Tři plus jedna - 1.kapitola

Anotace: Příběh čtyř ne tak úplně obyčejných dětí... ale jedna z nich je ještě víc jiná...

Noc byla tmavá, tmou se však řítilo něco ještě temnějšího. Černý kůň uháněl pouští, popoháněn jezdcem, ze kterého byla cítit netrpělivost. Už byl skoro u cíle!
Náhle však zvíře tak prudce zastavilo, až jezdec skoro spadl. Potichu zaklel a snažil se znovu koně k pohybu. Ten se však odmítal pohnout.
"Jak myslíš," zamumlal jezdec. A chystal se koně kopnout do slabin.
Vtom ho někdo - nebo něco - srazilo z koně. Bolestivě dopadl na tvrdou a vyprahlou zem, tváří k zemi.
Po nějaké době se rozhodl pohlédnout oné věci do tváře(pokud nějakou mělo). Pomalu a se strachem vzhlédl a...
"Jane! Myslím, že jsem ti říkala, aby ses už konečně sbalila. Tak dělej!"
Jane Walkerová s povzdechem zaklapla knihu. "No jo, hned to bude, mami." Jak mohla zapomenout? Dneska se stěhují! "Pospěš si, za hodinu vyrážíme," ozvalo se z chodby. "A sbal si nějaké knihy na zabavení, pojedeme asi šest hodin." Jane se ušklíbla. To jí nemusí říkat dvakrát. V batohu už měla nachystané čtyři knihy.
Knihy byly největší vášní Jane. Dokázala strávit celé odpoledne, ba i celý den nad knížkou, která ji bavila. A že jich nebylo málo!
Knihy měla všude - na poličkách, ve skříních, v šuplících... Rodiče ji často říkávali, aby se už některých zbavila, ale Jane to prostě nedokázala udělat. A tak to vzdali.
O hodinu později už seděla celá rodina Walkerová v autě. Dvanáctiletá Jane, její roční bratříček Ricky, jejich rodiče Mary a David a pak také divoký chlupatý voříšek Bobby.
Tak, a jede se za novým životem, pomyslela si Jane. Snad to tam bude lepší, zadoufala. Nikdy neměla moc kamarádů, a ve škole si na ni učitelé zasedli. Musím prostě doufat, řekla si. A tímto ukončila svoje úvahy o budoucnosti.
Dlouho se dívala z okna a pozorovala ubíhající krajinu. Pak ji to ale začalo nudit a tak vytáhla knihu. To ji zaručeně zabaví.
Kupodivu ji to ale po docela krátké době přestalo bavit. Hmm, tak si zdřímnu, pomyslela si. A už spala.
Všude kolem ní zuřila bouře tak, že nebylo vidět ani na krok. Jedna věc byla jistá - určitě to nebylo přírodní. Bouře Jane oslepovala, bránila jí v pohybu a dýchání...
"DOST!" zakřičela Jane z posledních sil. Najednou bouře utichla. Jakoby ani nikdy nebyla. Jane si odhrnula dlouhé černé vlasy z obličeje, protřela si oči a rozhlédla se. Spatřila, že stojí na jakési ploše, která nejvíce připomínala sklo. A pak, nedaleko od ní, uviděla tři postavy, dva chlapce a jednu dívku, přibližně v jejím věku. Chlapci vypadali jako dvojčata, měli oba tmavě hnědé vlasy, šedé oči a pihy. Dívka byla zvláštní - měla nachové vlasy a sytě modré, pronikavé oči. Všimla si Jane a usmála se.
"Už jdu!" zavolala Jane a rozběhla se. Už byla skoro u nich...
Vtom jí zmizela zem pod nohama. Byla tak v šoku, že ani nezačala křičet. A padala a padala...