Cesta domů

Anotace: CO dodat?:-) líbí?

Jako každé všední odpoledne, hrnuly se davy dětí ze školy a dělaly vše pro to, aby mohly být venku a nemusely domů. Vzduch byl plný dětského smíchu, pískotu a pokřikování. Tento řvoucí dav uzavírala svou tichou a nenápadnou chůzí Sára. Se svým bílým obličejem a tmavě černými vlasy se z tohoto davu kráčejících ovcí vyjímala. Její okolí ji proto také tak vnímalo, jako můru se kterou prohodit pár slova znamenalo vyloučení z kolektivu. Mělo to dopad i na Sáru. Proto nechodila domů pěšky. Jezdila autobusem, aby se vyhýbala posměškům a nadávkám, které se zabodávaly do jejího srdíčka, jako ty nejostřejší nože.
Tato cesta ze školy byla pokaždé otázkou všedního dne, tam a zpátky. Dnes to bylo jiné. Po té co si Sára koupila jízdenku, rozhodovala se jestli si má sednout, nebo zůstane stát, když je za pár minut doma. Nakonec zůstala stát a sledovala podivný pár sedící o několik sedadel dál. Na první zastávce ale vystoupili. Sára si proto šla sednout na jejich místo. Sotva dosedla byla hned na nohou. Něco ji nesnesitelně bodlo. Byla to injekční stříkačka s nějakou drogou, která se jí zabodla do stehna, ale při prudkém stoupnutí spadla injekce pod sedadlo. Sáře bilo srdce jako zvon, už si nesedla. V tom se jí začal měnit celý svět, před očima jí běhaly různě barevné obrazy v tmavých i světlých barvách. Sáru tento pocit zpočátku děsil ale po pár vteřinách si ji omotal kolem prstu. Na konečné zastávce vystoupila z autobusu a plazíc se po zdi dobelhala se k večeru domů. Rodiče nebyli doma. Byli v práci. Sára si sedla do rohu v obývacím pokoji a tam usnula. Ráno přišel otec domů a jakmile ji spatřil, začal ji topit v nadávkách a vyhnal ji okamžitě do školy, aniž by si vyslechl co se stalo. Chudák, vypadala jako by ji doma týrali. Měla rudé oči a modřiny od zdí po celém těle. Ve škole jí bylo zle, proto utekla, ale před školou se jí vrátil ten stejný stav jako minule. Celá zmatená v cizím světě rozběhla se po rovince. Nevěděla kam běží. Žila v pocitu že je pták a léta si bez hranic po obloze.
Od té doby ji nikdo neviděl. Po šesti dnech usilovného pátrání ji našli policejní potápěči na dně brněnské přehrady. Zpráva se okamžitě roznesla a její spolužáci litovali každé nadávky a podrazů které ji způsobovali. To už ale Sáru rodičům nikdy nevrátí.
Osudový pár možná dále jezdí v MHD a čeká právě na vás. Dávejte pozor kam sedáte!!
p.s Pro Sáru