstát. V tu chvíli se ovšem zpět svezla na zem a chytila se za břicho.
„Už je na cestě,“ zvolala s tónem radost plavovlasá bohyně. „Běžela jsem za Eileithýií a brzy dorazí.“ Usmála se.
„Co říkala?“
„Že je to strašlivý čin od Héry. Vždyť můžeš zemřít! I když to si Héra asi přesně přeje.“ Rychlým krokem přešla jeskyni a usadila se vedle Léto. Obě na sobě měly prosté bílé šaty se zlatým pásem a seděly na chladné zemi.
Zimu ovšem nevnímaly, obě se vpíjely do očí té druhé a snažily se na chvíli na nic nemyslet.
Za několik okamžiků uslyšely v jeskyni další kroky. Kroky, které patřily bohyni porodů.
Léto se úlevně usmála.
„Děkuji.“ Špitla.
Bohyně se jen usmála, přistoupila k ní a dotkla se břicha. „Opatrně si lehni na záda a neboj se, roztáni nohy.“
Léto v slabé otupělosti, kterou ji bohyně přivodila, uposlechla.
Ani necítila bolest, snad to ani nepostřehla. Jen silně zatlačila a už se ozval dětský křik. Nebyl jenom jeden, ale dva.
„Podívej se,“ podávala ji děti, holčičku a chlapce, Eileithý.
„Ti jsou krásní.“ Rozzářily se oči Léto a Iris šťastně přikyvovala.
„Bude to bohyně Artemis a bůh Apollón.“ Špitla ještě Léto a vesele se usmívala.
Tak se jí to nakonec podařilo.
Přežít.
Prozatím…