Komando: výsadek

Anotace: Císařské síly se chystají obsadit loď znepřátelené Aliance svobodných světů...výsadkáře čeká těžký a náročný boj...

Skupina čtyř výsadkových raketoplánů se blížila k boku poničené kosmické lodi. Císařská bitevní loď stanula bok po boku poškozeného křižníku Aliance svobodných světů a nyní se ji chystal definitivně zajmout. Byla to poslední loď z flotily D, která byla vyslána ke zničení imperiální bitevní stanice Orion VI, což se jí zle nepodařilo. Bojová stanice byla páteří císařské obrany v této oblasti Vnějšího pásu. Její ztráta by mohla rozhodnout dlouho vlekoucí se válku mezi Impériem a právě zformovanou Aliancí svobodných světů. Právě včasným zásahem císařských lodí byla stanice uchráněna a mohla dál plnit funkci strašáka aliančních bitevních uskupení, která se přes ní nemohla prolomit. Říšské křižníky alianční lodě zaměřily ještě dříve, než se jim podařilo dostat se na bojový kurz. Stačilo pak jen na ně udeřit a vhodným manévrem jich většinu zničit ještě dříve, než dostaly šanci vůbec nějak do boje zasáhnout.
Po krátké bitvě se šest křižníků v mohutných explozích obrátilo v prach a poslední sedmý se pokoušel plnou rychlostí odletět, dokud nebyl císařskou Gorgonou zablokován a nedonucen k boji v nevýhodě. Během hodiny byla přesnou palbou těžkých baterií Gorgony většina jejích děl umlčena. Z levého motoru unikal velký oblak pohonné plazmy. Loď pomalu zpomalovala, až se zastavila úplně-posádka odstavila hlavní reaktor. Většina lodi se ponořila do tmy. Celé sektory náhle vypadly a potemněly. Na chodbách svítila jen nouzová osvětlovací tělesa a terminály systémů.
Mezitím se na palubě Gorgony připravila malá flotila osmi bojových výsadkových raketoplánů první vlny a na jejich paluby se nalodila pověstná úderná komanda, malé skupinky vojáků pod dvanácti lidech, schopné rychlou akcí loď obsadit. Bylo jich celkem třicet. Třicet skupin na osm raketoplánů. Další plavidla byla připravena v následující vlně.
Té první velel major Nor Soloos. Ostřílený výsadkář, který velel už mnoha podobným bojovým akcím, během nichž vítězně zajal dvě alianční fregaty, jednu transportní loď a bojovou loď třídy Sallon. Soloos byl tvrdý velitel, bezmezně oddaný císaři a věrně sloužící Impériu s neotřesitelnou věrností. Muži ho však měli rádi, respektovali ho a věděli, že pod ním mohou dokázat velké věci. Sám major byl do sebe uzavřený. S nikým se nikdy moc nebavil a volné chvíle trávil ve své kajutě nad knihou či filmem. Politika jej také moc nezajímala. Oficiální vládní kanál Intermisium zapínal jen tehdy, když opravdu musel. Spousta lidí z Hlavního štábu to věděla a poukazovala na majorovu politickou nespolehlivost. Jak by také mohl být uvědomělý, když Intermisium nezapne jak je rok dlouhý. Soloos však obratně podněcoval rozmíšky mezi nižšími členy Hlavního štábu a ty opravdu nebezpečné tak nutil zajímat se o své podřízené. Tak se mu podařilo stát stranou.
"Chlapi, hněte sebou. Po četách do zbrojnice, zkontrolujte rezervní munici, velitelé rot ke mně!" chodil po šedém hangáru v bojovém brnění, s laserovou puškou v ruce a celohlavovou přílbou ve druhé. Všude panovala horečná aktivita. Technici odpojovali energetické připojky od motorů, piloti přijímali poslední rozkazy a upínali si své kombinézy. Postupně mizeli v průlezech do kabin a zapínali ovládací systémy.
Opravářské skupinky opravovaly škody vzniklé po boji. Šlo zejména o úplně zničené kondenzátory silového pole u výletu z hangáru, zničené dvěma torpédy.
Zbrojíři ještě naposledy kontrolovaly zbraňové systémy raketoplánů a procházely "vypalovače" boků. Speciální zařízení schopné vytavit do boku lodi díru, kterou pak komando přes speciální přechodový most pronikne dovnitř.
Soloos se připojil ke své jednotce, řadící se u rampy raketoplánu s číslem dvacet tři. Míjel zrovna dva bombardovací piloty, když se hangárem E rozeřval výstražný signál.
