Podzemní princezna

Anotace: poslední část

„ Kdo je tam?“zavolala.
„Bratře!“ ozvalo se z útrob kočáru „něco se mě ptá, kdo jsem!Potrestej to!“
Dvířka kočáru se prudce otevřely a zevnitř vyskočil krásný mladík oblečený v purpuru.
„Kde je ten nestydatý drzoun?“ zvolal a zašvihal kordem. Abby rychle uskočila zpět a zvědavě si jej prohlížela. Willy šel raději za Abby, protože v mladíkovi poznal jejich prince. Princ, když uviděl krásnou dívku, se zarazil a rychle sklonil kord. Potom se usmál a uklonil se Abby. Abby byla zcela fascinována princovou krásou a vůbec netušila, co má říct.
„Princi,“ řekl Willy, který stál za ní.
„Kdo je ta krásná dívka, pasáčku?“ zeptal se princ s pohledem upřeným na Abby. Willy byl znepokojený. To, co viděl v Abbyiných očích, už jednou spatřil. V očích své sestry , když se zamilovala.
„Moje přítelkyně, Výsosti,“ odpověděl chladně „odpusťte, že Vás Abby zdržela...“
„Abby? To jsem už někde slyšel...“ skočil mu princ do řeči. Willyse zamračil. Moc dobře věděl, kdo ona Abby byla.
„ Musíme už jít, Vaše Výsosti, máme nějakou práci,“ řekl a pro jistotu chytl Abby za paži.
„Práci...“ zamyslel se princ a řekl Abby „ půvabná dívko, nechtěla by si se mnou odjet do mého paláce? Daleko od práce a jiné dřiny. Nehodí se, aby taková křehká krása dělala něco, jako je práce.Teď tu budu já navždy k vašim službám, překrásná vílo.“
Abby nemohla uvěřit tomu, co slyší...vílo, ten krásný princ jí řekl vílo.
„Do paláce?“ zašeptala a najednou si vzpoměla na podzemní palác a jeho přepych. Najednou si vzpoměla, kdo je a probudila se v ní nepoznaná pýcha. Najednou se toužila vyrovnat tomu krásnému princi. Nechtěla už být součástí Willyho sice krásného a jednoduchého, ale chudého světa.Chtěla něco víc.
„Jsem princezna z Podzemního království,“ řekla tedy. Willy zbledl. Věděl, že se jeho malá přítelkyně nechala zlákat přepychem a bohatstvím, které se vznášelo kolem prince.Pomalu pustil její ruku.Věděl, že ji ztratí.Cítil to.
„Princezna!“ zaradoval se princ a poklekl před podzemní princeznou. „Bloudil jsem dlouhý čas širým světem, abych našel tu nejpůvabnější princeznu, která by ozdobila můj zámek svojí krásou a stala se mojí ženou, ale nenašel jsem žádnou takovou. A teď potkám nejkrásnější celého světa rovnou za branami. Jak jsem mohl být tak slepý? Moje překrásná princezno, pojedete se mnou do mého paláce a vezmete si mě?“
Princezna Abby se rozzářila štěstím. „ Pojedu s Vámi velice ráda, můj princi.“
„Abby!“ zvolal smutně Willy. „Proč mě chceš opustit? Udělal jsem ti snad něco?“
„Ach Willy,“ Abby si vzpoměla až teprve teď na svého přítele „Copak tomu nerozumíš? Chci poznat taky jiný svět. Chci mít opět to, co jsem měla dřív. Musím s ním jet.“
„Vždyť je to lhář!“ zakřičel Willy„ nechal mou sestru, aby se do něj zamilovala a potom ji opustil bez mrknutí oka. Proto odešla. Šla hledat HO. Chtěla zpět jeho lásku, kterou si vzal tak bezohledně zpět.Proč si myslíš, že tě bude milovat, Abby?“
„Ty drzoune, kdo je tu podle tebe lhář? Lži tu vykládáš jen ty! Princezno, neposlouchejte ho, je to jen drzý spratek. Jeho sestra jistě jen odešla za lepším životem.Proč by taky chtěla žít s takovým frackem, že?“ Abby byla zmatená. Věděla, že jí Willy nikdy nelhal, ale na druhou stranu nechtěla věřit, že by princ byl tak zlý člověk. Nakonec se rozhodla pro pohodlný život po boku prince.
