Nejvyšší z upírů 2

Anotace: Pokračování osudu upírky Ellie,jejích lásek a problémů...

...Najednou se naklonil a začal přibližovat své rty k mým…_____________________________________________________
Chtěla jsem to…Strašně mě přitahoval…Najednou se mi v hlavě rozezvučel malý výstražný zvoneček…Projela mnou vibrace nesoucí Vikovo jméno.Na chvilku jsem zaváhala,ale pak jsem si řekla,že jen ochutnám jeho rty…Za to přeci nemůžu být trestaná…Vlastně,nemůžu být trestaná za nic…Naše rty se spojily…Chutnal jahodově.Byl překvapivě teplý a měkký.To upíři nebývají.Začal mi rukou projíždět vlasy.Na chvilku jsem se odtáhla a zadívala jsem se Edowi do medových očí.Byl celkově strašně přitažlivý.A na upíra opravdu zvláštní.Rozhodla jsem se ho zkoumat důkladněji,než by se patřilo.Můj pohled pochopil jako výzvu,bleskově ze sebe sházel oblečení a vytáhl mě z vany. Zabalil mě do ručníku a v náručí odnesl do postele s baldachýnem.Nedivte se,že nemám rakev,ale musím jít příkladem,a jsem přeci moderní.Nejprve mě líbal na rty,pak je jemně obkroužil jazykem.Pokračoval na krk a sjížděl níž a níž..Nejel přímo,ale ochutnával každý kousek mého těla.Bylo to nesmírně vzrušující.Dobrá,Vik,Vik,opakovala jsem si v mysli…Bylo na čase,abychom si vyměnili role.Přetočila jsem Eda a začala stejně smyslnou hru aplikovat i na něm.Byl parádně vzrušenej,a strašně mu to slušelo.Nechtěli jsme dál otálet,milovali jsme se…Když jsem se k němu pak přitulila a vychutnávala si pomalu ustupující euforii,někdo zaklepal na dveře.Neobtěžovala jsem se sebemenším pohybem,jsem jsem neurčitě zamručela,ve dveřích se objevil Filip.Jak nás spatřil jeho předchozí výraz vyměnil pobavený úsměv.Když jsem po něm hodila polštář,vešel a zavřel za sebou. ,,Myslel jsem si že to takhle dopadne“poznamenal s jízlivým úsměvem ,,ale nemůžeš říct,že jsem nevybral dobrý zboží.“ Edward se zatvářit dotčeně a bouchl Fila pěstí do ramene. ,,Musím tě pochválit.Je fakt dobrej.Máš se co učit Filí. A vidíš jak je nádhernej?Úplnej model.Nejkrásnější ze všech!“ rejpala jsem do Filipa.To jsme obvykle dělali.Brala jsem ho jako bratra.Miloval mě jako sestru. Konečně jsem opustila Edowo objetí a natáhla se,abych mohla políbit Filipa,tak jako je naším zvykem.Vstala jsem z postele a nahá jsem přešla ložnici až k prádelníku.Mezi vybíráním oděvu jsem mluvila na Filipa. ,,Nepřišel si proto,abys viděl svou sestru.Čtu ti to v mysli.“ Odfrkl si.Nesnášel,když jsem se mu prohrabovala myslí.Měli jsme mezi sebou úzkou důvěru. ,,Díky Ell. Jak sis jistě sama přečetla,máme tu nepokoje.Nějací upíři,co se už v našem světě nudí,tvoří mladý,a pak je nabuzují k rebelii.Blíží se k Sao Ting.“ Ou,pomyslela jsem si.Sao Ting je mé nejoblíbenější upírské město.Město mého zrodu.Nemohla jsem dopustit,aby jej zruinovali rebelové.Vyhrábla jsem ze šatny černý korzet se šněrováním na zádech,pod něj jsem si vzala černé triko s rozevlátými rukávy a k tomu jsem zvolila černé kalhoty,s mírně rozšířenými nohavicemi.Vlasy jsem si zapletla do drdolu,vytáhla jsem pouze pár pramínků,podmalovala si oči černou a do ruky čapla svůj nejoblíbenější meč.Stříbrných mečů se i dnes upíři bojí.Vypadá to fakt hrozivě a působivě.Oba mě sledovali s očekáváním,a když jsem se otočila,jakože připravená na bitvu,vydechli unisono…Edward okamžitě vyskočil a nechal si přinést vhodné oblečení.Filip šel tak jak byl.Najednou mi bylo všechno strašně líto,nechtěla jsem do bitvy pustit ani Eda ani Filipa.Edward je mladinký,nezkušený.Zase je ale silný a nezkrotný,to je dobré.A Filip je otřepaný bojovník.Ví co,jak a kdy.Boje sním byly jako pohádka.Všechno důkladné a čisté.Ukápla mi slza.Oba mě najednou objali.Věděli,že já nemůžu přijít o svou existenci,ale oni…Narovnala jsem se a hrdě vykráčela ze sídla…Cestou jsem narážela na další a další upíry chystající se k bitvě…Všichni šli bránit Sao Ting. Když jsem opouštěla sídlo,měla jsem za sebou v závěsu nejméně 2000 upírů.Tolik nás bylo.A to ještě spousta dalších čekala přímo na místě.Zavelela jsem k běhu.Všichni jsme se rozběhli upírskou rychlosí.Mezi během jsem rozkládala svou mysl a hledala zrádce…Pomalu jsem slyšela vřavy dohadujících se vzbouřenců…Nebylo jich mnoho…Tak 3000,nic moc. Zastavila jsem.Začali jsme se rozptylovat do stran.Vylezla jsem na strom,na zádech mi trůnil Edward.Donutila jsem ho.Nechci ho nechat bojovat samotného.Začínala jsem se k němu upínat svým mrtvým srdcem…To nebylo dobrý…Ale tušila jsem ve vzduchu zradu…Jak jsem skákala lehounce ze stromu na strom,abych získala co nejlepší polohu,dostala jsem se pohledem k předním řadám.Uviděla jsem ho…Viděla jsem zrádce…K mému podivu,menšímu nebo většímu,stál tam…VIKTOR!!!