"Posádky raketoplánů, nástup! Všechny posádky a výsadky nastoupí do raketoplánů!" vyřvával hlásič. Major nahnal své muže do transportního prostoru plavidla a sám se poslední hnal za svými vojáky po rampě dovnitř. Jeho těžké boty duněly po železné rampě. Přehodil si pušku z levé do pravé ruky, přílbu připnul na opasek a zkontroloval ještě záložní pistoli. Vskočil do dveří a stiskl ovládací panel u vchodu. Tři trojúhelníkové části se se syčením zavřely. Následovala ještě atmosférická přepážka a letoun byl připraven ke vzletu.
Major byl poslední, kdo do raketoplánu vstoupil. Prodral se zástupem vojáků úderného komanda, které se usazovalo na lavice po straně nákladového prostoru. Mnoho místa tu nebylo. Raketoplán nebyl příliš vysoký, zato docela široký. Vojáci si posedali na do zdi vestavěné lavice a zbraně uložili do speciálních přihrádek. Nasadili celohlavové přílby a spustili obličejové kryty.
"Pilote, jsme připraveni?" zeptal se major velitele plavidla. Muž v kyslíkové masce se otočil a vytáhl hledí. Přikývl a ukázal na přístrojovou desku a vztyčil palec. Motory připraveny k nahození, energie přesměrována, prostě stačilo už jen nastartovat.
"Čekáme na příkaz shora, pane," řekl druhý pilot a ukázal přes průzor na dispečink u stropu hangáru. Nespouštěl oči z konzole, ovládající ochranné štíty. Major přikývl a sedl na velitelské sedadlo výsadku. Překontroloval nastavení přistávací zóny a zadání cíle. Energetické štíty před hangárem se párkrát zavlnily. Další laserové blesky udeřily do ochrany kolem můstku. Vyřazená věž na pravoboku zadrženého křižníku se nečekaně probudila k životu.
"Kruci. Asi na tom nejsou zas tak blbě," řekl druhý pilot a připoutal se. Sponky zapadly s kovovým cinkutím do svorek.
"Řízení letů první vlně. Máte povolení k vzletu. Opakuji, první vlna má povolení ke vzletu," z velícího centra tedy konečně přišel rozkaz ke vzletu. Motory raketoplánů se rozehřály, poslední vrata se zavřela a plavidla se vznesla do vzduchu. Technický personál spěšně opouštěl hangár servisními vchody a hlavním vstupem, který se posléze hermeticky uzavřel.
První z plavidel opouštělo hangár. Za ním další a další. Blížily se k venkovním štítům a brzy je prolétly. Zformovaly se do útočné formace a prolétaly krupobitím blesků protiletadlové palby. Obrovská hmota císařského křižníku se čím dál tím více zvětšovala, jak se raketoplány vzdalovaly hlavnímu hangáru a vlétaly do mezihvězdného prostoru.
Flotila se ocitla mezi dvěmi obrovitými loděmi, které na sebe stále vrhaly stovky energetických blesků. Alianční loď na tom byla stále hůř a hůř. Již definitivně přišla o generátor štítu a císařští dělostřelci pálili rovnou do boků a do sekcí, do kterých se jim zrovna zachtělo. Z poškozeného trupu tu a tam vyletěl po zásahu laserem ohnivý hřib, který se ihned zase v neskutečném chladu kosmu rozplynul. Následoval výhřez kusů trupu, jenž se vzápětí vydaly na nekonečnou pouť kosmem
Z protileteckých střelišť slabších ráží stále šlehaly paprsky, narážející do energetických štítů císařské lodi. Silné baterie těžkých zbraní však již mlčely. Neměly energii na to, aby mohly opětovat palbu. Také osádky už mohly být mrtvé.
"Naveďte nás do přistávacího sektoru D, pilote," řekl major ze svého sedadla. Celá flotila se začala pomalu řadit podle svých výsadkových zón. Od hlavního proudu se oddělila dvojice raketoplánů. Jeden byl vzápětí zničen a žhavá koule plynu se po výbuchu rozplynula. Trosky neškodně dopadly na trup lodi. Druhý stroj se dostal ihned do palby jiných aliančních protiletadlových střelců, kteří po něm ze svých kanónů metaly dávku za dávkou. Eskortní stíhače se ihned odpoutaly a zahájily útok na jednotlivé stále aktivnější protiletecké věže.
