Cesta života 1 - Deník

Cesta života 1 - Deník

Anotace: .... :) Opět nový nápad, ze kterého se snad zrodí fantasy povídka :).

Sbírka: Cesta života

Spokojeně oddechovala ve spánku a přitom nevědomky slintala na svůj oblíbený rudý polštářek ve tvaru srdce. Mělo ho již několik let, což bylo znát na jeho celkovém vzhledu. Nic ovšem nedokázalo změnit fakt, že se bez tohohle polštáře neobešla. Dostala ho jako sedmiletá od své školní lásky, která bohužel trvala jen jeden rok. Ale co, první lásky jsou vždy nejlepší a nikdy se na ně nezapomíná.
Nepatrně zahýbala prsty. Nejspíše se jí právě něco zdálo.
S tichým povzdechem se obrátila na pravý bok, objala srdce a dál spokojeně spala.

Ráno se probudila až se zapípáním budíku, který ukazoval 6:30 – nejvyšší čas, aby vstala a vydala se do školy. Už se chtěla vydat na snídani, protože se z kuchyně linula krásný vůně omelet, ale pak jí spočinul zrak na tlustém sešitě v pevných deskách.
Ano, dostala od psycholožky úkol: psát si deník, aby dokázala ovládat plně své emoce a chování. Povzdechla si. „Zatracení doktoři, ničemu nerozumí.“ Zaklela v duchu, ale sešit vzala do ruky spolu s černým perem a nadepsala: Deník Kerly Ador.
Zasmála se. Příhodnější a nudnější název zároveň opravdu vymyslet nemohla. Vzala si do ruky červenou tužky a napsala na první stranu:

Vejdi dál do mých snů,
vejdi dál do mých dnů,
vejdi dál do mého světa,
vejdi dál, stačí jedna věta.

Poté otočila list a pokračovala:

21. duben 09

Milý bláznivý deníčku,

Ano, musela se snažit psát spisovně. Aby na doktorku, jméno zapomněla, udělala dojem.

je až k nevíře, že někdo jako já si začal psát deník. No jo, ale když musíš tak musíš. I když jsem si myslela, že podobné věci náleží spíše zasněným dívkám a barbínám. Nebo jsem se dostala až na jejich úroveň? To fakt nevím, ale radši o tom teď nebudu přemýšlet.
Asi bych o sobě měla napsat něco na úvod, abys mě jako poznal.
Takže: Jmenuji se Kerla Ador a narodila jsem se 26. dubna 1991 v New Yorku. Dětství jsem měla celkem poklidné, rodiče se měli rádi, prostě idylka.
Jenže když mi bylo šestnáct, objevily se jistě abnormality. Začaly se mi zdá podivné sny, mé chování se taky změnilo a vše vyvrcholilo tím, že jsem před měsícem byla označena za schizofrenika. Ani nevím, jak se to našim povedlo, že mě doktoři nezavřeli do ústavu, ale mohu normálně chodit do školy a bydlet doma. Snad podmínkou byl právě tenhle deník a prášky, které bych měla jíst.
No, ale teď už zas musím končit, Newyorská střední čeká.

Zas se někdy ozvu,

Kerla

Rychlým pohledem přelétla naškrábaná písmena, deník zaklapla, položila na stůl a vyrazila do kuchyně.
„Dobré ráno,“ pozdravila rodiče, kteří už upíjeli ze svého ranního šálky horké kávy.
„Ahoj zlatíčko,“ usmál se otec. On byl vždy kliďas, on ji uměl podpořit.
Zato jeho manželka jen pokývala hlavou na znamení, že o ní ví a naložila Kerle dvě omelety a podala jí hrníček horkého brusinkového čaje.
Mlčky se pustila do jídla a sledovala otce, jak si čte noviny.
Skvostné ranní ticho přerušila až její matka. „Co deník?“
Kerla zvedla oči v sloup, ale tak že ji nikdo neviděl. „Dobrej. Klidně se na něj podívej. Mám ho na stole.“
„To bych neudělala.“ Ohradila se.
Kerla se v duchu zasmála. Na to, aby jí uvěřila, ji znala až moc dobře. Věděla, že si její slova přečte, proto ho nechala krásně ležet na stole všem na očích. Příště si ho však zamkne do svého trezoru. Tedy pokud bude nějaké příště.
Dopila svůj nejoblíbenější brusinkový čaj, odnesla talíř a hrnek do dřezu a vydala se do koupelny, aby se učesala a umyla.
Deset minut nato stála ve svém pokoji a přemýšlela, do čeho se má obléknout. Rozhodla se nakonec pro svou klasiku – černé kožené kalhoty a jednoduché bílé tričko s výstřihem.
Při pohledu do zrcadla se musela usmát. Dívala se z něj na ní vysoká štíhlá dívka s opálenou pletí, černou hustou hřívou a velkýma zelenýma očima.
Přejela si po tváři, kde měla vytetovaný červený ornament a nevědomky se dotkla smaragdového kamene ve tvaru slzy, který měla koženém pásku kolem krku.
Ne nadarmo jí všichni přezdívali divoká šelma. Sama se té přezdívce smála, i když si byla moc dobře vědoma, jak až moc je výstižná.
Naposledy se na dívku v zrcadle usmála a vydala se na autobus.
Autor Wyrda, 21.04.2009
Přečteno 309x
Tipy 7
Poslední tipující: Tempaire, Flow Calipso, enigman, Darwin, Saia
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zaujalo mě to a přečetla bych ještě teď další díly, ale pálí mě oči, tak si je nechám na příští týden...dávám ale ST, ačkoliv netuším, kam se bude příběh ubírat...

25.09.2009 23:44:00 | Tempaire

Super! Čekám na další díl... :)

21.04.2009 19:02:00 | Saia

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí