Ještě nevím

Anotace: Práce na litrární soutěž. Téma právo v budoucnosti

Prolog
Dovolte abych se představila. Mé jméno je GR8-13. Více o mne znát není potřeba, nejsem autorem, nejsem spisovatelem, jsem objevitelem vzácného pokladu. Nicméně myslím si, že nejsou potřeba žádná velebná slova. Text, jež bude následovat, je svědectvím jednoho muže o době dávné a ještě dávnější.

Tento odkaz, jsem našla při výzkumech v ruinách města, zničeného asi před 700 lety. Vytáhla jsem *atomukolitovou schránku z trosek jedné z budov. Měsíce jsem se ji snažila otevřít a bádala nad jejím tajemstvím. Když mé úsilí konečně přineslo své ovoce a tento rukopis jsem držela v rukou a směla jej přečíst, věděla jsem, že toto svědectví o naší historii musím předat dál.

Dále se musím zmínit, že pro tento spis jsem použila pouze výňatek z deníku, celý tento deník bude uložen na bezpečném místě pro další generace.

Pro příští generace, které doufám, že uchovají tento odkaz o naší historii, uvádím důležitou informaci. Píše se rok 4087. .

Kniha první a poslední

13.03. 3103 – Dnes mám narozeniny, panebože jak ten čas plyne. Příští rok konečně dosáhnu dospělosti a můj život se změní, 56 let se na to těším a teď se začnu bát? Ach jo alespoň, že dnes máme přednášky.
- Sedím u snídaně, po ponižujících testech mého zdravotního stavu převaluji v ústech luštěniny. Jo nediv se, zase luštěniny.
ASAN si jako obvykle pochutnává na slanině a vejcích, vážně nechápu jak to dělá. Vždycky jí ty testy vyjdou tak, že je naprosto v pořádku a může i zhřešit. Občas uvažuji, že bych si s ní vyměnil náramek, ještě jsem se neodvážil, mám takový pocit, že každý čip pozná svého majitele.
- Nechápu, ale trénink je den ode dne těžší a těžší. Vím, že za to můžou stále zhoršující se výsledky testů, ale já se kupodivu cítím dobře. Nestala nějaká chyba v systému? Nenahráli mi do náramku náhodou špatná data?? Nevím, ale už mě to přestává bavit. Luštěniny, luštěniny a luštěniny.
Nicméně teď když náš profesor historie je opět zdráv a máme zase přednášky jsou dny o něco lepší. Musím uznat, ten malý vzteklý mužík mi chyběl. Vypadá to na nový projekt, kráčí s tajemným výrazem a potutelným úsměvem.
- Profesor RITEK nám ve spěchu svým pisklavým hláskem zadal téma našeho projektu. Tématem je : PRÁVO, LEGISLATIVA, NEJČASTĚJŠÍ ZLOČINY A ZPŮSOB NÁPRAVY. Ve chvíli kdy z něj vypadla tato slova jsem myslel, že žertuje. Jistě už nám několikrát zadal práce související s výrazy, které jsme neznali, ale nikdy nebyly přímo tématem. Je hrozně těžké studovat něco, o čem nemáš ani ponětí co je a dokonce si ani nedokážeš nic představit.
No nějak to zvládnout musíme. Rozdělení je klasické. Já vyhledávám v knihách, JER v síti a ASAN to dá dohromady. ASAN, kdybys ji mohl spatřit, i po těch letech se mi stále zastavuje dech, když ji vidím. Kdyby to šlo… nemá smysl přemýšlet nad nemožným, musím se soustředit na práci.
Rovnou z učebny jsem totiž spěchal do knihovny, knihovník ZITU mne již očekával.
Nad naším zadáním se sice lehce pozastavil, ale poctivě mi dotáhl obrovských knih. Bohužel jsem chodí stále méně a méně lidí, všichni spoléhají na síť. Nechápou kouzlo knih
.
23.04. 3103 – Ano přiznávám, porušil jsem zásadu, nepíšu každý den. Momentálně jsem nebyl schopen psát ani každý týden. Pohroužil jsem se do studia, ztratil se ve světě faktů i legend a dověděl se věci o nichž se mi ani nezdálo. Vyjasnil jsem si spoustu neznámých pojmů jako třeba kriminalita, zločin, krádež, podvod, znásilnění, incest, vražda atd. atd.
Jen jednu věc nechápu, nechápu proč. Proč se lidé navzájem okrádali? Proč se lidé zabíjeli? Vždyť každý z nás přece ví co je správně, vždyť každý z nás přece dokáže oddělit dobro od zla.
- Měsíc a deset dní jsem dělal statistiky, seřazoval data, srovnával a porovnával. A došel jsem k zajímavým výsledkům. Několik tisíc let byla kriminalita v poměru s počtem obyvatel takřka stejná. Zločiny se měnily, tresty se měnily avšak i přes vývoj společnosti kriminalita nikdy neklesla hluboko pod průměr. Zlom přišel v roce 2013. Najednou žádné doklady, průzkumy, prostě nic. Jako kdyby se v roce 2013 vyhlásilo informační embargo a trvalo do roku 2343. Nechápu to. Vždyť odstranění zločinnosti je to nejlepší co naši Zemi za tisíce let potkalo. Kde je ten způsob? Jak to dokázali?