Rudé blesky se otřely o stabilizační plochu Soloosova raketoplánu a zanechaly na ní rozžhavené škrábance. Pilot čísla 23 se vyhnul další dávce, proletěla velice blízko trupu, a k ní přidal několik výstřelů z obranných kanónů raketoplánu. Čtveřice blesků vybuchla na povrchu alianční lodi, avšak nezpůsobila nijak zvlášť velká poškození.
Palba byla čím dál tím hustší. Stroj číslo dvacet jedna, letící vedle Soloosova výsadku se změnil v kouli žhavých plynů, která se o pár sekund později vypařila-přímý zásah těžkým dělem. Kus stabilizátoru zasáhl Soloosův raketoplán a letoun se opět pořádně rozkýval.
"Kruci, přišli jsme o jedenadvacítku!" vykřikl první pilot. Major uchopil komlink a změnil plán:
"Všem výsadkům, každý přistane na nejbližším místě, opakuji, přistaňte na nejbližsím místě," sotva to dořekl, udeřil do boku jejich raketoplánu vír paprsků. Celý stroj se roztřásl a piloti měli co dělat, aby jej udržely v rovném letu, polovina systémů vypadla z provozu a uvnitř zkratovaly některé obvody. Motory snížily tah na polovinu a spustil se program nouzového provozu. Přední stabilizátor jen těsně minul nad okolní povrch vystupující anténu. Kdyby ji trefil, kdo ví, jak by to dopadlo.
Vojáci si nasadili přílby a připravili se k výsadku. Piloti zahájili přibližovací manévr k trupu lodi. Byli úplně jinde, než původně měli být vysazeni. Stejně jako většina raketoplánů.
Přisáli se k boku. Řezače se daly do práce a laser vyřízl do boku lodi díru, do které se vsunul přechodový tunel. První úderná četa se připravila u vchodu do přechodového tunelu. Major vstal, nasadil si přilbu a připravil svoji laserovou pušku. Stanul na schůdkách z pilotní kabiny do výsadkového prostoru a seskočil je dolů.
"Jdeme na to chlapi! Kryjte se, postupujte a pohrdejte nepřítelem! Náš cíl je můstek lodi. Zajatce nebereme!" vojáci zasalutovali a nato se přechodový tunel otevřel.
Přivítala je zuřivá palba obránců. První vojáci Impéria padli mrtví na zem. Ani nestačili udělat krok z lodi. Mrtvoly padly zpátky na podlahu letounu. Blesky se zařízly do stěny tunelu a vytavili do nich škrábance. Císařští zahájili neprostupnou palbu a během okamžiku se průchod klikatícími se blesky a mrtvými těly. První četa vyrazila k bodákovému útoku. Přeběhla ten krátký úsek a pustila se s obránci do boje z blízka. Ke slovu přišly bodce, pažby a pěsti.
Major spolu se svými vojáky přeběhl tunelem. Krátkou dávkou vyřídil granátometčíka, který sem přibíhal z druhé strany z malé sešikmené chodby s pulzním granátometem. Kdyby jej použil, celá první četa by se vypařila.
"Vpřed, vojáci. Zabezpečte přistávací zónu!" velel. Granátomečík po zásahu laserem do břicha vystřelil do stropu a ohromný výbuch zavalil přístupovou chodbu, která výsadku mířila akorát do zad. Aliančním vojákům bude dlouho trvat, než sektor obejdou a dostanou se sem jinudy. Třetí četa zaujala pozice u složených beden a svými zbraněmi udržovala v dostatečné vzdálenosti oddíl bezpečáků, kteří svými laserovými pistolemi nemohli konkurovat imperiálním puškám.
Mezitím se do chodby dostala poslední četa a prorazila cestu k malé křižovatce. V krátké a intenzivní přestřelce zničila bezpečnostní oddíl. Na křižovatce došlo k tuhému souboji mezi oddílem aliančních vojáků, kteří rozložili v chodbě dvouhlavňový laserpal. Pokrývali jím celou křižovatku. Svými zbraněmi pak likvidovali každého, kdo by se jen pokusil vystčit nos.
Soloos se spolu se svým oddílem prolomil na konec chodby až ke křižovatce. Na rohu byl ovládací termínal výtahů. Podle čísla byla někde na druhé palubě, pořádně daleko na můstku, který byl někde na čtyřce.
"Tady výsadek jedna, opakuji, jednička na příjmu, volám ostatní," spojení probíhalo na uzavřené frekvenci, takže je obránci nemohli zaměřit, natož odposlouchávat.
"Trojka slyší, pane. Jsme někde úplně jinde. Vyhodili nás u hlavního hangáru. Jsme obklíčení, podařilo se nám obsadit technický úsek, ale dlouho se neudržíme," odpověděl mu naléhavý hlas velitele třetího výsadku. Ostatní výsadky se nehlásily. Bylo jisté, že se je ale podařilo včas vysadit, než byly raketoplány poškozeny, či musely odletět.

