5.

Anotace: Jmenuji se Chelsea, jsem z Prahy. Bydlím ve čtvrti, kde si připadám jako na vesnici. Na pozemku máme veliký rodinný dům a velikou zahradu s přístřeškem. Mám dvojče a to bratra Lukáše. A taky o pár let starší sestru Mimu. Rodiče, kteří jsou stále v Americe

Sbírka: Čarodějka

Jako mávnutím proutku všechno pochopím. Například to, že se nás srnky v lese nelekly nebo proč jsem si nevšimla dřív vzhledu kuchyně.
Srnky se nelekly, protože mám spolu s babičkou auru, která nepopuzuje zvířata, takže se nás nebojí. Aura, která vyjadřuje, že jsem čarodějka a mám dávné a moudré předky. Luk sice nic takového nemá, ale byl s námi, proto se ho nelekly a nepláchly.
Výmalby kuchyně a celkově jejího rozpoložení jsem si nevšimla, protože byla zahalená do opony, která slouží k tomu, aby si "normální" lidi nevšimli , jak doopravdy vypadá.Tak jak vypadá doopravdy, vidí jen čarodějky a čarodějové nebo lidi, kteří mají podobné znalosti a schopnosti.
Babička si mě nevšímala záměrně, abych to právě teď ve správnou dobu všechno pochopila a nebyla ní tak závislá, byla sama sebou, když i rodiče jsou stále v Americe a nepěstuji si závislost ani na nich. Sice bratr a sestra, žijeme spolu ,smějeme se spolu, víme o sobě skoro vše, ale oni jsou jiní, proto ani na nich nevisím.
Babička se na mě usmála: "Víš proč, ten zelený strop?"Váhavě jsem odpověděla:"Kvůli zlým silám, ochrana?" "Ano, velmi dobře." zazubila se na mě.
Zvedla se a šla ke stolu, nad kterým jsou zavěšené ochranné bylinky. "Tady můžeš zkoušet různé rituály a magické praktiky, cokoliv.A Čimo, důvod proč jste sem šli s bratrem zrovna teď, není ten, že vaši odjíždí do Ameriky vlastně z části taky, ale my s tvým otcem, to plánujeme celých tvých 17 let života. V 18 se staneš "opravdovou" čarodějkou. Všechny tvé budoucí schopnosti se navrší právě v 18ti. Budeš moct praktikovat kouzla, telepatii budeš ovládat jako nic a to samé astrální cestování.Budeš moci používat všechny elementy. Zdědíš moc, která je neskutečně veliká a já tě mám naučit za toho půl roku, ji správně používat. Aby tě černí mágové neodtáhli a nevyužili ke svým schopnostem a jiným věcem, o které se nemusíš zajímat, protože tě ochráním a připravím tě.“dokončila babička větu s velkým máchnutím ruky, které vytvořilo v místnosti teplo.
Byla jsem jako opařená vodou, zírala jsem na ní a pak se vzchopila k položení argumentu: "Babi, já se jmenuji Chelsea, myslela jsem, že sis ho konečně zapamatovala." a sklopila jsem smutně hlavu. "Ještě se musíš hodně učit, Čimo. Chelsea je krycí jméno. Si odjakživa Čima, ale pro "normální" lidi Čima "normální" není, museli jsme hledat jméno, které by bylo nejvíce podobné tomu tvému. Mimo to já vím, že jako malé dítko si s tím jménem ČIMA souhlasila." Lehce jsem přikývla a usmála se na ní.
Cítila jsem, že chce odejít a věděla jsem, že ona ví, že jsem to vycítila. "Hezky se vyspi, Čimo. Zítra budeš potřebovat sílu a jasnou mysl." "Měla jsem ještě tolik otázek."špitla jsem do ticha chladné noci. "Já to vím, zítra se je pokusím pochopit a odpovědět na ně." "Dobře babi, ahoj."

Ještě několik desítek minut sem ležela na posteli a vstřebávala pocity. Táta ... cítím přítomnost táty. Najednou vedle mě sedí "Ahoj Čimi " "Tati, co tady děláš? Já..já."nemohla jsem najít správné slova. "Já vím, připrav se na zítra. Už musím jít. Mám tě rád." usmál se na mě a já mu úsměv opětovala. "Ahoj"


Po několika minutách jsem usínala s pocitem, že nejsem "černá ovce".