Návštěvnost
Tajemný
Tajemný
Je půlnoc.Dubovou álej nedaleko od města osvětluje svit měsíce.Lidé,kteří míří do svých domovů jsou většinou opilí a nevšímají si okolí,až na jednoho muže.
Ten muž je celý zahalený v temném hábitu a jeho obličej je skrit ve stínu kápě.Rychlím krokem si to míří přes dubovou álej,směrem k lesu,kde se chce skrýt.V dály slyší zvuk policejních houkaček,muž je nervózní a stále se otáčí,jakoby ho někdo sledoval.Nikdo ho nesleduje,jen události staré několik hodin.
"Konečně!"říká si muž,když mizí v lese.Lidé z města tohoto muže nemají moc v lásce.Vždy je děsilo jeho tajnůstkářství,osamělost a uzavřenost,proto mu říkali Cizinec.
Aby jste pochopily:jeho rodiče byly přistěhovalci zažily boje za druhé světové války.Když se jeho rodiče poznali a vzali se,rozhodly se odstěhovat někam jinam.A tak se dostali sem,do malé zemičky zvané Polsko,které bylo po válce komunistické,ale i přes to se jeho rodičům podařilo zabydlet se a usadit.Po pěti letech co se přistěhovali se jim narodil syn.Byl velice zvláštní,už od narození dokázal pohybovat věcmi za pomoci mysli,dokázal mluvit s astrálními"přátely",které viděl jenom on.Když mu bylo asi tak pět let uměl zmizet na jednom místě a následně se objevit na druhém.I jeho vzhled byl víceméně zvláštní.Vlasy má popelavě černé,čelo malé skoro žádné,obočí řídké,uši malé a nenápadné.Jeho oči jsou zvláštní barvy,jakési šedo-modro-zelené a nos malý knoflíkovitý.
Když chodil do školy,ostatní se ho báli a nikdo se s ním nekamarádil,tak to zůstalo do teď.Toho času co studoval na střední škole,obor alternativní a přírodní medicína se dostal mezi školní elitu,měl pro tuto práci nadání a dostal příležitost odcestovat do ciziny,do Tibetu,aby se zde naučil bylinkářství tamnějších mnichů.
Po návratu dostudoval střední školu s vyznamenáním,ale také zjistil že během jeho pobytu v Tibetu jeho rodiče zemřeli a odkázali mu byt.Dosti ho to vzalo,ale našel si práci a žil spořádaný život.Tak poznal jednu dívku jménem Aleandra do které se velice a hluboce zamiloval.
Tak čas plynul,až do dne,kde začíná povídka.
Ten den byl každý jako jinný.Jen do doby co nešel z práce kolem domu,kde bydlela Aleandra.Měla otevřené okno a tak když šel "Cizinec" kolem,nahlédl do okna.Z okna ven hleděla Aleandra-byla to krásná,plnoštíhlá blondýnka s vlasy,které jí sahaly až po prsy a úsměvem z úsměvů nejhezčích.Pohlédla na "Cizince" a řekla:"Tebe já znám,ty jsi ten,jak se na mne stále dívá že?"ptala se Aleandra."Jsem!" odpověděl Cizinec."Víš,jsi roztomilej,nešel by si ven,dneska večír?"ptá se znovu Aleandra."To se ví že šel."odpověděl Tajemný.A tak se domluvili,"Cizinec" si vzal na sebe,své každodení oblečení a také hábit,co kdyby byla večer zima.
Přišel na místo setkání,Aleandra tam však nebyla.Čekal půlhodiny,hodinu,když konečně viděl z dálky,jak běží."Konečně"říkal si v duchu.Přišla k němu,pozdravily se a zamířily k opuštěnému spadlému domu.Tou dobou se začala Aleandra chovat divně-byla hrubá a nadávala mu hroznými slovy."Proč to děláš?Myslel jsem,že se mnou chceš být."ptal se Tajemný."S tebou?Tos teda uhádl chudáku."říkala Aleandra s opovržením.Poté pískla a přiběhli její bývalí kluci a tři její bratři.Ty se hned do"Cizince" pustili:kopali do něj a když spadl na zem,vzali lopaty a začali ho jimy mlátit.Cítil velikou bolest,vztek a smutek.Ti tyrani do něj mlátili,že už ani nevnímal bolest.
