Jsou hnusní a smrdí.
Jsou hnusní a smrdí.
"Jsou hnusný a smrděj, kapitáne," konstatoval znechuceně seržant Blink z páté elitní kosmické
jednotky, který se brodil krví a rozplizlými vnitřnostmi zabitých Dronthogů ke svému nadřízenému,
svírajíc přitom prsty svůj nos.
"Kdo to zmáčknul první?! Chci vědět, kdo začal střílet! Osobně mu ukopnu koule!!" řval vztekle
kapitán Brian a nervózně přešlapoval ve slizké břečce pod sebou.
"To vony, kapitáne, ty vobludy," zachraňoval Blink pohotově situaci.
"Vyrojilo se jich před náma najednou ňákejch deset tisíc, možná i víc. Hnaly se sem jak stádo
zběsilejch šílenců a děsně přitom syčely. Určitě nás chtěly voddělat.!
"Vždyť neměly žádné zbraně!" řval o poznání méně, ale stále kapitán Brian.
"Třeba nás chtěly přivítat a vy to do nich našijete, jako do hejna holubů! Postříleli jste jich
nejmíň přes dva tisíce! Ježíšmarjá, takovej masakr. Co když přišly v míru?"
"A co když nás chtěly sežrat? vyhrkl Blink.
"Viděl jste přece ty jejich vyceněný kusadla a jak na nás hladově valily bulvy, div jim nevyskočily
z důlků. A že neměly žádné zbraně? Máchaly těma svejma chapadlama kolem sebe na všechny
strany, takže jsme mohli ledacos přehlídnout."
"Hmm, asi máte pravdu, seržante," pravil již umírněným hlasem kapitán.
"Máme nějaké ztráty?" ozval se znovu po krátké odmlce.Nečekal kladnou odpověď.
Jeho elitní jednotka byla nejlepší z celé vesmírné flotily a na Zemi to dost dobře věděli.
Ostatně, jinak by je přece na průzkum nově objevené planety Abestronn vůbec neposílali.
"Vodnes to akorát chudák Marwin, kapitáne. Pustil se do nich moc hluboko a to ho
stálo život. Na vlastní voči jsem viděl, jak ho ty potvory umačkaly a vodtáhly s sebou.
Nemohli jsme nic dělat. Byl moc daleko."
Marwin byl nejlepší z naší jednotky. Co ho to jenom napadlo, takhle riskovat? Nu, co
naplat, napíšu do hlášení, že hrdinně padl při obraně lodi, uvažoval kapitán.
"Zavelte k odchodu na loď, seržante," pokračoval již nahlas. "A pošlete kompletní zprávu
Radě pro mír a bezpečnost vesmíru. Oni si s tím už nějak poradí."
Naposledy se rozhlédl po bojišti a jen tak pro sebe dodal: "Fuj, ty jsou ale hnusný a jak páchnou.
Jeden by se z toho zblil."
X X X
Válečná rada Abestronnu se sešla necelých pět hodin po příletu pozemšťanů. V hlavním štábu rady
to hučelo jak v úlu. Jeden Dronthog křičel přes druhého, aniž by se vzájemně poslouchali.
"Běda vetřelcům!"
"Smrt cizákům!"
"To nám draze zaplatí!"
"Zabít tu havěť!"
"Zničit to odporné plémě!"
"Tak dost!" přerušil všechny ostatní čísi mocný hlas. Z poziboronového trůnu povstal Nejvyšší.
"Takhle se nedá jednat! Prosím o klid. Ať nejprve předstoupí generál Morthog a ve zkratce nás
seznámí s fakty. Generále!"
Generál vystoupil na stupínek vedle trůnu, poklonil se Nejvyššímu, nadechl se a spustil.
"Přesně ve 36 hodin a 180 minut zdejšího času přistál severně od hlavního města, na planině
Blaiblei, cizí vesmírný koráb. Ihned bylo vybráno deset tisíc dobrovolníků, kteří se za zpěvu naší
hymny vydali vstříc cizincům. Ti se ovšem vůbec nezachovali přátelsky, jak jsme předpokládali,
nýbrž nás zákeřně a bezohledně napadli a pobili přes dva tisíce, ano, slyšíte dobře, přes dva tisíce
našich chrabrých spoluobčanů! Tento brutální a podlý čin cizinců, kteří podle přesných propočtů
dráhy jejich lodi přiletěli z planety Země, nacházející se ve sluneční soustavě vzdálené od nás
dvacet tři světelných let, je třeba náležitě potrestat!"
"Potrestat, potrestat,..." neslo se sálem jako jeden hlas.
