Vlčí krev - 2.kapitola

Anotace: S příchodem těch cizinců se její život měl náhle a drasticky změnit, a těžko říct, jestli zrovna k lepšímu... a co bylo nejhorší...ona to nevěděla

Sbírka: Vlčí krev

2. KAPITOLA - NÁVŠTĚVNÍCI

Uběhly tak dva roky a Wyrfel už bylo sedmnáct. Dva roky bydlela u hostinské. Zdálo se, že nic už se v jejím životě nemůže zkazit. Myslet si to, ale byla chyba.
Jednoho studeného prosincového dne v podvečer přišli do hostince tři podivní hosti. Vysoká, bledá žena s uhlově černými vlasy, holohlavý mírně obtloustlý chlápek s kulatým obličejem a hustým šedým plnovousem, podle něhož poznala, že nejspíš bude hodně starý a asi dvacetiletý mladík. Byl celkem hezký, všimla si okamžitě Wyrfel. Měl tmavě hnědé vlasy a pronikavě světle hnědožluté oči, ostře řezanou tvář v které mu seděl podivně krásný a známý divoký výraz. Rozhodně mu neuškodila ani vysoká, štíhlá a osvalená postava.
Něco se ale Wyrfel na těch třech nezdálo. Přesto šla k nim, aby je obsloužila. Jakmile k nim došla, ihned přestali v zaujatém hovoru. Bylo to sakra divný, napadlo Wyrfel, ale nahlas jenom řekla s milým úsměvem na tváři, do kterého se tak nutila : „ Dáte si něco k pití nebo jídlu?“
Žena se na mě taky pousmála a zkoumavě si prohlédla, jako všichni u stolu, její oči. Teprve potom odpověděla. „ Pro mě červené víno a nějakou polívku.“
„ Pivo a klobásu.“ Řekl ten holohlavý muž se zamračenou tváří nerudně.
Mladík si nejdřív drze prohlídl Wyrfel. Moc se jí to nelíbilo, popravdě řečeno, kdyby nebyl host, tak by ho za to seřvala a vlepila mu facku. Přímo nesnášela, když ji někdo takhle nestydatě okukoval, zvlášť kvůli tomu, jak byla odlišná. A místní mladíci by o tom mohli svědčit.
Wyrfel pro nějakou tu nadávku nebo pohlavek totiž nešla moc daleko. Jen málokdo ji dokázal urážet nebo se dokonce na ni jen křivě podívat. A většinou skončil špatně. Bylo to i vinou její divoké a nepředvídatelné povahy napůl vlčice.
„ Ještě něco ?“ Zeptala se znova. Už ji to vážně nebavilo. Šlehla po neznámém sakra zlým pohledem.
„ Tebe? Objednal bych si pokoj...“ Odpověděl konečně mladík. Wyrfel zalapala po dechu. Tak tohle vážně nečekala. To mu jen tak nedaruje.
„ Sis mě s někým spletl, ne? Jestli tak moc toužíš po nějaké děvce, tak si laskavě zajdi vedle do bordelu a mě nech na pokoji. “ Odpověděla bez mrknutí oka prudce a vzápětí dodala mile : „ Něco k pití nebo jídlu? A ten pokoj mám teda objednat, nebo půjdete PANE do toho nevěstince ??“
Žena se zasmála a mladík se zatvářil uraženě. Neodpověděl, a tak se na něho Wyrfel vykašlala. Spokojeně odešla vyřídit objednávku s pocitem zadostiučinění.
Když se pak vracela ke stolu těch tří, aby jim donesla, co si objednali, všimla si něčeho znepokojivého. Ten kluk se po ní pokradmu tak divně díval...a ona měla pocit, že viděla krátký žlutý záblesk v jeho očích...přesně jako u vlka.
Nesmysl, okřikla se v duchu a odešla pryč. Stejně jí to ale nedalo a tajně je pozorovala. Pořád jí něco připadalo na nich divné...nemohla si pomoci...našeptával jí to její šestý smysl vlka.
Kéž bych tak mohla slyšet, co si tak asi povídají, pomyslela si. Ale v tom ji něco napadlo. Vždyť ona přece může slyšet, co bude chtít! Stačí jen přijít blíž k nim a využít její zbystřený vlčí sluch. Proč ji to jen nenapadlo dříve?
A jak myslela, tak to i udělala. Vzala si do ruky hadru a začala nenápadně utírat stoly poblíž jich, ale ne zas tak moc blízko...aby jim to připadalo podezřelé.
„ ...co budeme dělat teď?“ Zaslechla najednou jasně ostrý hlas té ženy. Zněl ustaraně. Určitě mají nějaké problémy, domyslela si Wyrfel.
„ Pár dní bych tu pro jistotu zůstal...nikdo nás tady nebude hledat.“ Odpověděl jí chraplavý hlas starce.
„ Tady?! V týhle smradlavý díře? Ani náhodou.“ Začal jim odporovat ten kluk. Já mu dám smradlavá díra! Rozhořčila se ihned Wyrfel. Takhle o jejím domově mluvit nebude. Nikdo a nikde! A extra zvlášť ne on!
„ No tak, Darjen...uklidni se. Nemáme moc na výběr, víš?“ okřikla potichu Darjena ta žena a ještě dodala. „ Nebo tu nechceš zůstat jen kvůli té holce?“
„ Jasně, že ne!“ Odsekl Darjen podrážděně. „ Dobrá, ať je teda po vašem. Zůstanem.“
Wyrfel se musela přesunout ještě o něco blíž, protože najednou ztišili hlas. Doufala jen, že jim to její utírání nebude připadat moc nápadné.
„Zůstaneme tu jen dva dny, ne déle. Snaž se prosím tě nedělat problémy Darjene.“ Napomenul ho ten stařec a odkašlal si.
„A já snad dělám někdy problémy?!“ utrousil Darjen dotčeně. Nejspíš mu šla tahle debata proti srsti, to Wyrfel poznala už jenom z jeho hlasu, ani se na něho nemusela dívat a už věděla, jak se nejspíš bude tvářit.
„ Skoro pokaždé, tak na to pamatuj.“ Dodala žena. Wyrfel by velice zajímalo o jakých problémech to mluví, ale víc už se nedozvěděla. Musela odejít, protože utřela všechny stoly a nechtěla, aby přišli na to, že je celou dobu poslouchala. Ale i tak to, co vyslechla bylo zajímavé.
Měla ovšem nepříjemný pocit, že se něco má stát. Něco strašného. Bohužel ale netušila co.