Najednou zahlédl,jak jeden z mladíků vytahuje pistoli a míří na něj.V tom se stalo něco zvláštního.Jakoby se čas zpomalil a z těla polomrtvého se náhle vyřítil temný oblak,který zaplnil oblast,kde všude byli ti,co chtěli "Cizince" zabít.Oblak byl neprůhledný a černý,náhle obalil a pohltil všechny útočníky a na místě,kde stáli nic nezbylo.Ten tajemný,temný oblak chvíli poletoval ve vzduchu a poté se vrátil do těla "Cizince".Ten jakmile do něj oblak vstoupil se začal regenerovat.Všechna zranění co měl se zcela zacelila a zmizela,jakoby tam nikdy nebyla.Byl v pořádku a pln energie,ale byl stejně v šoku jako Aleandra,která to vše pozorovala přes roh domu.Když viděla,že všichni mladíci byli pohlceni tím oblakem začala ječet,toho se lekl "Cizinec",protože slyšel že hned po jeku vyťukává číslo na policii.Proto zvedl ze země svůj černý hábit,navlékl si ho a rychlím krokem si to namířil k dubové áleji,směrem k lesu.Byl rozhodnut zjistit,co se to vlastně stalo a byl ochoten bojovat za svou svobodu,v případě,kdyby ho chitili.Už se neohlížel,šel do stínů a do světa noci,luna mu ozařovala tvář.Šel,šel lesem a už se nikdy nevrátil.
Ten muž je celý zahalený v temném hábitu a jeho obličej je skrit ve stínu kápě.Rychlím krokem si to míří přes dubovou álej,směrem k lesu,kde se chce skrýt.V dály slyší zvuk policejních houkaček,muž je nervózní a stále se otáčí,jakoby ho někdo sledoval.Nikdo ho nesleduje,jen události staré několik hodin.
"Konečně!"říká si muž,když mizí v lese.Lidé z města tohoto muže nemají moc v lásce.Vždy je děsilo jeho tajnůstkářství,osamělost a uzavřenost,proto mu říkali Cizinec.
Aby jste pochopily:jeho rodiče byly přistěhovalci zažily boje za druhé světové války.Když se jeho rodiče poznali a vzali se,rozhodly se odstěhovat někam jinam.A tak se dostali sem,do malé zemičky zvané Polsko,které bylo po válce komunistické,ale i přes to se jeho rodičům podařilo zabydlet se a usadit.Po pěti letech co se přistěhovali se jim narodil syn.Byl velice zvláštní,už od narození dokázal pohybovat věcmi za pomoci mysli,dokázal mluvit s astrálními"přátely",které viděl jenom on.Když mu bylo asi tak pět let uměl zmizet na jednom místě a následně se objevit na druhém.I jeho vzhled byl víceméně zvláštní.Vlasy má popelavě černé,čelo malé skoro žádné,obočí řídké,uši malé a nenápadné.Jeho oči jsou zvláštní barvy,jakési šedo-modro-zelené a nos malý knoflíkovitý.
Když chodil do školy,ostatní se ho báli a nikdo se s ním nekamarádil,tak to zůstalo do teď.Toho času co studoval na střední škole,obor alternativní a přírodní medicína se dostal mezi školní elitu,měl pro tuto práci nadání a dostal příležitost odcestovat do ciziny,do Tibetu,aby se zde naučil bylinkářství tamnějších mnichů.
