Upíří romance- 1. Kapitola

Anotace: Jak se bude vyvíjet příběh šestnáctileté Viktorie? Dočtete se v první kapitole.

Sbírka: 2 kapitola

Bylo 23. srpna a to znamenalo jedno, měla jsem narozeniny. Pustila jsem Luciuse ven a koukla se na staré hodiny s rozbitým sklem. Sakra. Rychle jsem seběhla ze svého pokoje dolů. Už tam na mě všichni čekali.
„Kde jsi byla ty nemehlo? Myslíš si, že když máš narozeniny, že si můžeš pospávat až do oběda?" mluvila ke mě moje milá maminka.
„Omlouvám se, já asi jsem zaspala," pravila jsem.
,,Kopyto zaspalo a má narozeniny!" řvali mí nevlastní bratři, začali kolem mě pobíhat a něco mi dávat na krk a na hlavu.

Nakonec jsem ke svým šestnáctým narozeninám dostala jeden pár ponožek a 5 liber. Poté, co si se mnou mí bratři pohráli, jsem se omluvila, jestli bych mohla na čerstvý vzduch. Bylo mi to dovoleno.


Už se stmívalo. Byl to takový ten krásný letní západ slunce. Šla jsem docela daleko od našeho domu. Sedla jsem si na suchou trávu a přemýšlela. Po chvíli ke mě přiběhl Lucius a sedl si mi do klína. Instinktivně jsem ho začala hladit. Takhle jsem tam seděla až do úplné tmy, jen pouliční lampy vydávaly mírné světlo. Lucius se začal vrtět. Snažila jsem se ho uklidnit, ale nic nepomohlo.

Chvíli jsem s ním takto bojovala, ale najednou zasyčel a utekl někam pryč. Marně jsem ho volala.

Za mnou něco zašustělo. Rychle jsem se otočila tím směrem. Byl tam muž. Krásný muž, při pohledu na něj se mi zastavilo srdce.
„Ten kocour už asi nepřijde," konstatoval.
„Ale ani přijde a teď kdybyste mě omluvil." Bála jsem se ho, byla jsem s ním sama v odlehlé uličce. Mé smysly bily na poplach.

Když jsem kolem něj procházela, sáhl mi na ruku a trhl s ní.Tím mě natočil obličejem k němu. Připadala jsem si jako hadrová panenka. Sáhl mi rukou na tvář.
„Překrásná," řekl. Cítila jsem vzrušení, ale i strach s přívalem adrenalinu.
Mou ruku stále svíral.

Otočil se na druhou stranu a začal mě táhnout tím směrem. Trošku jsem se bránila. Litovala jsem, že jsem si nekoupila pepřový sprej, ale byl na mě prostě moc drahý.
Vycítil můj strach a pravil: ,,Neboj se, hvězdo."

Začala jsem se mu vzpírat a po čase sem začala i křičet. Obrátil se na mě a zacpal mi pusu.
,,Pššt, Buď zticha, ano? Vždyť ti...“ Nedořekl, neboť byl něčím sražen k zemi.