"Ticho!" ozval se znovu Nejvyšší. "Generál ještě nedomluvil."
Generál mu poděkoval kývnutím hlavy a pokračoval.
"Podařil se nám vskutku husarský kousek. Dokázali jsme polapit a zajmout jedno z těch ohavných
individuí. Bohužel se nám po cestě sem trochu poničil. Glimthogu, přines TO ukázat všem přítomným,
ale hlavně opatrně."
Jeden z Dronthogů opustil ihned své stanoviště a rychle odběhl za nedalekou plentu. Za chvíli se
vynořil zpět, nesouce v náručí odpudivé zbytky svaloviny, sliznic a všelijakých jiných orgánů, z nichž
nejnápadnější byla dlouhá hrbolatá hadice, která přepadávala Glimthogovi přes chapadla až na zem,
kde za sebou zanechávala krvavou stopu.
"Fuj, ti jsou ale hnusní..."
"...a jak odporně smrdí..." volali Dronthogové a spěšně si zakrývali své dýchací otvory chapadly.
Generál, který se statečností sobě vlastní odolával ohavnému puchu, ještě řekl: "Naši vědci se v
tom sajrajtu narychlo porochali a po zběžné analýze došli k závěru, že se jedná o takzvaného člováka,
který je na planetě Zemi nejrozšířenější a zároveň nejnebezpečnější havětí."
"Honem TO odneste pryč a spalte TO, ať ještě nechytneme nějakou infekci." zareagoval pohotově
Nejvyšší, což Glimthog, jenž neustále svíral to svinstvo v náručí, ihned a s opravdovou chutí učinil.
Nejvyšší se obrátil ke generálovi.
"Máte nějaký plán na odvrácení hrozby, kterou člováci bezesporu jsou?"
"Jistě, pane. Musíme vypálit na Zemi Megablizmatickou střelu. Pokud tak učiníme časoprostorovým
tunelem, výsledek se dostaví téměř okamžitě."
Nejvyšší, který chtěl před svými podřízenými vypadat velmi moudře, chvíli dělal, že usilovně přemýšlí.
"Dobrá." řekl nakonec. "Po důkladném zvážení všech pro a proti jsem došel k závěru, že Zemi je třeba
zničit jednou pro vždy a zbavit tak vesmír přebujelého nádoru, jež nazýváme človák."
Za ohromného aplausu, který po jeho projevu následoval, ještě dodal: "Generále, vystřelte Megablizmu!"
"Rozkaz!"
X X X
Kapitán vesmírné lodi VNS-8, které se prostě říkalo Venuše, stál na velitelském můstku a právě dočítal
posádce zprávu od Rady pro mír a bezpečnost vesmíru.
"...a tímto pověřujeme kapitána Briana, aby neodkladně a svědomitě učinil opatření, vedoucí k okamžité
a trvalé likvidaci planety Abestronn, jejíž obyvatelé představují obrovské nebezpečí jak pro naši planetu,
tak i pro celý vesmír. S přátelským pozdravem, předseda Rady pro mír a bezpečnost, Clark. Míru zdar!"
"Sloužíme planetě Zemi!" odpověděla posádka jako jeden muž.
"Všichni na svá místa!" zavelel kapitán. "Zadat souřadnice cíle!"
"Souřadnice zadány!"
"Připravit k palbě Gamaprotonové dělo!"
"Dělo připraveno k palbě!"
"PAL!"
Lodí proběhl sotva znatelný záchvěv a kapitán i s celou posádkou si ulehčeně oddychli.
"Tak a maj to spočítaný." radoval se seržant Blink, který sledoval na monitoru gigantickou explozi planety.
Náhle, ve stejném okamžiku jako kapitánovi, mu došlo, že asi udělali fatální chybu, když se od Abestronnu
vzdálili pouhých tři sta tisíc kilometrů. Ale to už bylo pozdě a mohutná tlaková vlna smetla jejich loď jako domeček
z karet.
X X X
"Koukni, Maiane, rychle se podívej." pobízel roztřesený vědec svého kolegu k dalekohledu.
"Další dvě planety přestaly existovat. Kam ten vesmír jenom spěje."
"To chce klid, Aiane. Tak odlišné civilizace jako jejich a tak blízko sebe, to nemohlo dopadnout
jinak."
"Copak se nemohli spolu dohodnout po dobrém? Vžyť je to přece tak jednoduché. No řekni,
mohli bychom my, Starmaňané, takhle jednat? To se příčí zdravému rozumu."
