LO II: 24. kapitola Zrádkyně

Anotace: Jsem zrádkyně a zrádkyně a zrádkyně a zrádkyně.... když píšu tak krátké kapitoly, já vím :-D

Sbírka: Ve stínu povinnosti

Radní nebyli jenom naštvaní. Byli zelení vzteky. Samozřejmě podezřívali Páju, ale tenhle špatný předpoklad jsem jim vyvrátila hned na začátku. Pavlík mi hodně pomohl. Kdyby věděl, jaká jsem zrádkyně, možná by se za mě nerval. Ale stejně jsem mu byla vděčná.
Dvanáct moudrých chlápků pochopilo, že Pavel je vyjevenější než oni a nasadili ho na mě, aby ze mě vytáhl nějaké další informace. Hlídalo mě i pár dalších lidí, takže jsem si vždycky mohla být jistá, že neusínám tak docela sama.
Omezování osobní svobody? Té svobody, kterou tak hrdinně hlásají? Pche, já přeci nemám právo být těhotná, nemám právo na nic jiného než na záchranu svého rodného města. Co je proti tomu má osobní svoboda?
Tohle mi neměli dělat. Nezasloužila jsem si to, ale měli mi věřit. Takhle nahlodávali mou víru, že stojím na správné straně barikády.
Samozřejmě je stejně jako Leonu napadlo, že dotyčný smilník je ženatý. Oh, jak bylo naše město zakomplexované a svázané s vírou, i když se tomu tak vehementně bránilo!
Bohužel je napadla i správná varianta. Totiž, že viník stojí na straně ‚zla‘. Samozřejmě jsem to popřela, možná ještě přesvědčivěji než to, že by to mohl udělat Pavel, ale prohlásili, že se v Islaminu děje něco nekalého, a tak na mě poslali tu armádu špehů, která nyní hlídkuje ve dne v noci před mým domem.
Přemýšlela jsem, jestli by se ty nekalé události mohly nějak dotýkat Olivera. Možná proto nemůže přijít. A v tuhle chvíli je to dobře. Chytili by ho. Jestli už to neudělali, teď by se jim to určitě povedlo.