2.

Boj probíhal dál. Křižovatku ztečí dobyli, při tom ztratili dost mužů. Byli však cvičeni k tomu, aby vlastní početní ztráty příliš nevnímali. Majorovi muži se probíjeli přes druhou palubu. Bojovali sekci od sekce a čistili i servisní průchody, kterými sem pronikali vojáci Aliance. Nepřítel jim kladl tuhý zničující odpor. Použil i několik partyzánských lstí, které stály Soloosovu skupinu dost sil. Oblíbené byly miny ve stěnách a nástrahy na dveřích.
Boj byl stále hustší a odpor pořád tužší a tužší.Výtahy byly odpojeny, dodávka proudu omezena na minimum. Chodby se tak ponořily do přítmí, prosvěcovaného jen zemními a stropními osvětlovacími tělesy, vybuchujícími granáty a paprsky laserových zbraní. Malé bojové skupiny císařských vojáků se utkávaly s četami obranných jednotek, složených ze všeho, co umělo zacházet se zbraní. Častěji se bojovalo z blízka, jak laserovými puškami. Ke slovu se tak dostaly císařské bodáky a obáváné šavle aliančních obránců.
V půlce jedné chodby narazili majorovi na těžké vzduchotěsné dveře. Ještě byly otevřené! Obránci jim zpoza nich kladli zuřivý odpor. Několik císařských bylo zabito a ostatní se stáhli za roh a schovali za haraburdí v chodbě, zpoza něhož odpovídali střelbou. Alianční technici u ovládacího panelu se snažili s minimem energie zkratovat obvod a dveře zavřít, což by postup výsadkářů alespoň na chvíli zbrzdilo. Dva technici ze čtyř již byli přesnou muškou Soloosova ostřelovače zabiti. Zhroutili s mrtví k zemi a zůstali ležet. Ostatním hvízdaly paprsky kolem hlav. Třásly se jim ruce a pomalu začínali zmatkovat.
"Dobrá rána, desátníku. Můžete sejmout ještě ty dva?" pochválil jej major. Sotva se voják vyklonil, byl zasažen do hlavy laserovým bleskem. Přilba se změnila na změť úlomků kostí, krve a ocelplastiku. Tělo sebou řízlo na železnou podlahu a zůstalo po několika škubnutích ležet. Major se vyklonil, pokropil techniky dávkou a zalezl hodně rychle zpět, když se kolem přehnala dávka paprsků. Odpověděl vržením oslepujícího granátu.
Výbušné zámky v šachtách dveří explodovaly a vzduchotěsná vrata zapadla. Se zapraštěním zajela do podlahy a z jejich rohů se ještě kouřilo. Pár vojáků se zvedlo a naštavně gestikulovalo. Jeden z nich vystřelil do zapadlých dveří a ještě do nich kopl. Blesk se s výsměchem odrazil a létal chvíli chodbou. Major přišel ke svým vojákům s puškou na rameni a rucemi zaťatými v pěst.
"Parchanti. Oni to ještě stihli, šmejdi," vrčel. Rozkázal zajistit chodbu a čekat na příchod posil, které musí přijít každou chvíli s druhou vlnou raketoplánů, která právě přistávala. Piloti vysadili výsadkáře v neméně husté palbě věží, které se letcům zatím nepodařilo zničit. Kromě těch několika, které byly na atomy rozmláceny císařskými dělostřelci.
Chodbou se rozléhalo dusání těžkých bot. Hlídka na rohu chodby namířila do šera zbraň a přes noční vidění ve své přilbě zamířila. Byla to jenom posilová jednotka druhého sledu výsadku. Dvanáct vojáků se rozmístilo v chodbě a velitel poslal techniky ke dveřím. Soloosovi technici byli do jednoho zabiti při obléhání té křižovatky o několik sekcí zpět.
"Majore, máme spojení s ostatními výsadky. Hlavní přistávací hangár je už náš. Bojuje se o strojovnu a přechod na třetí palubu," byl to poručík Dorn. Velel druhému posilovému výsadku, který zajišťoval posilu první vlny. Převážně to byli řadoví legionáři. Major sdělení přijal kývnutím hlavy a složil ruce v ocelplastikových rukavicích na pažbě pušky. Trochu popohnal muže u vrat.
Technici mezitím dokončili přípravy k otevření dveří a dali signál vojákům. Císarští se poschovávali za vzpěry chodeb, namířili na dveře a zaujali bojové pozice.