"To je zřejmě tím, že jejich technické prostředky dalece předčily jejich mentální vývoj." řekl Maian
a pro klid Aianovy duše dodal: "Stejně byli hnusní a příšerně, ale opravdu příšerně páchli."
jednotky, který se brodil krví a rozplizlými vnitřnostmi zabitých Dronthogů ke svému nadřízenému,
svírajíc přitom prsty svůj nos.
"Kdo to zmáčknul první?! Chci vědět, kdo začal střílet! Osobně mu ukopnu koule!!" řval vztekle
kapitán Brian a nervózně přešlapoval ve slizké břečce pod sebou.
"To vony, kapitáne, ty vobludy," zachraňoval Blink pohotově situaci.
"Vyrojilo se jich před náma najednou ňákejch deset tisíc, možná i víc. Hnaly se sem jak stádo
zběsilejch šílenců a děsně přitom syčely. Určitě nás chtěly voddělat.!
"Vždyť neměly žádné zbraně!" řval o poznání méně, ale stále kapitán Brian.
"Třeba nás chtěly přivítat a vy to do nich našijete, jako do hejna holubů! Postříleli jste jich
nejmíň přes dva tisíce! Ježíšmarjá, takovej masakr. Co když přišly v míru?"
"A co když nás chtěly sežrat? vyhrkl Blink.
"Viděl jste přece ty jejich vyceněný kusadla a jak na nás hladově valily bulvy, div jim nevyskočily
z důlků. A že neměly žádné zbraně? Máchaly těma svejma chapadlama kolem sebe na všechny
strany, takže jsme mohli ledacos přehlídnout."
"Hmm, asi máte pravdu, seržante," pravil již umírněným hlasem kapitán.
"Máme nějaké ztráty?" ozval se znovu po krátké odmlce.Nečekal kladnou odpověď.
Jeho elitní jednotka byla nejlepší z celé vesmírné flotily a na Zemi to dost dobře věděli.
Ostatně, jinak by je přece na průzkum nově objevené planety Abestronn vůbec neposílali.
"Vodnes to akorát chudák Marwin, kapitáne. Pustil se do nich moc hluboko a to ho
stálo život. Na vlastní voči jsem viděl, jak ho ty potvory umačkaly a vodtáhly s sebou.
Nemohli jsme nic dělat. Byl moc daleko."
Marwin byl nejlepší z naší jednotky. Co ho to jenom napadlo, takhle riskovat? Nu, co
naplat, napíšu do hlášení, že hrdinně padl při obraně lodi, uvažoval kapitán.
"Zavelte k odchodu na loď, seržante," pokračoval již nahlas. "A pošlete kompletní zprávu
Radě pro mír a bezpečnost vesmíru. Oni si s tím už nějak poradí."
Naposledy se rozhlédl po bojišti a jen tak pro sebe dodal: "Fuj, ty jsou ale hnusný a jak páchnou.
Jeden by se z toho zblil."
X X X
Válečná rada Abestronnu se sešla necelých pět hodin po příletu pozemšťanů. V hlavním štábu rady
to hučelo jak v úlu. Jeden Dronthog křičel přes druhého, aniž by se vzájemně poslouchali.
"Běda vetřelcům!"
"Smrt cizákům!"
"To nám draze zaplatí!"
"Zabít tu havěť!"
"Zničit to odporné plémě!"
"Tak dost!" přerušil všechny ostatní čísi mocný hlas. Z poziboronového trůnu povstal Nejvyšší.
"Takhle se nedá jednat! Prosím o klid. Ať nejprve předstoupí generál Morthog a ve zkratce nás
seznámí s fakty. Generále!"
Generál vystoupil na stupínek vedle trůnu, poklonil se Nejvyššímu, nadechl se a spustil.
"Přesně ve 36 hodin a 180 minut zdejšího času přistál severně od hlavního města, na planině
Blaiblei, cizí vesmírný koráb. Ihned bylo vybráno deset tisíc dobrovolníků, kteří se za zpěvu naší
hymny vydali vstříc cizincům. Ti se ovšem vůbec nezachovali přátelsky, jak jsme předpokládali,
nýbrž nás zákeřně a bezohledně napadli a pobili přes dva tisíce, ano, slyšíte dobře, přes dva tisíce
našich chrabrých spoluobčanů! Tento brutální a podlý čin cizinců, kteří podle přesných propočtů
dráhy jejich lodi přiletěli z planety Země, nacházející se ve sluneční soustavě vzdálené od nás
dvacet tři světelných let, je třeba náležitě potrestat!"
"Potrestat, potrestat,..." neslo se sálem jako jeden hlas.
"Ticho!" ozval se znovu Nejvyšší. "Generál ještě nedomluvil."