„ Je mi to líto Willy, ale odcházím s princem.Bude mi bez tebe smutno,“ zesmutněla a chtěla Willyho obejmout, ale Willy ucouvl.
„Ty už nejsi moje Abby. Nechci tě už nikdy vidět!“ S těmito slovy a bezmeznou bolestí v srdci odešel za svým stádem.Princezna se rozplakala a chtěla se za ním rozeběhnout.Princ ji však zadržel a něžně ji objal.
„ Neplačte, prosím, a zvlášť ne pro takového lháře, moje princezno.“
Tak se Abby znovu stala podzemní princeznou, nastávající prince z Hrdopýšku. V princově paláci se opravdu žilo krásně a přepychově. Zástupy sloužících plnily každé její přání a princ se jí neustále věnoval a zahrnoval ji pozornostmi.Podzemní princezna byla všeobecně oblíbená a každý na ni jen mohl oči nechat pro její krásu.
Jen jedna osoba k ní cítila obrovskou zášť. A to princova sestra, princezna Gabrielle.Svou nechuť k princezně dala svému bratrovi znát už, když ji přivedl do kočáru. Byla zděšena, že si její vznešený bratr chce vzít nějakou divošku ze salaše, která sice tvrdila, že je princezna, ale kdo ví, kde byla pravda. Princezna Gabrielle taky šíleně žárlila, protože jí podzemní princezna vzala veškerou princovu přízeň.Místo ní teď zahrnoval dárky podzemní princeznu. Gabrielle tedy od počátku Abbyina pobytu v paláci vymýšlela, jak se pro ni nezvaného hosta zbavit. Věděla, že její bratr je přelétavý a jeho zájem vydrží jen krátkou chvíli, dokud se v jeho blízkosti neobjeví nějaké větší lákadlo.Ale zdálo se, že nyní princův zájem o krásnou dívku přetrvá.Princezna Gabrielle neustále osnovala nějaké plány, ale nic se jí nedařilo.Princ byl zcela zaujatý podzemní princeznou a princezna ho hluboce milovala.Dokonce zapoměla na Willyho a trápení, jenž mu způsobila. Jednoho dne přece jen prišla princova sestra na to, jak se ubohé Abby zbavit.Sezvala ze širokého okolí všechny krásné princezny a prince a uspořádala velký ples.Doufala, že buď princezna nebo princ se zamilují do někoho jiného.
Když nadešel ten velký den podzemní princezna byla velmi roztržitá a nervózní. Ještě nikdy v životě neviděla tolik krásných šatů, princů a princezen a bála se, že něco zkazí.Sám princ se velice těšil až svou vyvolenou představí urozeným lidem v sále. Celý den ji každému z hostů líčil v tak oslnivých barvách, že se každý těšil až se večer setká s tou princeznou, která tak omámila prince. Podzemní princezna měla zahájit ples, tím že sestoupí do sálu po obrovském mramorovovém schodišti. Stála tedy nahoře a čekala na to až bude moci sejít. Měla na sobě krásnou róbu z bílého hedvábí a vypadala překrásně.Když ji takto spatřila Gabrielle měla silnou touhu přehodit ji přes zábradlí, ale ovládla se.
„Je to oslnivé, že ano?“ zeptala se konvezračním tónem. Abby na ni překvapeně pohlédla.Princezna Gabrielle s ní nikdy nemluvila.Byla překvapena tímto smířlivým gestem.
„Já plesy miluji, je na nich tolik půvabu. Mám totiž velice ráda společnost a tanec. Máš ráda tanec, Abby?“
„Moc tančit neumím,“usmála se na ni Abby.Byla si jista, že se princezna chce spřátelit.
