Druhové setkání

Anotace: Takový malý nápad, příběh člověka a mimozemšťana, bráno trochu z jiného úhlu ...

Byl opět jeden z těch nádherných srpnových večerů. Uklidil jsem bar, otřel stoly a srovnal židle. Otevřel jsem všechna okna, abych si mohl užít nadcházející vlahou noc a tu spoustu zářivých hvězd spolu se zpěvem cikád. Když bylo vše hotovo, sedl jsem si na jednu z barových židlí a sáhl do chladícího boxu pro plechovku s pivem.

Byl jsem majitelem jedné dobře prosperující restaurace poblíž oněch světoznámých uranových dolů v malé a dříve neznámé zemičce v srdci bývalé Evropy. Vlastně, teď už to nebyla příliš prosperující restaurace díky příchodu těch slizkých mizerů odněkud od Proximy Centauri. Lidstvo se zbláznilo, denně se odehrály miliony setkání čtvrtého druhu a nikdo teď neměl zájem o ony doly, které pomohly vybudovat naší nynější civilizaci. O ty, které nám dovolily poznat nás samotné a umožnily lety i když ne ke hvězdám, tak alespoň k planetám Sluneční soustavy. Lidstvo padlo do náručí a područí mimozemšťanům, které nezajímají ani doly, a samozřejmě ani pivo, pomyslel jsem si a zaklel. A tak restaurace chudne, chudne a za chvíli už sem nikdo chodit nebude. Hrom aby do nich praštil!

Před dveřmi se ozvaly kroky. Tak přeci jenom nějaký návštěvník? Ano, nejspíš ještě jeden. Ale když jsem viděl toho mimozemšťana, neměl jsem z něj příliš velkou radost. Sesedl jsem ze židle a postavil se za pult. Mimík ovinul barovou židli několika z chapadel a vysoukal se na ni. Pak kývl okem a zvedl další chapadlo. Chtěl jsem se na něj hned utrhnou, že já žádná mimozemšťanská jídla nepodávám, ostatně že bych mu neprodal ani to pivo, ale pak jsem si to rozmyslel. Vzpomněl jsem si, jak lidé stále toužili po setkání čtvrtého druhu. Ano, ano, chtěl bych si podat ruku s Marťanem. A jeho to určitě nijak nevzrušuje. Ale třeba ho vzruší setkání pátého druhu, pomyslel jsem si pomstychtivě a zmizel v kuchyni.

Byla už hluboká noc. Seděl jsem na barové židličce a otevřel jsem si další pivo. Přemýšlel jsem, jestli jeden mimozemšťan pozná, že ten druhý zmizel. ale co, řekl jsem si nakonec, stálo to za to. Ostatně, smažený chutnal opravdu výborně.