24.04. 3103 – Ještě včera večer jsem běžel za ZITU, věděl jsem, že pokud mi může někdo pomoci, je to on. Vím, že je v úctyhodném věku, ale dnes vypadal tak staře a unaveně , že jsem se až lekl. Vysvětlil jsem mu mé hlavní poznatky a objasnil mé otázky. Jeho reakce byla až neobvykle prudká. „Nic jsem neviděl a neslyšel“ poté mě chytil za ruku a pokračoval „pokud chceš avšak pátrat dál přeji Ti hodně štěstí“ a odešel. Ve dlani mi zůstaly tři malinké klíče. Schoval jsem je do kapsy a šel si po svém. Do čeho jsem se to jen zapletl? Z čeho má ZITU takový strach? Co mám dělat?

25. 04. 3103 - Nevím kde začít hledat, a hlavně nevím co hledat. Myslím, že sám to nezvládnu.
- Při snídani jsem to řekl ASAN, ani mne nepřekvapily jiskřičky vzrušení v jejích očích. Přemýšleli jsme jak to oznámit JER. Teda ASAN přemýšlela, já hned od začátku věděl, že mu nic říct nechci. Po letech strávených v jeho společnosti mě stále mrazí. Stále chladný, jakoby bez emocí, disponující přísně logickou, kritickou inteligencí. Všechny tyto vlastnosti doplňuje jeho vzhled, štíhlá a pružná postava vysoká 250 centimetrů pohybující se s určitou vznešeností, bělostná pleť, dokonalé rysy obličeje v němž jsou zasazeny místo očí dva smaragdy. Nejvíce však dech vyráží jeho vlasy, po pás dlouhé, v barvě moře před bouří.
- Zůstáváme v tom pouze my dva. Kde začít však?

20. 05. 3103 – Máme za sebou měsíc pátrání. Díky tajemnému dopisu ležícímu na mé posteli jsme našli náš cíl. Cílem je rozpadající se budova asi tři sta metrů za knihovnou.
- Díky času stráveném s ASAN se dostávám do euforie, myslím, že jsme si stále blíž a bliž.
- Nyní před námi stojí úkol nejtěžší, přijít na kloub tomuto tajemství.

07. 07. 3103 – Krůček za krůčkem jsme plánovali. Prošli jsme všechny možnosti, domluvili se na všech detailech, domnívám se, ne jsem si jistý, že přišel správný čas. Jsme připraveni najít odpovědi na naše otázky. Jsme však připraveni se s nimi srovnat? Kdo ví…
- Jediná věc, které se bojím je, že se něco stane s ASAN. Nebyl bych schopen žít, vědět, že tu není mou vinou. Nemohl bych se nadechnout bez jejího úsměvu, bez letmých doteků, nemůžu žít bez její elektrizující společnosti.
- Za pár chvil to vše začne, možná…možná, že toto je poslední zápis. Nechci tuto slavnostní chvíli ničit zbabělým lidským strachem. Chci ji povznést nadějí a důvěrou. Je nepředstavitelně těžké sehnat schránku, která je schopná přežít cokoliv. Já ji sehnal, je z atomukolitu, nic pevnějšího na tomto světě zatím není. Teď dopíšu a uložím deník do této schránky. Pokud se něco stane, pokud se nevrátím, věřím, že se najde někdo, kdo díky mému deníku bude pokračovat v pátrání. Je-li toto poslední zápis, nashledanou na lepším místě.

08. 07. 3103 – Jsme tu, přežili jsme. Všechno šlo hladce, až příliš na můj vkus. Ale nemalujme čerta na zeď. Vstoupili jsme do místnosti, kilometr krát kilometr, zaskládané spisy, seřazenými podle data. Nedokážu popsat pocity, nenacházím slova. Měl jsem před sebou sbírku všech utajovaných informací od počátku věků. S pocitem posvátné hrůzy a úcty jsme se začali probírat spisy. Informace jsou však pouze útržkovité, zatím nejsem schopen říct jakýkoliv soud, ale už možná tuším. Dnes to doděláme, dnes budeme s jistotou vědět co se stalo a možná budeme vědět co se děje dnes.
- Stále mám zvláštní pocit, něco se děje, něco co není dobré. Ale musím pokračovat, budu bojovat až do konce.