Po návratu dostudoval střední školu s vyznamenáním,ale také zjistil že během jeho pobytu v Tibetu jeho rodiče zemřeli a odkázali mu byt.Dosti ho to vzalo,ale našel si práci a žil spořádaný život.Tak poznal jednu dívku jménem Aleandra do které se velice a hluboce zamiloval.
Tak čas plynul,až do dne,kde začíná povídka.
Ten den byl každý jako jinný.Jen do doby co nešel z práce kolem domu,kde bydlela Aleandra.Měla otevřené okno a tak když šel "Cizinec" kolem,nahlédl do okna.Z okna ven hleděla Aleandra-byla to krásná,plnoštíhlá blondýnka s vlasy,které jí sahaly až po prsy a úsměvem z úsměvů nejhezčích.Pohlédla na "Cizince" a řekla:"Tebe já znám,ty jsi ten,jak se na mne stále dívá že?"ptala se Aleandra."Jsem!" odpověděl Cizinec."Víš,jsi roztomilej,nešel by si ven,dneska večír?"ptá se znovu Aleandra."To se ví že šel."odpověděl Tajemný.A tak se domluvili,"Cizinec" si vzal na sebe,své každodení oblečení a také hábit,co kdyby byla večer zima.
Přišel na místo setkání,Aleandra tam však nebyla.Čekal půlhodiny,hodinu,když konečně viděl z dálky,jak běží."Konečně"říkal si v duchu.Přišla k němu,pozdravily se a zamířily k opuštěnému spadlému domu.Tou dobou se začala Aleandra chovat divně-byla hrubá a nadávala mu hroznými slovy."Proč to děláš?Myslel jsem,že se mnou chceš být."ptal se Tajemný."S tebou?Tos teda uhádl chudáku."říkala Aleandra s opovržením.Poté pískla a přiběhli její bývalí kluci a tři její bratři.Ty se hned do"Cizince" pustili:kopali do něj a když spadl na zem,vzali lopaty a začali ho jimy mlátit.Cítil velikou bolest,vztek a smutek.Ti tyrani do něj mlátili,že už ani nevnímal bolest.
Najednou zahlédl,jak jeden z mladíků vytahuje pistoli a míří na něj.V tom se stalo něco zvláštního.Jakoby se čas zpomalil a z těla polomrtvého se náhle vyřítil temný oblak,který zaplnil oblast,kde všude byli ti,co chtěli "Cizince" zabít.Oblak byl neprůhledný a černý,náhle obalil a pohltil všechny útočníky a na místě,kde stáli nic nezbylo.Ten tajemný,temný oblak chvíli poletoval ve vzduchu a poté se vrátil do těla "Cizince".Ten jakmile do něj oblak vstoupil se začal regenerovat.Všechna zranění co měl se zcela zacelila a zmizela,jakoby tam nikdy nebyla.Byl v pořádku a pln energie,ale byl stejně v šoku jako Aleandra,která to vše pozorovala přes roh domu.Když viděla,že všichni mladíci byli pohlceni tím oblakem začala ječet,toho se lekl "Cizinec",protože slyšel že hned po jeku vyťukává číslo na policii.Proto zvedl ze země svůj černý hábit,navlékl si ho a rychlím krokem si to namířil k dubové áleji,směrem k lesu.Byl rozhodnut zjistit,co se to vlastně stalo a byl ochoten bojovat za svou svobodu,v případě,kdyby ho chitili.Už se neohlížel,šel do stínů a do světa noci,luna mu ozařovala tvář.Šel,šel lesem a už se nikdy nevrátil.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Ahoj,
doufám, že se neurazíš, protože jde skutečně jen o přátelskou kritiku nebo snad radu. Tato povídka mi příjde spíš jako v rychlosti a zkráceně zaznamenaný námět. A námět by to byl vážně dobrý, ale povídka ne, ta by se z toho měla teprve udělat. Rozvynout to, doplnit podrobnostmi a hlavně ustálitčas (lítají tam nejméně dva). Ale námět vážně dobrý!
08.04.2009 21:50:00 | E.