"Spusťte to," kývl major na velitele techniků.Muž odpálil nálož na dveřích a těžká vrata vylétla se syčením zpět do šachty. Z druhé strany ihned přišla kanonáda blesků, která proťala ochranné silové pole. Zabila několik výsadkářů a jejich těla zůstala ležet na podlaze. Mezitím se obránci, kryti právě tím polem, přemístili o několik úrovní výš ve zkosené stoupavé chodbě, vedoucí na další palubu.
"Jednosměrné pole. Dlouho nevydrží, palte dál!" rozkázal major a nechal vojáky pálit salvu za salvou. Rudé pole dlouho nemohlo energetický nápor vydržet. Párkrát zazrnilo a spadlo. Generátor pole se sám přehřál a explodoval. Jednotka se shromáždila za prvním lomem chodby, ze kterého na ně dštil blesky stropní obranný kanón.
Automatický laserpal se otáčel téměř o devadesát stupňů a kropil blesky celou chodbu. Pro císařské bylo štěstí, že nebyl kryt štítem. Stačilo několik granátů a kanón se změnil ve změť železa a kouřícího vraku.
Loď se mohutně otřásla. Z jejího zmučeného nitra proniklo až k Soloosovi několik explozí. Ostění chodby se zatřáslo a několik panelů se uvolnilo a spadlo na zem. Za nimi se objevilo obnažené vedení drátů a histericky blikajících diagnostických terminálů. Dvojice výbuchů se opakovala s neztenčenou měrou.
"Tady dvojka, došlo k poruše na hlavním reaktoru, opakuji, porucha na hlavním reaktoru. Plazmový obvod je přerušený a reaktorový sál zničený, příjem," ozvalo se ve vysílačkách vojáků volání druhého družstva, které v prudkém boji dosáhlo reaktorového úseku. Major se podíval po svých vojácích. Z jejich pohledů se nedalo absolutně nic vyčíst. Byli na podobné situace zvyklí.
"Pokud je poškození vážné, pane, může dojít k úniku plazmy, které spálí půlku lodi. Navrhuji co nejrychleji se probít k můstku, pane," řekl velitel techniků.
"Plazmové výpary našim dýchacím maskám neublíží. Horší bude, pokud se porucha reaktoru rozšíří. Dá se odněkud úplně vypnout?" zeptal se major. Šlo mu o to, že pokud by hlavní zdroj energetického života lodi úplně vypnuli, mohl by jej druhý výsadek odstavit už manuálně a zabránit tak autodestrukci.
"Šlo by to, majore. Na těchto typech lodí jsou hlavní řídící střediska reaktorů obvykle na třetí palubě na středu," odvětil technik. Soloos přikývl. Tak tedy na třetí palubu. Vyrazili jak nejrychleji to bylo možné. Chodba se zatáčela a po pravidelných intervalech následovaly rovinky. To asi kvůli odpočinku.Na každé z rovinek byl vždy do zdi připevněn panel se znakem Aliance. Tvořil jej emblém planety se dvěma prstenci, na středu překříženými. Nad planetou pak byla modrá pěticípá hvězda.
Předvoj výsadku náhle přestal existovat. Kusy těl vojáků se rozstříkly po okolí, vnitřnosti stékaly po sešikmených stěnách a krev s kusy ocelplastiku se rozletěla do prostoru.
"Do hajzlu, nášlapné miny!" vyřikl jeden desátník a skryl se za vzpěrou chodby. Vzápětí se otevřely mohutné dveře, zajely do stěn a zpoza záhybu vyběhlo po zuby ozbrojené bezpečnostní komando. Ze svých laserových zbraní zahájili palbu po imperiálních výsadkářích a dost jich zlikvidovali. Major se vyklonil zpoza vzpěru a stiskl několikrát spoušť. Dávka blesků s jiskřením udeřila do rámu dveří. Trojice výbojů pak zasáhla dva alianční vojáky, jejichž mrtvoly padly na zem.
Skupina vojáků proběhla ke dveřím, odjistila granáty a vrhla je do chodby. Válcovité předměty se chvíli koulely po železné podlaze a následně explodovaly. Ozvalo se několik výkřiků, ale to už císařští chodbu obsadili. Nalevo byla ukončena dvojící turbovýtahů, které však byly vyřazeny z provozu. Není také divu, každá postradatelná energie musela být převedena do manévrovacích motorů a do zbraňových systémů. Proto také už nefungovaly automatické obranné systémy.
