4.

Anotace: Jmenuji se Chelsea, jsem z Prahy. Bydlím ve čtvrti, kde si připadám jako na vesnici. Na pozemku máme veliký rodinný dům a velikou zahradu s přístřeškem. Mám dvojče a to bratra Lukáše. A taky o pár let starší sestru Mimu. Rodiče, kteří jsou stále v Americe

Sbírka: Čarodějka

Nadechnu se a šťouchnu do Luka: "Hééj bráško, stávej"! Táta vyběhne z auta ,protože před rančem stojí netrpělivá babička držící v ruce jídlo, samozřejmě řízky pro tátu na cestu. Jen co nám dá táta věci do domu, jde k autu a my se s ním srdceryvně loučíme. Ještě zamáváme. Tak ráda bych jela sním. Luk podle toho jak se tváří, je mu to jedno a už se teší na pařby. Když odjede, tak jdeme za babičkou.
Ranč vypadá asi takhle: Když přijíždíte po asfaltovohlínové cestě okolo běhají aleje topolů, za nimi na vás kouká rybníček, do kterého je z ranče vstup z altánku. U té napůl asfaltové a hlínovité cesty je dřevěná "značka" na které je název ranče : "Ranč bílého vlka". Pak je tu plot, plot neplot jsou to dřevěné pahýly, které ohraničují pozemek.Příjezdová cesta asi 500 - 600 metrů dlouhá, vede k domu a vedle ní je pár keříků také jahodové a borůvkové záhonky. Pak je tam stáj, stáj ve které je kůň Sunylin a pár ovcí a koz. Ve stodole je králíkárna se dvěma králíky. Za stodolou je pár stromů a basketový plácek s košem. Za domem je holubí sloupek A dole u příjezdové cesty hned u plotu je malé pole s úrodnou půdou, kde vykukují brambory.
"Tak tady budeme půl roku sloužit a odpočívat." povídá mi s šibalským pohledem Luk. "Óoho a s babičkou, která neví se jmenuji." Arogantně mu odseknu.
Babička stojí ve dveřích s košíkem "Ahooj miláčci!" přivítá nás s jiskrami v očích. Ovšem já protočím oči. Luk přibíhá k babičce, políbí jí na čelo" Áhoj!" Já jí poněkud nesměle políbím na tvář a pozdravím jí"Ahoj, chceš s něčím pomoct?Máš ten košík a .."Babička nečeká na dokončení věty a spustí energicky: "Jo hoďte si batohy na chodbu a jdeme na houby, pokoje vám přidělím pak"

