Kometa: VIII

Anotace: Cairf nejistě vzhlédl. „Všechny prostředky?“ „Pálí vám to,“ poznamenal Anavar. „Co se mně týče, všechny.“ Cairf naprázdno polkl, neboť si uvědomil, že skutečně bude hledat živé i mrtvé kamarády. Hlavně ty mrtvé.

„Mám správu, Cairf. Sedni si.“
Cairf kývl hlavou a bez slova si sedl do jednoho z křesel v ponuré pracovně. Až tu ho zavedla jedna kometa, do ponuré pracovny. Tu čarodějové řešili nejhorší přestupky, a pokud bylo Cairfovi známo, vždy je řešil Anavar.
Dík čarodějovi Anavarovi působila místnost chladným a tajemným dojmem. Byl to vysoký muž něco před padesátkou s mírně prošedivělým knírem a množstvem vrásek, jenž mu dodávaly vážnosti. Cairf nevěděl, zda byla hloubka mírných šedých očí přirozená nebo ne. Každopádně byla znepokojivá.
„Dnes se, samozřejmě, sešli všichni čarodějové. Jak by ne, když se stali tak… podivuhodné věci,“ usmál se čaroděj. Cairf za ty roky zjistil, že úsměv Anavara, nejmladšího z čarodějů, nikdy nevěští nic dobrého.
„Četli jste moji…“
„Ano, vaši správu jsme četli, no na mne velký dojem neudělala. Příliš mnoho náhod a domněnek, Caifre, přespříliš,“ ohrnul nos. „Co vás to posedlo, že jste napsal takové žvásty? Vymlouvat se na kometu!“
„Omlouvám se, pane.“
Cairf pokorně sklonil hlavu a zahleděl se na špičky vlastních čižem.
„Proč všichni pokorně sklánějí hlavy, když selžou?“ soptil Anavar. „Proč si všichni myslí, že pokora jim pomůže? Pamatuju si, jak jste se tvářil, když smě vás jmenovali za správce třináctých komnat: ten sebevědomí úsměv a hrdost. Ta vyhlášení, že nás nikdy nezklamete a dnes se omlouváte jako sluha. My nepotřebujeme sluhy, pane, ale schopné mágy!“
Cairf se nejistě zahnízdil.
„Dnes jste selhal,“ vyhlásil čaroděj a Cairf se nemohl zbavit dotíravého pocitu, že Anavar vše zbytečně natahuje. „Na tom se pět čarodějů jednohlasně shodlo. Od dnes bude komnaty spravovat někdo jiný. Někdo spolehlivější.“
Cairf zalapal po dechu, no ovládl se.
„Rozumím.“
„To je dobře. Nicméně zbavení funkce není to, kvůli čemu jsem vás zavolal…“ Anavar se na kouzelníka nepěkně usmál a pokračoval šeptem. „Pět čarodějů se jednohlasně shodlo, že přední kouzelník by se neměl nechat obelhat ubohým nedostudováním zaklínačem. To je nenapravitelná ostuda! Nelze to vysvětlit jinak než vašim nepochopitelným selháním, následkem kterého byl v nepřítomnosti čarodějů odcizený artefakt.“
Čarodějův hlas byl s každým slovem těžší a těžší. Cairf se začínal v temné pracovně cítit nepříjemněji než kdykoliv předtím a to tu už byl mnohokrát.
„Své selhání budete muset napravit. Budete náš dějepisec.“
Cairf nechápavě vzhlédl.
„Obávám se, že nerozumím, pane.“
„Dějepisci zjišťují, jak to všechno bylo, přešetřují minulost a zaznamenávají ji, abychom ji mohli využít v budoucnosti. Přesně tohle budete dělat.“
„Při vší úctě, pán Anavar, moje schopnosti v knihovnách nevyniknou. Čarodějům posloužím lépe jinde,“ namítl Cairf.
„Knihoven se bát nemusíte, to vám opravdu nehrozí,“ zasmál se Anavar. „Vaším odborem bude sarazinologie a v tomhle odbore nebyla zatím napsaná žádna kniha.“
„Sarazinologie?“ zopakoval zamračeně Cairf. Vůbec se mu to nepáčilo, no čaroděj si očividně myslel, že je náramně vtipný. „Mám to chápat tak, že budu pronásledovat Faestreda?“
„Ne, to je práce ctěného Leotheda Hobera. Vy se pokusíte zjistit vše o minulosti toho zloděje. Budete se vyptávat, podplácet a vyhrožovat – to vše ve jménu Magické Akademie,“ vysvětlil Anavar a položil na stůl malou okovanou truhličku. „Otevřete to!“
Cairf rezolutně přikývl a otevřel ji. Bylo v ní několik věcí, no jeho upoutala dřevená maska pomalovaná množstvím run.
„To je… intantská maska?“
„Správný postřeh, pán Cairf. Nebo spíš intant Cairf.“
„Intant? Ze mě?“
„Správně. Já jsem sice byl za tvrdší trest,“ čarodějově oči se nebezpečně zaleskli, „ale zbývající čtyři z vás chtějí mít intanta. Jeďte do Sedmoměstí a hledejte. Zjistěte kde se Faestred narodil, kdo je jeho rodina, kde má bratry a sestry. Najděte jeho mrtvé i živé kamarády, všechny co s ním něco měli a vytáhněte z nich vše, co se dá! Použijte všechny prostředky!“
Cairf nejistě vzhlédl. „Všechny prostředky?“
„Pálí vám to,“ poznamenal Anavar. „Co se mně týče, všechny.“
Cairf naprázdno polkl, neboť si uvědomil, že skutečně bude hledat živé i mrtvé kamarády. Hlavně ty mrtvé. Ty totižto není třeba podplácet, přesvědčovat nebo mučit – mrtví povědí vše.
Jenomže nekromancie je zakázaná. Pětici čarodějů.
„Pane, vy jste věděl o tom…“
„Že jste tajně študoval nekromancii? Ano, věděl. Ostatní čarodějové o tom neměli ani tušení,“ poznamenal lhostejně Anavar.
„Ale proč jste mě kryl?“
„Proč? Jste nějak zvědavý, intant Cairf. Já osobně proti nezákonné magii nic nemám, podle mě je stejně dobrá jako ostatní magie. Mně je jedno, jako se dopracujete k výsledkům, mně jde jen o ty výsledky!“
Cairf přikývl. O výsledky.
Anavar vstal.
„Každý den od vás dostanu jeden zapečetěný dopis, kde mně budete podrobně informovat o všem, co zjistíte. Každý den něco zjistíte! Je vám to jasné?“
Cairf přikývl i když mu mnoho věcí jasných nebylo.
„A budete si dávat pozor, Cairfe. Nerad bych za vás hledal náhradu.“
„Hrozí nějaké významné nebezpečí?“
Anavar se usmál nejošklivěji, jako dokázal.
„Víc než si chcete představit.“