17. část - Krvavá daň

Anotace: Vypustila jsem duši! To nic jinýho být nemůže! S očima minimálně půlmetru od obličeje jsem pohlídla na budoucí potravu těm nechutnejm breberám v podzemí.

Sbírka: Krvavá daň

"Stalo se toho docela dost… ." spíš jsem zamumlala, když mě pustil a strčil znova pod peřinu.
"Jo… od doby co ses vrátila … je to tu hotový blázinec." Přikývnul mi, když mu došel smysl skřehotavých zvuků. Ústa byla jedna velká Sahara, což asi mému momentálnímu opečovávateli příliš nedocházelo. Nad hlavou mu blikla obrovská žárovka, tak přece jenom ještě není ztracenej případ. Natáhnul se po skleněném džbánu s podivně zbarvenou tekutinou, ale s moc velkým ohlasem se u mě nesetkal. Správně si teda vysvětlil výraz v mém obličeji. "Neboj. Znepřístupnil jsem to jak Ell, tak Amandě. Takhle… ." zašklebil se na …-to-, "to totiž má vypadat."
Pořád jsem se příliš neměla k odpovědi… a kdybych i měla, nebylo by mi to příliš platné.
"No ták!" zaculil se. Je to jasný! On mi to snad i přeje. Protože moje ruce byly pořád slabé, přiložil mi okraj sklenice k puse. Moje hrdlo si zatím stačilo odvyknout od polykání, ale pár kapek ho stačilo trochu svlažit. Chutnalo to ještě odporněji, než jsem si dovedla představit. Na jazyku se mi usídlila hořkost a měla jsem chuť si vlastnoručně nafackovat. Je to horší jak pendrek! Ta pachuť!!! Ble!
"Myslela jsem… od doby, co jsme byli děti. Tehdy jsme přísahali, že budeme chránit jeden druhého…"
"Hned potom co jsme zvalchovali zdejší skauty. Byla to jen dětská hra, Riell." Konejšivě mě hladil po paži. Z toho jsem nebyla nadšená. Na holé kůži mi naskakovala husina.
"Tak proč se jí potom tolik držíš?! Stejně tak Andy! Nemohl si to odpustit. Vletí si mi na záchranu a… ."
"Nepleť ho do toho!" tvář se mu stáhla do vzteklé grimasy. "Navíc… Andy už byl takový! Chtěl spasit celý svět!"
"A ty mu teď jdeš v stopách?! Chceš skončit stejně?!"
Rázně se postavil a přitom drcnul do vratkého stolíku se džbánem. Ten se mi převrhnul do postele a udělal na povlečení parádní, obrovskou skvrnu. "Mluvíš nesmysly!" Tyčil se nade mnou s nepříčetným výrazem, získaným za tak kratinkou chvilku. "To sis nevšimla, že jsem měl jiné důvody tě tam nenechat, než tehdy Andy?"
Zaskočil mě. Důvody?
"O čem tu mluvíš? Jaké důvody."
Výraz se mu změnil, na krátkou chvíli se mu z rozhořčení vyklubal -ten- podivný výraz. Husina se mi znovu rozlezla po těle, nezůstala jen na promrznutých rukou. Potom jeho obličej nabral trochu bledší barvu a on s dupáním vyběhnul z pokoje a nezapomněl za sebou pořádně prásknout dveřmi.
Strnule jsem seděla na posteli, zatímco se nazelenalý flek rozpíjel po pečlivě vypraném prostěradle. V hlavě vymeteno.
"Riell? Jsi v pohodě?" ve dveřích se krátce po Samových zádech objevily starostlivé pohledy Simony a Emmy, která nesla další džbán. Ještě od pohledu nechutnější, než ten předchozí.
/***/
Ležela jsem v obýváku a gauč mi sloužil jako provizorní rakve od chvíle, co mě na něm Emma zamotala do několika vrstev dek, že jsem se nemohla jedinkrát pohnout. Svoje týrání mojí maličkosti odůvodnila tím, že jsem byla dvě noci v lese, bez pořádného oblečení, zmlátili mě vlkodlaci potom jsem málem vypustila duši při léčení všech zranění. Podle mě teda nedostačující!
Jediné, co mi zbývalo, bylo sledovat všechny kolem, protože otočení hlavou byl jediný proveditelný pohyb. Na druhé straně místnosti se v jednou křesle rozvalovala Amanda, přičemž provokativně klimbala nohama přehozenýma přes opěradlo a lakovala si nehty na rukou. Občas na mě hodila jeden ze svých okouzlujících úsměvů a dál se věnovala svojí nejoblíbenější bytosti na světě. Totiž sobě.
