Tři plus jedna - 5. kapitola

Anotace: 5. kapitola... bohužel, trochu slabá...

Nikde se nic nehýbalo. Vlastně se ani nemohlo nic hýbat. Nikde totiž nic nebylo. Byla jen Jane. Kamkoliv se podívala, viděla jen bílé prázdno. Vyděsilo jí to. Začala máchat končetinami kolem sebe, ale vůbec se nedalo poznat, jestli se hýbe, nebo ne.
A náhle se bílo změnilo v černo. Jako když se zhasne vypínač. Jane se znovu rozhlédla kolem sebe, ale ani moc nedoufala, že něco uvidí. Ale uviděla. Uviděla bránu. A byla jen kousek od ní. Rozhodla se k ní vydat. Pořád lepší něco než nic, říkala si. Jane už byla skoro u brány, když najednou začal foukat hrozný vítr. A objevila se černá postava. Pomalu se sunula k Jane.
Někde nad hlavou Jane se ozval hlas. "Projdi bránou!" duněl. Ale Jane se nemohla ani pohnout. Snažila se ze všech sil, ale nešlo to. A postava se blížila...
Jane se s trhnutím probudila. Copak ty sny nikdy neskončí? Podívala se na hodiny a zjistila, že už je půl šesté. Sešla po schodech dolů a tam se k ní okamžitě vrhla paní Walkerová a strčila jí do pusy teploměr. Nenechala se přesvědčit o tom, že Jane nic není, dokud jí teploměr neukázal normální teplotu. Teprve pak ji nechala na pokoji.
Večer se Jane skoro bála jít spát. Nechtěla, aby se jí zase něco zdálo. Naštěstí ale noc proběhla v klidu bez jakýkoli snů.
Když Jane přišla na druhý den do školy, pátravě se rozhlížela po onom klukovi ze snu. Kupodivu ho skoro hned zahlédla.Opíral se o jednu z lavic. Hned se za ním vydala.
"Ahoj!" pozdravila ho hlasitě. Otočil se na ní a trochu se zamračil. "A ty si jako kdo?" Jane se v duchu podivila tomu, co se s ním děje, ale pokračovala: "Vždyť jsme se včera seznámili. Včera před školou, pamatuješ?" Kluk se zamračil ještě víc a nedůvěřivě se na ní podíval. "Si ze mě děláš prdel, co?" Jane na něj vyvalila oči. Vždyť se včera zdál takový docela milý! Radši už nic neříkala a celkem naštvaná odešla.
O přestávce jí čekalo další překvapení. Přišel za ní totiž ON. "Ahoj! Dost jsem tě hledal," usmál se. "To určitě," zabručela Jane. "Vždyť jsi mě před hodinou divže nenakopl!" "Cože?" nechápal kluk. "Vždyť jsem tě před hodinou vůbec neviděl!" Pak se náhle zasmál. "Aha, to byl můj bratr. Je to moje dvojče. On už je takový..." Jane by se ráda zasmála s ním, ale místo toho jí přejel po zádech mráz. Další potvrzení mého snu...
"Mimochodem," pokračoval kluk, "omlouvám se, že jsem včera utekl. Byl to takový šok... A asi jsem ti o sobě zapomněl říct pár věcí, co? Jmenuju se Ted Stack. A ty?" "Já jsem Jane Walkerová," odpověděla a konečně se usmála.
"Co ty tu zase děláš?" ozvalo se náhle za Janinými zády. Otočila se a spatřila dokonalou kopii Teda. Jeho dvojče. "No tak, Dicku, proč musíš být pořád takový?" ozval se Ted. "Tohle je Jane, moje kamarádka. Vím, že vy dva už jste měli tu čest se spolu seznámit," mrkl na Jane. Dick zrozpačitěl. "Aha, to jsem nevěděl, že jsi Tedova kamarádka," zakoktal. A pak potichu dodal: "Promiň..." Jane se usmála. "V pohodě." Možná nebude tak špatný.
Po vyučování dvojčatům Stackovým navrhla: Nechcete jít dneska po škole k nám domů?" "Jasně, proč ne," souhlasil Ted a Dick taky neměl nic proti. Jane se zaradovala. Našla si kamarády! Jen ji trochu mrzelo, že s nimi není i Tanya. Teď se tím nebudu trápit. Je nádherný den a já mám přátele, myslela si, zatímco kráčela s Tedem a Dickem domů.