Generál mu poděkoval kývnutím hlavy a pokračoval.
"Podařil se nám vskutku husarský kousek. Dokázali jsme polapit a zajmout jedno z těch ohavných
individuí. Bohužel se nám po cestě sem trochu poničil. Glimthogu, přines TO ukázat všem přítomným,
ale hlavně opatrně."
Jeden z Dronthogů opustil ihned své stanoviště a rychle odběhl za nedalekou plentu. Za chvíli se
vynořil zpět, nesouce v náručí odpudivé zbytky svaloviny, sliznic a všelijakých jiných orgánů, z nichž
nejnápadnější byla dlouhá hrbolatá hadice, která přepadávala Glimthogovi přes chapadla až na zem,
kde za sebou zanechávala krvavou stopu.
"Fuj, ti jsou ale hnusní..."
"...a jak odporně smrdí..." volali Dronthogové a spěšně si zakrývali své dýchací otvory chapadly.
Generál, který se statečností sobě vlastní odolával ohavnému puchu, ještě řekl: "Naši vědci se v
tom sajrajtu narychlo porochali a po zběžné analýze došli k závěru, že se jedná o takzvaného člováka,
který je na planetě Zemi nejrozšířenější a zároveň nejnebezpečnější havětí."
"Honem TO odneste pryč a spalte TO, ať ještě nechytneme nějakou infekci." zareagoval pohotově
Nejvyšší, což Glimthog, jenž neustále svíral to svinstvo v náručí, ihned a s opravdovou chutí učinil.
Nejvyšší se obrátil ke generálovi.
"Máte nějaký plán na odvrácení hrozby, kterou člováci bezesporu jsou?"
"Jistě, pane. Musíme vypálit na Zemi Megablizmatickou střelu. Pokud tak učiníme časoprostorovým
tunelem, výsledek se dostaví téměř okamžitě."
Nejvyšší, který chtěl před svými podřízenými vypadat velmi moudře, chvíli dělal, že usilovně přemýšlí.
"Dobrá." řekl nakonec. "Po důkladném zvážení všech pro a proti jsem došel k závěru, že Zemi je třeba
zničit jednou pro vždy a zbavit tak vesmír přebujelého nádoru, jež nazýváme človák."
Za ohromného aplausu, který po jeho projevu následoval, ještě dodal: "Generále, vystřelte Megablizmu!"
"Rozkaz!"
X X X
Kapitán vesmírné lodi VNS-8, které se prostě říkalo Venuše, stál na velitelském můstku a právě dočítal
posádce zprávu od Rady pro mír a bezpečnost vesmíru.
"...a tímto pověřujeme kapitána Briana, aby neodkladně a svědomitě učinil opatření, vedoucí k okamžité
a trvalé likvidaci planety Abestronn, jejíž obyvatelé představují obrovské nebezpečí jak pro naši planetu,
tak i pro celý vesmír. S přátelským pozdravem, předseda Rady pro mír a bezpečnost, Clark. Míru zdar!"
"Sloužíme planetě Zemi!" odpověděla posádka jako jeden muž.
"Všichni na svá místa!" zavelel kapitán. "Zadat souřadnice cíle!"
"Souřadnice zadány!"
"Připravit k palbě Gamaprotonové dělo!"
"Dělo připraveno k palbě!"
"PAL!"
Lodí proběhl sotva znatelný záchvěv a kapitán i s celou posádkou si ulehčeně oddychli.
"Tak a maj to spočítaný." radoval se seržant Blink, který sledoval na monitoru gigantickou explozi planety.
Náhle, ve stejném okamžiku jako kapitánovi, mu došlo, že asi udělali fatální chybu, když se od Abestronnu
vzdálili pouhých tři sta tisíc kilometrů. Ale to už bylo pozdě a mohutná tlaková vlna smetla jejich loď jako domeček
z karet.
X X X
"Koukni, Maiane, rychle se podívej." pobízel roztřesený vědec svého kolegu k dalekohledu.
"Další dvě planety přestaly existovat. Kam ten vesmír jenom spěje."
"To chce klid, Aiane. Tak odlišné civilizace jako jejich a tak blízko sebe, to nemohlo dopadnout
jinak."
"Copak se nemohli spolu dohodnout po dobrém? Vžyť je to přece tak jednoduché. No řekni,
mohli bychom my, Starmaňané, takhle jednat? To se příčí zdravému rozumu."
"To je zřejmě tím, že jejich technické prostředky dalece předčily jejich mentální vývoj." řekl Maian
a pro klid Aianovy duše dodal: "Stejně byli hnusní a příšerně, ale opravdu příšerně páchli."
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk