Demoralizátor

Anotace: Ty chlapy(já),když si vypijí, to jsou ale žvásty.

Byla jedna z mnoha letních nedělí, ale před Velkou síní slávyv Paarze bylo přeplněno.
Na třetí hodinu odpolední sem totiž byla samotným prezidentem Iziibou svolána generalita
státu Breemia. Již od druhé hodiny se prostor před budovou naplnil nejlepší vojenskou
elitou národa. Generálové v grenadilových pláštích, sahajících jim až po kotníky, se zlatými
hvězdami na ramenou a pestrobarevnými čapkami na hlavách, vrušeně halasili, nervózně
přešlapovali na zcela ucpaném prostranství a zvědavě pokukovali jeden po druhém, ptaje
se sami sebe, proč je vlastně ten Iziiba nechal odvolat z dovolené.
Prof. Maaremu se ten mumraj, který sledoval na monitoru propojeném s kamerou nad
vchodem, jevil jako absolutní úspěch.
"Tak co, pane prezidente, už je mám pustit dovnitř?"
Muž po jeho pravici pohlédl na hodinky a souhlasně pokynul.
"Pusť je, ať to máme co nejdříve z krku."
Maare přikývl a zmáčkl zelené tlačítko na stole před sebou. Dveře se za zvuku fanfár
otevřely a dav se nahrnul dovnitř. Ze stěn sálu se linuly oslnivě duhové barvy a vyvolávaly v
právě příchozích pocit nadšení.
"Ten Maare je ale šoumen. Ty jeho sarapatičky kolem prostě miluju, pokaždé mě dostane.
Kam na ty nápady chodí?" žasnul generál Viila a usedl do aludinového křesla s číslem 1.
Všichni již seděli na svých místech a netrpělivě hleděli na malé pódium před sebou.
Napjatě očekávali sled příštích událostí. Tu se z nikým neviděných reproduktorů ozval přísný,
leč klidný hlas:
"Pánové povstaňte! Právě přicházejí pan profesor Maare a prezident státu Breemia, pan
Iziiba. Potlesk, prosím."
Sál se rozburácel aplausem a četnými výkřiky.
"Vivat Iziiba."
"Vivat Maare."
"Vivat Breemia."
Reflektory u stropu ozářily pult s mikrofony uprostřed pódia, kam oba přistoupili. Prezident
pokynul rukou a všichni ztichli.
"Vážení přítomní," promluvil pevným hlasem zvyklým poroučet.
"Dozvěděl jsem se, že v kuloárech prý kolují zprávy o mé údajné neschopnosti vládnout této
zemi."
"Óóóó!"
Sálem to jenom zahučelo a generálové sklopili oči. Iziiba pokračoval:
"Abych vyvrátil tyto lži...," přerušil větu, ostře pohlédl do publika a pln vzteku zařval do
mikrofonu: "...nebo to snad nejsou lži?!"
"Jsou, jsou," horlivě a jednohlasně přitakávali vojáci. To Iziibu prozatím uspokojilo.
"Kde jsem to přestal..., aha. Abych tyto pomluvy vyvrátil, nechal jsem zde přítomným
profesorem Maarem sestrojit vskutku ničivou zbraň, která se stane novým odznakem mé
svrchované moci."
Sál se opět rozbouřil. Generálové vstali, výskali, tleskali a provolávali nikdy nehynoucí slávu
jak prezidentovi, tak i profesorovi.
"Ticho a sednout," okřikl je prezident. Ze všech stran se ozývalo nespokojené brumlání, ale
všichni poslechli a znovu se posadili.
- Už mě strašně štvou, vyžírci. Musím se jich zbavit stůj co stůj - říkal si v duchu Iziiba. K
Maaremu promluvil již nahlas.
"Tak jim to tedy předveď, profesůrku a pěkně zvostra."
Poodstoupil od pultu a usmál se pod svůj stříbrošedý knír. Profesor se sklonil a za hrobového
ticha vytáhl z pod pultu malou černou krabičku, ze všech stran posetou množstvím oválných děr.
"To je ono, Demoralizátor!
V hledišti vypuklo nevídané veselí.
"Cha - cha," smáli se generálové
"Prý nová zbraň, taková hračka. Che - che. Snad nechtějí hrát kostky. Chi - chi."
Maare se nechápavě podíval na Iziibu. Ten jen pokrčil rameny a suše prohlásil:
"Jsou to tupci, nemají smysl pro modernu. Pokračuj."
Maare byl zmaten. Smích nepřestával ani když opět spustil. Naštvaně vypnul mikrofon
a dál mluvil už jen tak nazdařbůh.
"Jistě všichni vidíte tento malý ovladač, kterým se zbraň spouští i řídí. Postup ovládání je
velmi jednoduchý. Nejprve si ovládající nasadí speciální ochranou masku, která jej chrání jak před
škodlivými vlivy odpadního záření, tak i před samotnou reakcí."
Vzápětí si je také s prezidentem nasadili. Smích nabral na intenzitě.
"Cha - cha - cha! Co to mají na ksichtech, blázni. Vypadají, jako by se vrátili z maškarního
plesu. Che - che - che! Třeba nám i zatančí, chi - chi - chi."