Cestou do lesa nám také vyprávěla staré záhady, nejvíc mě zaujala ta o nějaké panně, která chodila lesem dokud nějakého muže nesvedla, tak to bylo každý den. Ta žena měla prý zrzavé vlasy, které jí sahaly do půli zad a obličej jí zdobily dvě studánky. Tělo měla vypracované od lezení po stromech a byla mrštná jako srna. Zrzka způsobila válku mezi místními ženami, které vlákala do lesa, odkud se nevrátily. Jednou zrzka zmizela spolu s místními ženami.
Babička vyprávěla a vyprávěla, že jsme si ani nevšimli, že chodíme po lese s plným košíkem hub.
Když jsme se vraceli, tak jsme procházeli okolo krmelce, kde jsme zahlédli pár srnek, je zajímavé, že se nás nelekli. Šli jsme a šli, už jsme byli u ranče,kde jsem vytáhla z kapsy foťák a začala si ranč fotit spolu s okolním světem. Babička se po mě poohlédla a usmála se. „Neuvěřitelný, ona se na mě usmála!" divím se s úžasem v očích a poťouchlým výrazem ve tváři.
V domě jsme s babičkou udělali smaženici a pustili se do mlsání. Jak jsem tam seděla, rentgenovala jsem místnost očima, protože babička si četla v knížce a Luk maloval gráfky, uvědomila jsem si, že nad pecí jsou sáčky s bylinkami, ve váze na stole není květina, ale nějaké spisy, pro které se neodvážím natáhnout, na zdech obrazy od Da Vinciho spolu s papíry, na kterých jsou citáty od Seneci. Strop je vymalován zelenou barvou, ale okolní zdi jsou bílé, vše je tu přírodní, nikdy jsem si toho nevšimla, to ovšem není možný. Vždy jsem to tu viděla jako prázdnou a umělou místnost, kde není nic osobního.
Najednou cítím, jak se někdo pokouší „nabourat“ mi do mysli, samozřejmě se nedám, hlava mě začíná třeštit..."Auu" vyjde ze mě. "Kdo je to?" Nedokážu to určit, bolí to, nakonec si vyčistím mysl, vytvořím si okolo obranu a povolím, ten člověk vstoupí do mysli, ale na nic nepřijde, protože na nic nemyslím, jsem čistá. Babička náhle vstane a vykřikne: "Rozdělení pokojůů." Luk začne vykřikovat, že mu je to jedno, že vezme kterýkoliv. Já ještě trochu mimo, sdělím, že bych brala třeba knihovnu nebo dědův pokoj. "Milé dítka, já se neptala, kdo chce jaký pokoj.Já se neptala na nic, pokoje už rozdělené máte." řekla babička rázně, ale mile. "Luku, u ložnice je pokoj, tam je i televize s rádiem, je tvůj" "Joo, ten pokoj jsem chtěl" zapiští Lukáš. "Jo?Že si říkal, že je ti to jedno." vpálím mu do obličeje, aby jeho ego přestalo růst. " Ale vidím, že Lukášovi je to jedno a stále výská a piští. „A ty Chelseo jdi nahoru na půdu, je to můj a dědův pokoj a na stole máš dopis ze školy."sdělí mi babička.
Cestou nahoru koukám po zdech a po obrazech, které jsou zavěšené po pravé straně schodiště. Vejdu do pokoje, užasnu stát. Pokoj je do tvaru kvádru, na opační straně od dveří je postel-krásná veliká,dřevěná. Nad ní je maličké okénko, přesto je pokoj čistý a jasný, světla je tu dost. Nalevo od postele je skříň na oblečení. Dál je knihovna přes celou stěnu, ale výjimkou je vyříznutý okraj na okenici, opět malou. V rohu jsou zavěšené bylinky a pod nimi vysoký stůl, vypadá jako stůl na různé obřady a rituály. Napravo od postele je stůl, nejspíš na psaní. Dál jsou malé nízké skřínky, na kterých jsou knihy. V rohu veliké zrcadlo s dřevěným rámem. Podlaha je ze dřeva a u postele, zrcadla a psacího stolu jsou kožešiny a troufám si odhadnout, že jsou z vlka. Kráčím pomalu ke stolu, kde leží dopis, v tom zmatku okolo příjezdu sem na Šumavu jsem úplně zapomněla na dopis ze školy, který mi má odhalit mou budoucnost. Pomalu odtrhávám " pečeť ", kousky papíru létají vzduchem a jako pírka usedají na zem ...
Čtu: Milá Chelseo, předem se omlouváme za opožděné odeslání výsledku... A dál jsou uvedené důvody proč."Blá bláá"a zkřivím obličej do bláznivého výrazu. Je tu tabulka, hledám svoje jméno, je hned první. Skoro všude je napsáno výborně. Pod tabulkou je napsáno: Díky Vašemu skvělému prospěchu jste přijata... "Ooo"vyjde ze mě pazvuk, při kterém usedám na židli a čtu si onu větu stále dokola: jste přijata, jste přijata…
Chci jít za babičkou a zeptat se, proč to odeslali sem a samozřejmě se pochlubit s výsledkem, ale babička mě předběhne. Právě slyším dusot jejích dřevákách. "Chelseo?"křikne a pak automaticky bere za kliku a vchází. "Rodiče šli do školy",začne vysvětlovat,aniž bych se na něco ptala," protože jim volali, že výsledky budou později kvůli nějakým potížím a Rita s Amipem (rodiče) jim dali adresu sem, aby ti to nepřišlo domů, když tam nebudeš"dokončí větu s velikým úsměvem. "Děkuji, chtěla jsem se na to zeptat." odpovím jí. "A výsledek?"zeptá se nedočkavě. "Přijata." Řeknu jí rozpustile a obejmu jí.
Zeptá se mě, jak se mi líbí pokoj, odpovím jí, že mě okouzlil. Náhle mě zase někdo přitlačí ke zdi a tlakem mě rozbolí hlava. Pokouší se mi dostat do myšlenek. Najednou poznám, že je to babička. "BABI" vykřiknu a babička povolí. Povolí a já v tom okamžiku....