Každý má právo na štěstí-4.kapitola-Láska mého života

Anotace: po dlouhé době 4.kapitola

4.kapitola-Láska mého života

Svého drahého výrečka jsem našla hned,ale po zbytek cesty jsem zůstala na chodbě.Nechtělo se mi vracet k Siriusovi.Nevím proč,ale jeho společnost ze mě dělala jiného člověka.Jako bych měla chut se mu předvést v co nejlepším světle.Taky mě ovšem napadlo,že po něm musí toužit miliony holek.A já jsem se rozhodla,že nebudu ani jednou z milionu.Možná bychom mohli být přáteli ,ale nic víc.
S uvolněným pocitem jsem otevřela okno a nechala vítr cuchat mi vlasy.Byl to naprosto povznášející pocit a….Vtom do mě někdo prudce narazil,až jsem zakolísala.Už jsem chtěla křiknout nějakou nadávku,když jsem si všimla,že je to Lily.Na tu jsem moc křičet nechtěla.
„Au,co děláš?“
„Promiň“,omluvila se mi.“Ale ten blbec Potter mi vzal knížku a ten můj růžovej šátek a někam zdrhnul“,řekla vztekle.“Neviděla ho tudy jít?“
Krátce se zamyslím.“Ne,alespoň jsem si ho nevšimla.“Lily si jen povzdechla:“Tak jo uvidíme se pak.“
Vrátila se zpátky do svého kupé.Zase jsem se zahleděla z okna.Až teď mi došlo,že už dávno nejedeme Londýnem.I podle vzrušených hlasů malých dětí poznám,že se blížíme k Bradavicím.Vrátila jsem se tedy do svého kupé.Black už tam nebyl.Vzal jsem tedy své věci a šla ke dveřím.Vlak začal zpomalovat až se úplně zastavil.Všichni se hrnuli ven.Já samo sebou taky.Tady nastal menší problém.Nejmenší děti se nahrnuli k jakémusi obrovi a šli na lodky,ti větší zamířili ke kočárům,které tu stáli v dlouhé řadě.Já nevěděla kam jít.Ale protože lodky už odplouvaly,zamířila jsem si to ke kočárům.Uviděla jsem jeden volný a hned ho zabrala.Jenže byl poslední a opozdilci si neměli kam sednout.Bylo mi jasné,že si někdo přisedne,ale že to bude Black a jeho partička,to mě teda nenapadlo.
Přiřítili se všichni čtyři.Tím myslím ty Blackovy kamarády,o kterých mi říkal po cestě ve vlaku.Nejprve jsem uviděla jeho vysmátý kukuč a potom hned další tři obličeje
“Nebude ti vadit,když si přisedneme?“Zeptal se mě Black jen tak aby se neřeklo.Vůbec nečekal na mou odpověd a už se kasal dovnitř.Hned za ním vešel vysoký,mírně pobledlý chlapec a nejistě se posaldil na místo vedle mě.Poté se do kočáru vsoukal obtloustlý kluk.Nikoho hned od pohledu neurážím,ale vážně vypadal jako vypasený prase.Ten už se vedle mě a toho pobledlého chlapce nevešel,a tak si musel vyměnit místo se Siriusem.Jako poslední vešel poměrně vysoký,černovlasý chlapec s brýlemi.Ten se posadil na jediné místečko vedle vepříka.Kočár se rozjel a mezi námi panovalo nějakou chvíli dusné ticho.Až po delší době napadl Blacka nápad,a to představit nás.
“Petunie Evansová“,řekl klukům a ukázal rukou směrem ke mně.I oni se tvářili celkem překvapeně.Došlo mi,že asi uvažují nad tím,jestli mám něco společného s cílevědomou Lily Evansovou,ale naštestí mlčeli.a Black pokračoval:
“To je Remus Lupin“,řekl s rukou ukazující směrem k chlapci vedle mě.Ten se slabě usmál a kývl mi na pozdrav.
“Ten tlustější je Peter Pettigrew a ten vedle něho je James Potter“,mávl ruukou na dva sedící chlapce naproti mně.Peter mlčel a jen si mě prohlížel a James se na mě usmál.Pak se mei sebou začali bavit o nějakém famfrpálu čí čem,ale já je vůbec nevnímla.Nemohla jsem odthnout svůj zrak od Jamese Pottera.Je tak krásný.A ten jeho úsměv...
“Tak s tímhle se pořád Lily hádá“,došlo mi.V duchu jsem přemítala,že se o něm musím něco dozvědět.Kéž bych se dostala do stejné koleje jako on.A pak jsem si na něco vzpoměla.
Jestli může existovat láska na první pohled jako v romantických filmech,Tak jsem se právě zamilovala.