Po stranách chodby svítily jen bleděmodrá osvětlovací tělesa a nořila ponurou chodbu bitevní lodě do šedavě modré barvy. Asi po třiceti metrech byly do stěny zapuštěny dveře, opatřené bezpečnostním terminálem.
"Bezva, máme to," zasmál se poručík Dorn.
"Co jako?" zavrčel major Soloos a podíval se na něj. Smetl ze svých nárameníků jemný popílek a pevněji sevřel v rukou laserovou pušku.
"No přece řízení střelby. Za těmi dveřmi je velení dělových baterií. U tohoto typu lodí je to stejné," řekl Dorn s lehkým úsměvem a posunul si brigadýrku do týla. Major si odfrkl, popruh přeložil přes hruď a založil ruce v bok. Přehlédl jednotku, shromáždivší se v chodbě.
Náhle podlažím otřásly dva obrovské výbuchy. Kdo se něčeho nedržel, to byla většina jednotky, byl okamžitě smeten výbuchem. Vojáci nalehli na stěny a vzápětí se sesypali na studenou podlahu. Major se zvedal ze země a oprašoval svoji zašpiněnou uniformu. Vytáhl příruční skener a namířil jej do vzduchu. Párkrát přejel stěny chodby, propátral okolní ovzduší a překontroloval hodnoty. Úroveň radiace se nezvýšila, musel to být nějaký sekundární výbuch, uvažoval. Obrátil se k čekajícímu Dornovi.
"Řízení palby? Na co ještě čekáte, poručíku! Vezměte své muže a obsaďte jej!" zavrčel výhružně. Tihle důstojníci, sotva je pustí z Akademie, už dělají chytré, myslel si. Kdepak on, zkušený výsadkář, který svou kariéru zbudoval na stovkách mrtvých protivníků, ale i svých vojáků. Zaplatil za to částí svého rozumu. Prý byl trochu pomatený, což se vyznačovalo zvýšenou mírou zuřivostí v některých situacích. Proto nebylo dobré Soloosovi odporovat.

3.

Dorn rozmístil svoje muže u vchodu, nastavil nálože a ukryl se. Výbuch dveře vytrhl a vyhodil je do chodby. Vzápětí se rozzuřila palba. Chodba se zaplnila dýmem, z něhož vylétaly modré, zelené i červené blesky. Zarývaly se do stěn pětiúhelníkové chodby, do brnění imperiálních vojáků, ale i do uniforem alianční posádky lodi. Dovnitř i ven vylétlo několik plynových granátů.
Císarští si jen tak tak stihli aktivovat dýchací ochranu ve svých přilbách, když chodbu zaplatil žlutavý mrak. Několik císařských padlo v křečích na zem. Už nevstali. Polní zdravotníci se k nim již nestihli dostat.
"Vpře-e-d! Pobijte ty svině! Hejbejte se, krucinál! Střílejte, nikdo nepřestane střílet!" fanaticky řval Soloos a pálil bez míření do místnosti. V čele trojice vojáků vpadl do řídícího střediska a započal bojovat s obránci zblízka. Mlátil je pažbou, pěstmi a vším, co bylo po ruce. Cítil, jak mu tělo zaplavuje zuřivost, běs a prudce narůstá agresivita. Jednoho vojáka vzal, zlomil mu o hranu ovládacího panelu ruku a skleněnou stěnou s údaji o množství eneregie ve zbraních jej prohodil.
Jednou rukou chopil svoji pušku a dvěma ranami střelil nějakého plukovníka do břicha. Naběhl na něj, stiskl tlačítko pro vysunutí bodáku a propíchl.
"Dorne, obsaďte místnost!" zavelel. Poručík zasalutoval a spolu s přeživšími zlikvidoval poslední zbytky odporu. Obsadil místo velitele a zběžně prohlédl údaje na počítačích.
"Nemají energii! Většina zbraní je mimo provoz, majore," hlásil bleskově poručík. Soloos zavrčel a plivl na mrtvého operátora. Kopl do jeho těla a triumfálně zařval. Zase cítil, jak jej bojobná nálada opouští a tělo pomalu zase slábne. Puška mu připadala zase o něco těžší. Připnul ji zpátky na řemen a nechal své vojáky nastoupit do řady. Obrátil hlavu v celohlavové přílbě na poručíka a přikývl.