Maare lhostejně pokračoval.
"Teď zmáčknu hlavní a také jediný spínač, označený červenou barvou a z 'Demoru' vytryskne
specifický proud energie."
Což také ihned učinil a skutečně, z přístroje se zčistajasna linula záře neidentifikovatelné
barvy. Smích pomalu ustával, měnil se v úžas a ohromení. Maare znovu získal sebevědomí a jeho
hlas nabyl na síle.
"A nyní pohnu touto páčkou doleva:"
Dotkl se zlehka páčky na ovladači, umístěné těsně pod spínačem a vychílil ji již zmíněným
směrem, přičemž lehce ironicky pravil:
"Pánové, sledujte. Toto jste dosud neviděli a také už nikdy neuvidíte."
Nejdříve všem spadla spodní čelist, potom vykulily oči a nakonec sborově vydechli:
"Ááách."
Pódium bylo totiž rázem plné mladých překrásných žen, které se téměř nadpřirozeným způsobem
zhmotnily z proudu energi, vycházejícího z přístroje - a všechny byly nahé. Maare přistoupil k prezidentovi.
Spiklenecky na sebe mrkli a s potěšením pozorovali generáli, v jejihž řadách zavládl nepopsatelný
chaos. I když z počátku téměř každý křičel "Fuj," byli myslí úplně někde jinde a kalhoty, ač šité na míru,
jim byly najednou poněkud těsné.
Pod vlivem zběsilého chtíče se vrhli na pódium, podobni řvoucímu stádu divokých turů a sápali se
po oněch krásných příčinách svého vztyčení. Každým skokem byli blíž a blíž. Stačí už jen natáhnout
ruce a bude to. Splynutí.
Ženy nejen že neustoupily ani o píď, ale vyšly jim dokonce vstříc s výrazem smyslné touhy v
imaginárních tvářích. Sotva se však vzájemně dotkli, zablýsklo se a krasavice i se všemi vojáky zmizely.
Kousek před Iziibou se vznášel nad pódiem pouze vír tajuplného proudu energie, o poznání zářivějšího
než prve. Maare vrátil páčku do původní pozice a energie se rychle vrátila zpět do Demoralizátoru.
Prezident si strhl z hlavy masku, hbitě přiskočil k profesorovi a častoval jej poklonami, plácaje
ho přitom po ramenou.
"Skvělé Maare. Precizní prácička. Perfektní, já věděl, že jsi génius. Ohromující, všechny jednou
ranou. Famózní výsledek. A vůbec, co se s nimi stalo?" ukončil vodopád slov otázkou.
"To je na dlouhé povídání. Stručně a laicky řečeno, Demoralizátor vyšle energii, která zhmotní
tvory opačného pohlaví, než na koho byla vyslána a s použitím feromonových antičástic jej donutí k
dotknutí se, přičemž se onen jedinec rozloží na atomy, vlastně..., ještě víc. Zbyde z něj jen pouhopouhá
energie a ta je použita při další akci."
Iziiba se hluboce nadechl, pozvedl ruce do výše a triumfálně zvolal:
"Nyní jsem nejmocnější na celém světě, já, prezident Iziiba. Třeste se, teď vám ukážu, co jsem
doopravdy zač."
Skončil a srazil pěsti před sebou ve všeříkajícím gestu.
"Maare," oslovil profesora po chvíli napjatého ticha. "Teď mě napadla jedna velice zajímavá myšlenka.
Jdou z té mašiny zhmotnit také muži?"
"Ale samozřejmě," odpověděl překvapený vědec, "vždyť už jsem to říkal. Pro případ, že by se
v armádě nepřítele vyskytovaly ženy, nebo nějaký voják, takříkajíc - mimo normu. Stačí pohnout páčkou
do prava a je to. Jen nechápu...?"
"To je moje věc," odsekl vztekle prezident.
"Nech všechno to harampádí tady a můžeš jít. Po zbytek dne máš volno. Tak honem, neslyšel jsi!"
Počkal, až se Maare vzdálí, dychtivě popadl do rukou zbraň s ovladačem i maskou a vyrazil ven.
Zlaté střechy jeho paláce mu vrhaly již z dálky do očí sluneční prasátka. Při chůzi pozoroval okolní krajinu.
Viděl hejno bělostných holubic, kroužící nad obzorem, tu zas pestrobarevného motýla, kterak se líně vyhřívá
na slunci uprostřed záhonu květin. Na rtech mu hrál blažený úsměv a hlavou zurčelo jediné slovo:
"Svoboda."
Brzy došel domů. Procházeje zahradou, nevšiml si ani zahradníka, plejícího záhon achylandrií. Ten
se velice divil, co to pan prezident třímá v rukách a proč si zpívá známou odrhovačku: "Sbohem lásko má,
už přišla chvíle tvá." Viděl, jak rozráží dveře od vstupní haly a hned na prahu volá:
"Ahaaro, ženuško drahá, pojď se podívat, co pro tebe mám."
Pak za sebou zavřel a zahradník už neslyšel vůbec nic. Jen jednu chvíli měl dojem, jako by se uvnitř
paláce zablesklo.