„Bratr tě to jistě naučí.Je to skvělý tanečník.“ Abby se znovu usmála. „Podívej! Támhle je s princeznou Elise.V dětství do ní byl hrozně zamilovaný.Všichni si byli jisti, že se jednou určitě vezmou.Myslím, že k ní stále chová vřelé city,“ princezna Gabrielle s radostí pozorovala, jak Abby bledne a krásnou tvář jí zahaluje smutek.
„Myslím, že bratr pořádně ještě neví, co v životě chce.Neustále se zamilovává a pak si zase najde jinou zábavu.“
„Opravdu?“ zašeptala Abby a pohlédla na prince, který právě něco říkal princezně Elise a mile se na ni usmíval. Pak se k ní naklonil a políbil ji.
„Oh! Viděla jste to Abby? On ji políbil!“ vykřikla afektovaně Gabrielle.Abby byla celá bílá.Zapochybovala o princově lásce k ní a uvěřila Gabrielliným řečem o princových citech k Elise.
„Ó drahá nic si z toho nedělejte, jistě to bylo přátelské políbení.I když přece jen...“Gabrielle nechala větu vyznit do ztracena a kochala se důvěřivostí podzemní princezny.
„Ale princ mě miluje,“řekla tiše princezna.
„Ale jistě, že ano,“ujišťovala ji rychle Gabrielle „to já jen tak plácám.Omlouvám se.Jen jsem přemýšlela nad jeho láskou k princezně Elise moc nahlas.“ Láskou k princezně Elise, znělo Abby v hlavě a měla, co dělat , aby se nerozplakala.Znovu pohlédla dolů na prince a píchlo ji u srdce.Princ si stále něco špital s Elise a důvěrně se na ni usmíval.
Podzemní princezna se prudce otočila a se vzlyky deroucími se jí z hrudi běžela do princových zahrad. Princ ji nemiluje, miluje princeznu Elise a ona hloupá mu uvěřila... vždyť její přítel Willy měl pravdu, znělo jí v hlavě. Musela pryč z paláce, pryč od prince. Běžela městem oslepená slzami s jedinou touhou najít Willyho.Lidé na krásnou dívku v oslnivě bílých šatech udiveně zírali a kroutili hlavami. Když už byla princezna skoro za branami města, najednou vrazila do nějakého chlapce. Zastavila se a chvíli se na něj dívala, připadalo jí jako by ho znala, ale pro slzy viděla velice špatně a tak se rozeběhla s omluvou na rtech dál.Willy zůstal zmateně stát v bráně.Až pochvíli mu došlo, kdo byla ta dívka. Abby. Jeho přítelkyně Abby. Rychle se otočil, ale Abby už zmizela.
„Abby!“ zavolal zoufale a rozeběhl se za ní.Nad krajem se pomalu začala stahovat černá mračna, která věstila bouři.Princezna, celá udýchaná a unavená doběhla do nějakého lesa.Tušila, že zabloudila a nevěděla kudy dál. Smutek a zoufalství ji nutili jít dál a dál, i když nevědela kam.Bloudila lesem a proklínala princovu proradnost, když ji zastihl déšť.Chladné kapky ji smáčely tvář a ticho lesa nahánělo strach.U paty velkého dubu se schoulila do klubíčka a snažila se zahnat chlad, jež jí pronikal do těla. Byl to rok, co odešla z Podzemního království.Se smutnými myšlenkami na svůj domov, jediného přítele Willyho a nešťastnou lásku k princi usnula u paty starého dubu, který jí tiše naslouchal.
Druhého dne ji spatřilo jen slunce a zbloudilá liška, jak leží v mokrém listí u paty stromu.Na její chladný krásný obličej utkalo slunce ze svých paprsků závoj a snášely se na ni poslední dubové lístky.Celý svět na ni zapomněl, na princeznu, která chtěla štěstí pro svůj podzemní lid a lásku a místo toho ji lapilo neštěstí, smutek,závist a pýcha tohoto světa.Tak jako hlásal nápis na bráně zemřela sama a opuštěná.
Jediný, kdo na princeznu nezapoměl byl Willy.Celý svůj život bloudil po lesích a hledal princeznu, protože on jediný ji opravdu miloval.Jeho duch stále prochází lesy a v korunách stromů se ozívá jeho naříkavé volání: Abby!