Vlčí krev - 3.kapitola

Anotace: Byl večer...bledý měsíc v úplňku poskytoval jediné osvětlení tmavé cestě, po níž sebejistě kráčela drobná dívka. Kdesi v dálce zavyl vlk. Dívka se pouze pousmála, "no konečně.."zamumlala a v sytě žlutých očích se jí až rozverně zalesklo...

Sbírka: Vlčí krev

3. KAPITOLA - DLAČÍ NOC

Ten den šla Wyrfel jako každý večer vynést odpadky na místní skládku k lesu. Potom se obvykle vracela domů do hostince a chodila „jako“ spát. Místo toho se vydávala do lesa proběhnout se, nebo občas i lovit. Teď to ovšem nebylo jako obvykle. Na obloze svítil měsíc v úplňku... byla vlčí noc.
Jakmile se vydala ke skládce, dostala nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje. Každý její pohyb...krok. Když za sebou uslyšela rychlý pohyb, lekla se a upustila koš. Odpadky se rozkutálely po zemi.
Wyrfel se podívala do tmy před sebe. Byl tam něčí obrys. Nasála pozorně pach toho neznámého. Okamžitě ho poznala. Byl to ten drzý kluk, který ji navečer tak vytočil, tušila, že se jmenuje Darjen, nebo nějak tak.
Sklonila se k zemi, aby posbírala spadené odpadky zpátky do koše a prohodila s ledovým klidem k neznámému. „ Copak? Na pozdní procházce? Nebo že byste mířil do toho bordelu??“ Tušila o co mu jde. Proč ji sledoval. Nejspíš s jí chtěl pomstít za to, co mu řekla. Nebyl by první ani poslední, který chtěl takhle řešit, že zranila jeho ego.
Všichni chlapi jsou stejní, napadlo Wyrfel okamžitě.
Jestli se ho Wyrfel bála? Ani náhodou. Nebála se skoro nikoho. Jestli se o něco pokusí, dopadne bledě, rozhodla se už předem. Udělá z něj exemplární případ, pro všechny jemu podobné.
„ Tak nějak.“ Odpověděl jí najednou a vyšel ze tmy na světlo. Měla pravdu. Byl to on. Darjen. Než dosbírala všechen odpad ze země, stál už u ní. Sice jí to byli nepříjemné, ale nechtěla to dát najevo, což by se stalo, kdyby před ním couvla.
Udělala pravý opak a podívala se mu přímo do očí. „ V tom případě doporučuji procházku nočním lesem. Jen málokdo se z ní totiž vrátí.“
V ten okamžik poznala, že nejspíš hodně přestřelila. Podívala se na Darjena. Vzduch jí doslova uvázl v plicích. Darjen měl najednou sytě žluté oči a vůbec rysy v jeho obličeji zhrubly a jako by i zdivočeli a na prstech měl místo nehtů dlouhé silné hnědé drápy.
Stála tam a zírala na něj v němém úžasu. Nemohla uvěřit, že existuje i někdo další jako ona. Bylo tak neuvěřitelné, že se i zapomněla bránit, když se na ni vrhl.
Během pár vteřin stál u ní, jednou rukou jí svíral krk a druhou jí zkroutil ruku bolestivě za záda. Wyrfel zřetelně cítila jak si jí jeho ostré drápy zarývají do tenké a křehké kůže na jejím napjatém krku.
„ Měl bys mě radši pustit.“ varovala ho tiše naprosto klidným hlasem.
Darjen se jen ušklíbl. „ A to jako proč?“ Jak by ho zrovna ona mohla ohrozit, pomyslel si.
„ No..,“ nadechla se Wyrfel zhluboka a chladně pokračovala dál, „ protože by sis neměl dovolovat na někoho, kdo je silnější než ty.“ A myslela to smrtelně vážně.
„ Vážně?“ Rozesmál se, jako by řekla nějaký dobrý vtip. „ A ten silnější tu jako máš být ty?“ Sotva to dořekl, přitlačil jí drápy ještě víc k hrdlu, aby jí dokázal, že to tak není.
Jakmile Wyrfel uviděla pár stékajících kapek červené tekutiny na svém krku, nebezpečně ji to rozzuřilo. Nesnášela pohled na krev a obzvlášť na tu svoji. Vždycky jí to připomnělo, jak moc je zranitelná.
Krátce se nadechla a začala se soustředit na přeměnu. Cítila jak jí sytě žluté oči začali žhnout. Zuby se jí mírně zvětšily a zaostřily a paže jí porostly jemnými šedými chloupky.
Ušklíbla se vítězně. „ Tak co. Kdo z nás dvou je teď silnější? “ Zašeptala.
Darjen ji okamžitě pustil a rychle uskočil o dva kroky od Wyrfel. Zíral na ni v němém úžasu, úplně stejně jako před chvílí Wyrfel na něj. „ Ty jsi...lugar.“ Vydechl nevěřícně.
„ Chytrý vlček. Móc chytrý. A přišel si na to podle toho vrčení nebo podle toho jak teď vypadám? “ Zeptala se ho Wyrfel posměšně a zavrčela. Cítila ovšem, jak ji proměna, zadržená uprostřed měnící se fáze, vyčerpává. Čas to ukončit.
„ Je mi to líto, ale nemám čas tu s tebou spokojeně vrčet....měj se hezky.“ Řekla chraplavým hlasem a přeměnila se během okamžiku v černo-šedou , díky měsíční záři místy hnědou chundelatou vlčici. Naposledy se na něho podívala a rozběhla se k lesu. Už se neotočila, aby viděla Darjenův rozzuřený pohled.