Umění citu: 1. kapitola

Anotace: Prosím, komentujte...

Sbírka: Umění citu

Připadalo jí, jakoby byla v pekle. Celé tělo měla v jednom ohni. Bolest jí procházela útrobami jako voják bitevním polem. Do rukou jakoby jí vypalovali cejchy rozpáleným železem a do žil vlévali rtuť.
Po době, která snad neměla konce, bolest ustala a zůstalo jen prázdno.
Pomalu začala přicházet k sobě, otevřela oči a uviděla samou zelenou. Vyděšeně vyskočila tak rychle, že se lekla ještě více než předtím. Co to? Pořádně se rozhlédla a uvědomila si, že je v lese. Mezi listím v korunách stromů se objevila skulina a tou pronikly sluneční paprsky až na dívku. Její kůže se okamžitě zaleskla jako tisíce malých diamantu. Očarovaně ruku zvedla a fascinovaně si ji prohlížela ve světle.
Takže je ze mě upír.. konstatovala suše sama pro sebe. Nosem nasála vzduch a ucítila tisíce vůní. Jedna silnější a krásnější než druhá. Chvíli si ještě užívala tu rozmanitost, když ucítila vůni, která byla jako orchidej mezi bodláky. Její tělo se pohnulo úplně samo, ještě se ani nestačil vzruch dostat z její mozku do nohou.
Stromy se kolem ní míhaly, rozmazané jeden do druhého, a ona je přesto viděla každý jednotlivě a do detailů. Ani jednou nezakopla, přestože to bylo v lese samý kořen a kámen.
Doběhla až úplně na kraj lesa. Tam je uviděla..
..párek zamilovaných, kteří leželi na dece na louce a vrkali si navzájem slova, která je napadala v jejich láskou poblázněných hlavách.
Svou rychlosti k ni přiběhla a postavila se před ně, takže na ně dopadl její stín. Oba na ni pohlédli a na jejich obličejích se objevila čistá nevíra v to, co vidí. Rozbušila se jim srdce šílenou rychlostí a krev v jejich tepnách tepala jako o závod.
Dívka už tu šílenou bolest v krku nemohla vydržet a skočila po nich. Jediné, co stihla předtím zašeptat, bylo: „Silnější pojídá slabší.“ První rozedrala hrdlo mladému muži a vysála jeho lahodnou krev do poslední kapky. Jeho partnerka mezitím stihla omdlít. Dívce krev z muže zdaleka nestačila, proto se vzápětí vrhla i na ni.

Pohledný muž vyšel z nočního baru. Měl na sobě lehké sako černé barvy a tmavé rifle. Hnědé vlasy mu trčely mírně rozcuchané. Byl pouze lehce přiopilý a ve velmi dobré náladě. Procházel jedno temnější uličkou. Voda mu čvachtala pod boty, protože ještě před chvíli pršelo. Všude bylo až nepřirozené ticho, moc velké ticho na toto velkoměsto. Nervózně se rozhlédl, ale nikde nikdo. Zdálo se mu, že se za ním něco pohnulo. Podíval se rychle za sebe, ale kde nic, tu nic. Otočil se zpět a…
..přímo před ním proběhla černá kočka. Cukl sebou , jak se lekl, a trochu vyjekl. Kočka v odpověď táhle zamňoukala, zaprskala a utekla pryč. Muž si oddychl a udělal první krok, že bude pokračovat v chůzi. Zvedl hlavu a v tom uviděl, že na rohu někdo stojí. Zaostřil a usmál se, když uviděl, že je to mladá a velmi krásná žena.
„Zdravím, co takhle sama v noci v takovéhle špatné části města? Nebojíte se?“ snažil se s ní zavést řeč a přišel trochu blíž. Lampa kousek od nich zablikala a snad poprvé za posledních deset let se rožnula. Světlo komíhavě dopadlo na dívčinu tvář a muž úlekem o krok ustoupil. Naskytl se mu pohled na bledou nádhernou tvář, ze které na něj pohlížel pár krvavě červených očí.
„Jsi si jistý, že jsem to já, kdo by se měl bát?“ odpověděla mu hlasem jako med, přistoupila k němu blíž a usmála se v hrozivém úsměvu.
„K-kdo jsi?“ vykoktal muž a stále nemohl odtrhnout oči od těch dvou pohárů krve, které měla dívka místo oči. Nemohl se pohnout, přestože mu mozek dávno radil – Utíkej!.
„Není to snad jasné? Bledá kůže, červené oči. Promiň, velké špičáky vážně nemám,“ zasmála se dívka melodickým hlasem, ale muži z něj z nějakého důvodu běhal mráz po zádech.
„U-upír? To si snad ne?! To si děláš legraci!“ prohlásil více nahlas, aby si dodal odvahy, a hraně se zasmál. Dívka se ušklíbla. V jednom okamžiku stála před ním a v tom druhém už byla těsně z ním. Hlavu měla skloněnou u jeho krku a nasávala jeho vůni.
„Voníš moc pěkně,“ prozradila mu a nadechla se ještě více vzduchu protkaného esencí jeho krve. Muž se rozklepal a hlasitě polkl.
„Tohle je prostě příroda. Silnější pojídá slabší. Právo silnějšího,“ zašeptala mu do ucha a zakousla se mu do krku. Muž nestačil ani vyjeknout a odešel na onen svět.