09. 07. 3103 – Nevím co říct. Už to vím. Jen sedím a zírám do prázdna. To, co jsem se dozvěděl, otřáslo celým mým já, navíc co se stalo pak… Tak dobře vím, že musím podat toto svědectví, jen nevím jak začít. Nejlépe od začátku, že?
- Od roku 2009 svět očekával třetí světovou válku. Elita tisíce lidí se začala připravovat. Stavěli atomové kryty vybavené na život po několik desítek let, přesunuli tam i část spermo banek. Na začátku roku 2012 byli naprosto připraveni. Jejich kalkulace a aztécké předpovědi se dne 21. 12. 2012 vyplnily. Toho dne, ve 14:00 vypukla třetí světová válka. Podle předpokladů trvala asi hodinu a půl. Nepřežil nikdo. Jen elita světa čítající tisíc lidí, se schovala do úkrytů. Stále prováděli různé výzkumy. Jedni se snažili prodloužit život, jiní zkoumali jak odstranit účinky radiace, a tehdy, napadla profesora Johna G. Gibsse spásná myšlenka. Učiníme svět plný dobrých lidí. Začal pracovat na čipu ovládajícím lidský mozek. Mezitím výzkumy ostatních se zdařily, radiace byla odstraněna, život lidí prodloužen na průměrných 198 let Po desetiletích pátrání pan Gibsse konečně vyvinul čip fungující na principech dobra a zla. Každý člověk, který má vložen čip, pokud pomyslí na jakoukoliv špatnost od lži přes krádež až po vraždu, dostane elektrický impuls, který jej dostane na pokraj smrti. Postupem času se lidé naučili vůbec nemyslet na tyto věci, a proto mohl být v roce 2343 obnoven život na zemi. A začal takový jaký jej znám já teď. Žádná jména, jen zkratky, žádná individualita, jen masa konající příkazy a ani si neuvědomující absurdnost tohoto života. Nebo, možná, že teď je tomu již jinak, včera jsme byli vyrušeni, ve chvíli, kdy jsem v ruce držel spis, v němž je shrnuto posledních 100 let na této planetě. Držíc v rukou tento poklad, mne ASAN zatáhla za ruku, že musíme jít. Nebýt jí asi by mě chytili, nebyl jsem schopný nic vnímat. Vyběhli jsme z budovy a běželi každý vlastním směrem. Slyšel jsem ho za sebou. Věděl jsem, že běží, nicméně neslyšel jsem žádný dusot, jen šelest látky. Byl jsem už u svých dveří když jsem se otočil, snad se mi to jen zdálo, ale zahledl jsem tmavomodré vlasy vlající vzduchem.
- U snídaně jsme se s ASAN domluvili, že dnes nepůjdeme, že je to příliš nebezpečné. Nechci ji ohrozit, nesmí se do toho už více plést. Nesmí vědět víc. Ale já ano. Nejsem schopen dál žít bet toho abych věděl co se děje. Už vím co je mé poslání. Konečně jsem si odpověděl na otázku proč žít. Narodil jsem se abych společnost informoval o tom co se děje. Jsem tu abych odkryl lži. Nevím co bude dál, nevím jestli mi bude dána šance spravit svět o této hrůze. Já jen vím, že tento deník bude odkazem společnosti, vím, že dříve či později pravda vyjde na světlo.

Epilog

Další stránky deníku byly prázdné. Zvědavost mne donutila pátrat po osudu člověka jménem SX3. Podle plánku bývalého města jsem našla rozvaliny budovy, v níž se skrývala všechna tajemství. Po letech pátrání mezi sutí jsem vyhrabala torzo spisu s názvem SX4 a podtitulem Pokus. Autorem byl vědecký pracovník jménem JER. Dozvěděla jsem se, že JER se zajímal o lidské chování, přesněji o přirozenou lidskou zvídavost. Zajímalo jej, pokud dostane člověk pár nápověd a příležitost, jestli dokáže překonat čip v jeho hlavě a zjistí co se doopravdy děje.
Zjistila jsem, že poslední věc, kterou SX3 viděl, byl nový mikročip velikosti špendlíkové hlavičky. .

Vážení čtenáři, dnes už víme co se tu dělo skoro před tisícem let. Víme však co se děje dnes??