Život otroka 1

Anotace: Život otroka orků a jeho útěk.

Sbírka: Život otroka

Lopata se zaryla do země a bylo slyšet jakoby ta lopata doněčeho narazila. Bylo slyšet cinknutí kovu. Ten muž co tam kopal byl otrok orků.
„Co to?“ pomyslel si ten otrok když uslyšel zacinkání kovu.
Skočil do ani né půl metrové jámy a podíval se na zem:
„Že bych, už konečně našel?“ ale jeho radost vyprchala, protože ještě neví co to je a ikdyž něco najde bude to muset dát orkům.
Klekl si a začal hrabat po chvíly našel malou bedínku.
Byl to otrok a na sobě toho moc neměl. Skoro nic jen potrhané bílé kalhoty a tak bylo na jeho těle poznat, že poslední dobou moc nejedl. U sebe toho moc také neměl, protože orkové věčinu věcí seberou a tak u sebe měl jenom lopatu, opravdu malý krajíc chleba a nějaký zlatý prsten, který vykopal a, který u něj orkové nenašli.
Klekl si k bedýnce a se zvědavostí jí otevřel. Ined po otevření přijde i velké sklamání, protože tam našel jenom staré, vysušené rostiny. Naštvaně si jednu vysušenou rostlinu vzal do ruky a hodil jí na zem. Potom se podíval spádky do bedýnky a uviděl tam cosi se lesknout... Naklonil se a sebral to. Byl to malý kulatý a zlatý předmět. Zlaťák! Podíval se i pod zbylé vysušené rostliny a snad pod každou byl zlaťák! Celkem našel asi tak 7 zlaťáků.
Normálně by nad tím každý ofrnul nos, ale on ne! Byl to přece otrok... A jmenoval se Sor.
Celkem rychle vyšplhal z té malé jámy nahoru a podíval se kolem sebe. Kolem stálo asi pět dálších otroků, kteří buď kopaly nebo jedli. A najednou se za Sorem ozvalo:
„Hej co jsi tam našel, otroku?“ a Sor se pomalu otočil... Jeho nejhorší obavy se vyplnily. Za ní stál hlavní dozorce těhle vykopávek.
„Nebudu se ptát dvakrát, Morro, co jsi tam našel?“ a bylo vidět, že je nedočkový, jak to jen u orka jde.
„Já? Nic!“ odpověděl For.
„Vážně Morro? Chceš, aby, jsme tě zítra odvedli na farmu, ne?“ a jeho radost z toho, že přelstil i dozorce byla pryč. Celkově bylo tak dvacet otroků a deset otroků kopalo ve městě a vykopávkách a druhých deset pěstovalo dobytek, každých čtrnáct dní se měnily. Práce na farmě byla určitě lehčí, než na vykopávkách a tak se tam všichni těšily. A proto nechtěl otrok Sor, aby ho tam nepustily, ale také nechtěl, aby mu vzali jeho zlaťáky. A tak řekl:
„Á, už vím tam dole,“ kývnul směrem k té malé, ani ne půlmetrové jámé:
„Jsem našel nějakou malou bedínku a v ní spoustu vysušených rostlin,“ a znovu tam kývnul.
„Jen vysušené rostliny, Morro? Neděláš si legraci? Ze mně si nikdo dělat legraci nebude!“ řekne a ukáže na jednu malou deku na zemi na, které spal každý večer.
Lehl si, ale nemohl usnout. Pořád nad něčím přemýšlel, když ho něco napadlo... Při pomyšlení se zazubil... Ano zítra, zítra to udělá... Zítra uteče od orků k rebelům...
Potom usnul, spánkem zasloužilých...


Dálšího dne:


Spánek nádhera, otrok Sor ležel a spal, bohužel pro ně ho někdo tvrdě vzal za ramen a zvedl ho:
„Hej Morro? Jdeš na farmy tak stávej a to dost rychle!“ řekl nějaký ork.
For pomalu a ospale otevřel oči a podíval se kolem. Za rameno ho držel nějaký ork njspíš hlídač a bylo poznat, že je naštvaný:
„Tak na co čekáš Morro?“ a byl ještě více naštvaný.
„Na nic...“ řekl a počkal, až ho ork pustí a potom si sebral svojí deku a s tím orkem vyšel ven.
Po chvíly celkem krátké cesty přišly k farmě a ten ork ho dal nějakému muži a sám odešel:
„Támhle je nějaká slepice, mám hlad a tak jí zabij, tdy máš dýku,“ řekl onen muž a podal mu malo mochvu a v ní dýku.
„Zbraň? On mi dal zbraň? To se mi jen zdá...“ došel k slepici a klekl si.
Potom se podíval kolem všichni byli otočení jinam. Byl čas. Pomalu si stoupnul a rozběhl se pryč.