1.

Anotace: Jmenuji se Chelsea, jsem z Prahy. Bydlím ve čtvrti, kde si připadám jako na vesnici. Na pozemku máme veliký rodinný dům a velikou zahradu s přístřeškem. Mám dvojče a to bratra Lukáše. A taky o pár let starší sestru Mimu. Rodiče, kteří jsou stále v Americe

Sbírka: Čarodějka

"Crrrr Crrrrrr" "Heeeej Chelseo, vypni ten budík!" Řve na mě bratr Luk . „No jo.“ Odpovím mu ještě rozespale. Teprve když se oblékám, zjistím, že mě dnes čekají zkoušky.
Mimi mi začne dělat snídani a Luk se na mě poťouchle kření.“Chelseo, mám na tebe prosbu.“řekne mi mile sestra a pokračuje dál,“ Dnes mají přijet rodiče, ale za 14 dní opět odjedou do Ameriky a já chci jet s nimi. Proto tě chci požádat, aby si na ně byla milá, aby mi to dovolili.“ "Takže se mám chovat, tak aby to vypadalo, že se o sebe umíme postarat?" „Ale Chelseo, my se o sebe umíme postarat.“ Vpálí mi Luk. „Luku, ale to rodiče neví, protože tu s námi nejsou.“ Vysvětlí mu Mima. „Tak jo.“ Řeknu Mimě s úsměvem." „Luky?Odvezeš mě do školy?"střelím po Lukovi prosebný pohled. "Jo." Místností se rozezní jemný hlásek sestry: " Já chci jet taky!"
Stojíme před školou a já se odhodlávám vkročit na pozemek školy. Vykráčím a ještě se stačím otočit za odjíždějícím autem, kde se povalují sourozenci. Beru za kliku a hlavou se mi začnou myšlenky otloukat o sebe, začne mě třeštit hlava. „Néé,já to nezvládnu“ šeptám si tiše pro sebe. Když v tom mi někdo zaklepe na rameno. Učitel ke kterému právě jdu. „Dobré ráno Chelseo.“ Říká, ale poslední slovo mu dělá problémy. „Dobré ráno“ odpovím trochu nejistě. Sednu si na lavičku na chodbě a čekám, až mě zavolají. Všímám si, že se mi zrychlil dech a potí se mi ruce. Vstanu a začnu se procházet . "Bum Prááásk" Rozlítnou se dveře od zkoušek a z nich vyletí uplakaná holka. Dyť jí znám, to je Lora, ale nestačím běžet za ní, protože mě volají ...
"Dobrý den" pravím komisy. "Dobrý den, posaďte se" odpoví mi učitelka na češtinu. "Vytáhněte si otázku" a naklání ke mě sáček s otázkami. Natahuji ruku, skoro se dotýkám sáčku s otázkami, ale ruka se mi začne klepat. Učitelka sáček upustí s tím, že si myslí, že ho držím. Sáček padá k zemi a z něho vypadávají papírky, které usedají na zem. Okamžitě se vrhnu na zem a začnu je sbírat." Milá dámo, sedněte si, otázky nechte na zemi a vyberte si číslo a já vám z papíru otázku přečtu." "Eemmm tři..třináct" zakoktám. Vysloví otázku a já poněkud nejistě, ale správně vyslovím odpověď. Po 20 minutách vycházím ,na nic nemyslím, jen jdu a moje ťapkání tenisek rozeznívá obvykle rušnou chodbu.
Vyjdu před školu, kde stojí rodiče. Běží, mě obejmout. "Chelseo, co to máš na sobě ke zkouškám? Tenisky? Tričko? Vytahané kalhoty? Korálky na vlasech, které máš svázané v drdol? Na zádech batoh?Chelseo!? Ty máš tetování? A co zkoušky? Kde máš Lukáše a Mimu? Jedla si? Jak jste se měli celý 3 měsíce?" řekne máma skoro na jedno nadechnutí a my s tátou jí zkoumavě pozorujeme.
"Mami", začala sem pomalu odpovídat v autě, "to co mám na sobě je normální, nebudu nosit šaty, když nechci mám svůj styl, který nosím dlouho a nebudu ho měnit kvůli jednomu dni. Tetování je henou za pár dní zmizí. Zkoušky ...snad dobrý zítra by mi měli poslat dopis s rozhodnutím. A ti 2 draci - sourozenci? Nevím, odvezli mě sem, ale kam jeli to, se nesvěřili.“řeknu mámě vyčerpaně. A jak jsme se měli?"pokračuje neodbytná maminka, která zvědavostí ani nedýchá. Mám jim říct že super? Nebude jim to líto? Když řeknu, že nic moc tak nepustí Mimu. Přemýšlím, co na to mám říct a po chvíli ze mě vypadne: "No měli jsme se tak, že nám nic nechybí a ani nic nepřebývá " Máma se na mě otočí a pousměje se a táta vyprskne smíchy. Ted mě napadá po kom má Mima smích. Táta mi začne vyprávět historky s anglickým přízvukem a já se u toho můžu potrhat smíchy.
Přijíždíme domů, naši vybalují věci do garáže. Já vběhnu do baráku, abych varovala tygry. Jak vstoupím do baráku všude po zemi jsou hadry. Cestou sbírám oblečení a vyběhnu do 2. patra ,kde buším do Mimovských dveří. Mima spolu s nějakým klukem "Co je?" "Rodiče!" křiknu na ní. „Chelseo, hoď mi ty hadry, prosím" A já otvírám dveře ,abych jí hodila věci. Jak sbíhám dolu, přemýšlím, co by si asi mysleli rodiče. „Že když tu nejsou provádí se tady orgie?“ povídám si sama pro sebe.Vyběhnu před dům, kde pomáhám rodičů. Mima po chvíli běží za mnou. “Kde je ten kluk?“ Mima mi odpoví, mávnutím ruky k domu. Vidím Samuela, který slézá po keři ,který objímá náš barák. Začnu se šíleně smát spolu s Mimou.