Zatímco Sam stál ke všem otočený zády a hleděl tiše z okna. Za celou hodinu, co tu jsme se jedinkráte nepohnul, zhluboka se nenadechnul, sakra a ani se nepoškrábal na hlavě! Kousek od něj se zase Simona přehrabovala ve sporé knihovničce, ale s tím ona očividně problém neměla, protože na stolku pod ní už byly dvě tlusté bichle, zasmrádlé, plísní čpící na sto honů. Ještě jsem poznala Cida. Popravdě, neměla jsem ani možnost s nikým z nových tváří mluvit. Včetně jej. V tuhle chvíli bych ho typovala za nejobjektivnější osobu na východ od Pacifiku a asi proto mě zaujal. Jako jediný v místnosti se zabýval něčím užitečným. Prohraboval se hlášeními v tlustých černých deskách, podle naškrábaných popisek byly i tři roky staré. Před sebou měl také rozdělanou podrobnou mapu celého Harrisburgu. Všelijak do ní čmáral, drápal, čmrkal a vůbec už mě to škrábání lezlo krkem. Snažíc se ho ignorovat jsem se rozhlédla po dalších, přesně devíti, křeslech, sofa a já nevím jakých k sobě absolutně nepasujících výmyslů. Všechny byly obsazené, mě ale naprosto dokonale neznámými lidmi. Na kdejaké se nacpali dva, někdy i tři, když patřičně ověšeli i opěradla. Ze dva jedinci čumějící na mě a jistě potichu se mi tlemící se i našlo. Aby za chvíli nebyli bezzubící se! Ze samotného pokraje šílenosti mě vytrhnulo až menší procesí, řítící se dveřmi dovnitř.
Ale abych to upřesnila, jediná řítící se složka tady byla moje dokonalá a už opravdu nesnesitelně starostlivá sestřička s dalším kouřícím džbánem toho blivajzu!
"NE! Ne, ne, ne, ne, ne! S tím se už ke mě nepřibližuj!" Normálně bych dodala důraz svým slovům například výhružným, extra-vražedným hmatem, kterým se většinou dokážu bezchybně zmrzačit! Aspoň po nějakou dobu. Druhá možnost by byla vzít nohy na ramena, jenže nohy i ramena mám pro změnu zpacifikovaný a asi se tu v jámě lvové nenajde tak dobrá duše, aby mě urychleně rozfačovala, sbalila mi kufry a skočila mi do mekáče pro stravu, kterou budu moct pořádně žvejkat! Tady jsem momentálně dostávala leda cosi nechutně zdravýho v kelímku s brčkem, ale být to jen na Emm, zajistila by mi leda tak výživu nitrožilně, abych si při svým štěstí nevykloubila ještě pusu z pantů.
"Moc to prožíváš!" zakřenila se na mě a počala se s oním mučícím nástrojem,vyvrženým beztak ze samotnýho pekla, přibližovat až nebezpečně ke mně.
Tak a dost se vznešeným jazykem. Povím vám to jednoduše, stručně, jasně… výstižně… POMÓÓÓC!
Neměla jsem daleko k tomu začít tak hulákat na celej barák.
"Si děláš srandu? Tenhle blaf prostě nejde neprožívat. Vždyť to musím pít!!! A co teprve ta mrkvová kaše pro mrňata, co mě jí dávíš?!… ."
Věřte mi, že bych ráda přidala pestrou paletu nadávek, výtek, vražedných pohledů a výhružek, jenže nějaký génius mi hodil přímo na břicho .. co to vlastně hodil?!
Hek!
Vypustila jsem duši! To nic jinýho být nemůže!
S očima minimálně půlmetru od obličeje jsem pohlídla na budoucí potravu těm nechutnejm breberám v podzemí.
Simonka! Hleděla jsem jenom na hromadu pěti knížek, starých minimálně půl století, hezky zahnízděných na mém momentálně nefunkčním břiše a tu údajnou věrnou kamarádku jak se chystá s rudým jabkem v ruce a s pohvizdováním hlavní melodie písničky Don´t worry, be happy, hupsnout na moje nemohoucí nohy!
Přísahám, že jakmile se z týhle kazajky dostanu, ta megera se nedožije večera!
Polk!
A Emma ji bude následovat. Svůj osud zpečetila v okamžiku, kdy mi násilím do pusy narvala doušek toho bylinkoýho žaludek- kaziče!
Chutě- kaziče!
Čichu- kaziče… …