Zbylí vojáci z jeho komanda se seřadili do dvou řad. Výsadkáři srazili paty, zbraně položili našikmo přes hruď a natočili hlavy po svém veliteli. Pomalým krokem před nimi velitel přecházel. Jejich zbroje byly pokryty škrábanci, vrypy a tmavě zelený lak-oficiální barva císařksých výsadkových komand-byla mnohde omlácena. Zastavil se před četařem Sollem. Četař Soll byl několikrát vyznamenaný výsadkář. Mimo jiné byl nositelem vysokého vyznamenání, jakým byl Císařský kříž a spoustou dalších. Tenhle muž před chvílí zachránil životy pěti kamarádů, když tři raněné a dva bez munice kryl palbou při útěku do bezpečí.
"Velmi dobře, četaři," poklepal mu major na rameno. Výsadkář srazil paty, narovnal hlavu v přílbě a vykřikl:
"Sloužím císaři, pane!" major pokračoval a zastavil se u raněného vojína, jehož podpírali dva kamarádi. Měl ošklivou ránu na noze-spálil jej výbuch energetického převaděče. Prohlédl zranění, pak se podíval na vojáka a pokýval hlavou.
"Zranění vás posiluje, příteli,"
"Ano, pane! Vím to, majore!" řekl voják slabě, ale pevně. Poručík Dorn zvedl ruku v rukavici a namítl, že by měli vyrazit dál. Dostal prý zprávu o tom, že zbylé týmy se již probily do blízkosti můstku a svádí tuhé boje s místní bezpečnostní jednotkou. Mají ztráty a nepřítel kolem můstkové paluby vztyčil silné silové pole. Major přikývl, nahlédl do svého paddu a rázně přikývl.
"Musíme vyrazit. Vojáci, po četách vpřed. Zraněné nechte tady, zdravotníci se o ně postarají!" první byl venku ze dveří. Středisko řízení palby bylo zlikvidováno náloží. Teď už kapitán alianční lodi naměl šanci velet obraně své lodi. Více jak tři čtvrtě obranných systémů umkla. Prostor mezi aliančním křižníkem a císařskou Gorgonou se konečně vyčistil. Majestátní bitevní křižník, jen velice slabě poškozený, stanul po boku rozstřílené kosmické lodi, která se už ani nepokoušela uniknout.
Boty císařksých vojáků dusaly po podlaze chodby. Občas se tu a tam nad nimi zatřásl strop pod výbuchem granátu, nebo raketometné střely. Musel tam zuřit opravdu tuhý boj. Alianční posádka měla ještě opravdu dost zdrojů na to, aby dokázala útoku čelit. Major je stále pobízel k rychlejšímu běhu. Brzy se před nimi ze zatčáky vyloupla další zkosená průchodová chodba na další, tentokrát můstkovou palubu.
Masívní vrata byla jen zpola zavřená. Náhlý pokles energie v obvodech je asi otevřel. Podle jejich zachovalosti se tu nebojovalo, nenesly stopy po náslilném otevření náloží. Major se jen uchechtl, když komando míjelo na stěně namalovaný emblém Aliance svobodných světů. Její vlajka se válela na zemi před dveřmi. Těžké boty výsadkářů ji zdupaly.
Utíkaly chodbou vzhůru, když se jim v jednom ohybu postavila skupina obránců. Bez jakékoli koordinace do výsadkářů začali pálit. Dva muži vedle majora se zhroutili mrtví k zemi a z jejich ran se kouřilo. Solloos zařval a jednou jedinou dávkou poslal celou první řadu do věčných lovišť.
"Bodáky nasadit, podřežte je!" zabublal a narval pod hlaveň zubatý bodák. Imperiální výsadkáři, vycvičeni pro železnou kázeň, následovali příkazu svého velitele. Dorn chvíli zaváhal a zůstal spolu se svými vojáky z běžných vojenských jednotek stát.
"Vy snad s námi nejdete, poručíku?" zeptal se jej krvelačně major.
"Ale jistě...majore...jen bodákový útok v tomhle prostoru..." ale Solloos jej už neposlouchal s bojovým pokřikem se řítil na prvního aliančního vojáka a probodl jej bodákem tak silně, až mu vylezl vzadu zády. S mlasknutím jej vytáhl a mocným seknutím téměř oddělil hlavu od těla jednomu poručíkovi, který skupině velel. Jeho podřízení bojovali stejně krutě a nevybíravě.
Dorn spolu se svými vojáky se pustil váhavě do boje z blízka, ale zaplatil za to velkými ztrátami. Sám byl raněn a ztáhl se za ohyb. Když major uviděl, ža nepříchel prchá, pobídl své výsadkáře k pronásledování. Napřáhl se, pušku si přehodil do pravé ruky a mocně ji jako oštěp vrhl po jednom z utíkajícím obránci. Bodák jej zasáhl do zad a mrtvý sebou řízl na zem. Major byl dvěma skoky u něj a laserovou pistolí zastřelil nějakého raněného vojáka, plazícího se v krvavé stopě pryč.
Vytáhl pušku ze zapíchnutého vojáka a utíkal dál.
"Kde se u všech čertů flákáte, poručíku!" řval na celé kolo.

4.

Můstková paluba. Všechno to tu bylo převrácené, zničené a rozstřílené. Na dlouhé chodbě, ukončené masívními pětiúhelníkovými dveřmi, opatřenými znakem Aliance, se krutě bojovalo. Chodba, která sem ústila, byla jen jednou z několika cest, jak se sem dostat. Na stropě dlouhé cesty k můstku svítila bílé osvětlovací tělesa a vypadlo to, jakoby tu bylo přirozené denní světlo.
Koridorem létaly blesky, kusy železného obložení stěn a podlahy. Imperiální výsadkáři se střetli s poslední linií obrany. Energetické silové pole již padlo a císařští postoupili o notný kus dál. Boj houstl. Přes dým ze zbraní se špatně mířilo.Výbuchy náloží, granátů a zkratovaných enrgeitckých uzlů vyrvaly ze zdi celé kusy obložení. Ty se teď volně povalovaly na podlaze, nebo posloužily císařským jako krytí na rozích chodeb.
"Zaujměte pozice. Střílejte hned, jak budete moci. Můstek musíme obsadit," zavelel major. Sám přeběhl do otevřených dveří jedné místnosti. Byl tu dlouhý černý stůl. Odstíny byly laděné do tmavě rudé, až rubínové barvy. Vzpěry, lemování nízkých podlouhlých oken a rámy dveří. To vše bylo tmavě rudé. Na černém stole ležela mrtvola nějakého muže v modré uniformě. V hrudi měl dve díry od laserového paprsku a pistoli svíral v levé ruce. V rohu, kus od něj ležel mrtvý císařský voják.
Do poradní místnosti vběhlo ještě pět císařských výsadkřů.
"Za těmi dveřmi je už můstek, pane," ukázal jeden voják na nevelké dveře, kterých si major až dosud nevšiml.
"Dobře, zavolejte posilu a hlavně někoho s raketometem," řekl stroze velitel. Desátník přikývl a vzápětí sem přispěchalo šest dalších mužů plus jeden s pancéřovou pěstí. Ukryli se za stolem, v rozích a zahujali pozici v takových úhlech, aby bylo možno pálit na dveře. Raketometčík zamířil na dveře a uložil dlaň na spoušť. Major zacílil na dveře a mávl rukou. Raketometčík vypálil, střela vylétla z hlavně a rozmetala dveře. Následně explodovaly i dvě iontové miny, které rozervaly na hadry ty dva vojáky u dveří. Celý kus stěny mezi poradní místností a můstkem se prolomil.
"Střílejte!" zavelel major mechanicky. Vojáci netečně zamířili a doslova popravili ty členy posádky, kteří jen se slabou výzbrojí zkoušeli čelit bezvadně vycvičenému císařskému komandu. Vzápětí se otvor zaplnil mrtvolami v modrých uniformách. Několik výsadkářů se přemístilo k otvoru a vpálilo dovnitř pár blesků. Ozvaly se výkřiky, zvuk zkratovaných obvodů a praskání skla.
"Vzdáváme se, nestřílejte, vzdáváme se," dolehla k majorovým uším úpěnlivé prosba kapitána lodi. Soloos v doprovodu dvou výsadkářů vstoupil troskami dveří na můstek kosmické lodi. Byl celkem v pořádku, na rozdíl místnosti vedle, která byl teď totálně rozmlácená. Tady to odneslo jen pár přístrojů. Kruhová místnost byla náhle zaplněna muži i ženami v modrých uniformách a s rukama za hlavou.
Major se usmál, z pouzdra vytáhl laserovou pistoli a její hlaveň zapíchl kapitáovi lodě do hrudi.
"Jste zatčen," pronesl. "Vy ostatní také, seržante, odveďte je do raketoplánů," vyzval svého podřízeného. Těžké vzduchotěsné dveře se otevřely. Zdemolovaná chodby byla náhle plná císařských výsadkářů a vojáků, kteří sledovali, jak členové majorova komanda odvádí zpoutané členy posádky s kapitánem v čele. Byl to asi šedesátiletý bělovlasý muž. Kapitánské epolety mu byly servány a hozeny do rohu velitelského můstku. Císařská vojenská flotila zaznamenala další vítězství...