5.kapitola-Poprvé v Bradavicích

Anotace: Petunie se dostává o Bradavic....

Po celou dobu cesty jsem se dívala poočku na Jamese a ubíhající cestu.Ted´ mě zaujala spíše ta krajina kolem dokola.Stoupali jsme do mírného kopce a já uviděla bradavický hrad.Majestátně se tyčil na vrcholu kopce a shlížel pod sebe.Měl několik věží a nespočet oken,ve kterých se svítilo.Kočár za chvíli zastavil.Kluci se rychle vyhrnuli ven a mě nechali samotnému osudu.
Brzy jsem ale zahlédla houf malých dětí,nejspíš prvňáčci.Nenápadně jsem se k nim přidala.Ten obr,co je vedl,zrovna něco říkal.
„ Tak děcka,ztište se,jsme u hradu.Zavedu vás dovnitřku a tam si vás převezme profesorka McGonagallová.´´ Domluvil a potom si všiml mě.
„ Tebe neznám.Nová,co? ´´ Přátelsky se usmál. „ Jo,jsem Petunie Evansová.´´ Obr se na mě překvapěně podíval,ale neřekl nic.A za to jsem byla ráda.
Nakonec mi poradil,at´ se zařadím za prvňáky a jdu za nimi.Poslechla jsem a stoupla si nakonec řady.S obrem v čele jsme vyrazili k hradu.Prošli jsme velkými vraty,vyšli po mramorovém schodišti a ocitli se čelem proti nějaké profesorce,nejspíš McGonagallové,jak říkal ten obr.Ta si nás všechny přeměřila přísným pohledem,ze kterého šel respekt a začla s krátkým úvodem:
„ Vítejte v Bradavicích,za malý okamžik vás zařadíme do kolejí,prosím seřad´te se do dvojic a následujte mě do Velké Síně.´´ Odmlčela se pohlédla na mě:
„ Slečna Evansová,že ano? ´´ Přikývla jsem. „ Vy budete zařazena jako poslední,tak si stoupněte nakonec, ´´ dokončila a já udělala,co řekla.Profesorka otevřela mohutné dveře a my vstoupili do Síně.Byla to velká místnost se čtyřmi stoly a jedním v čele Velké Síně.Na stropě poletovali barevní motýlci,ale žádný se neodchýlil níž do blízkosti studentů.Nejspíš je ten strop začarovaný,pomyslela jsem si.
Pomalu jsem kráčela za prvňáčkama a dívala se do země.Cítila jsem na sobě pohledy snad všech přítomných Ale že se ještě vůbec divím?Jak často vidíte mezi malými dětmi dospívající dívku?Podle pohledů jsem usoudila,že asi ne moc často.Došli jsme až k profesorskému stolu,kde na vyvýšeném podiu stála stolička a na ní starý klobouk.
Mcgonagallová se postavila na podium a my museli zůstat dole.V ruce držela kus pergamenu.Odkašlala si a začala předčítat:
„ Takže,až vyvolám vaše jméno,příjdete ke mně a nasadíte si na hlavu Moudrý klobouk,první je Terezie Artinová.´´
Kam se ale ona malá,blond´atá dívenka dostala,to už jsem nevnímala.Pohledem jsem bloudila po Velké Síni a v ten okamžik jsem se setkala s tím Jamesovým.Mírně se na mě pousmál a já zrudla.Raději jsem se zase sousředila na zařazování.Přede mnou bylo asi ještě deset dětí,takže jsem měla čas.Kupodivu jsem ani nebyla nervozní a to je u mě zvláštní případ.Věděla jsem,že Lily je v Nebelvíru,stejně jako James,Sirius,Remus i Peter.V hloubi duše jsem toužila jít za Jamesem,ale na druhou stranu jsem nechtěla být v jedné koleji s Lily.
Na další uvažování mi nezbyl čas,protože profesorka právě vyvolala moje jméno:
„ Petunie Evansová.´´ Zase jsem na sobě cítila pohledy a tentokrát i slyšela tichý šepot.Ale dělala jsem,že nic neslyším.
Vyšla jsem na podium,sedla si na stoličku a už jsem ucítila na hlavě Moudrý klobouk.Bud´ jsem měla halucinace,nebo ten klobouk na mě promluvil.Ale asi takhle mluvil s každým.
„ Druhá Evansová,vítám tě,´´ řekl klobouk.No jo,pomyslela jsem si,tak už mě zařad´.
„ Ne tak rychle,´´ brzdil mě: „ Nesmím udělat chybu a poslat tě do nesprávné koleje.´´ Odmlčel se,vypadalo to,jako že přemýšlí.
„ Zmijozel ne,nemáš potřebu jít si tvrdě za svým.Chytrá jsi až moc,ale Havraspár to taky nebude.Možná Nebelvír?Ne,ne nejlíp se hodíš do Mrzimoru-jsi pracovitá,na přátele nedáš dopustit,je to jasné.MRZIMOR,´´ vykřikl už nahlas.Vydala jsem se ke stolu,odkud se ozýval největší hluk.Cestou jsem zahlédla Lily,tvářila se překvapeně a to se mi líbilo.Na nikoho z nebelvírských už jsem se nepodívala a sedla si k mrzimorskému stolu.
V tu chvíli povstal muž,jenž seděl uprostřed profesorského stolu.Ředitel Brumbál,vzpoměla jsem si na sestřino vyprávění o Bradavicích.Brumbál nás přivítal,mávl rukou a na stole se objevilo snad sto druhů jídla.Dlouho jsem neváhala a chtěla si vzít smaženého lososa,mé oblíbené jídlo.Přesně v ten moment po něm šáhla i jíná ruka.Ohlédla jsem se a spatřila dívku v mém věku.Měla dlouhé blond vlasy s tmavším melírem a hnědé oči.
„ Promiň,´´ omluvila se hned a ruku stáhla.
„ To je dobrý,´´ usmála jsem se.Myslela jsem si,že tímto je náš rozhovor u konce,ale mýlila jsem se.
„ Mimochodem,já jsem Andrea Ringwingová,´´ představila se.Nechtěla jsem zůstat pozadu,tak jsem jí odpověděla:
„ Já Petunie Evansová.´´
„ Já vím,´´ usmála se přátelsky. „ Zná tu už snad každý.Nikdo nevěděl,že Lily Evansová má
sestru.´´
Něvěděla jsem,co na to říct,tak jsem jí jen opětovala úsměv a konečně se dala do jídla.Během půl hodinky jsme se s Andreou skamarádily.Věděla jsem hodně o ní a její rodině,taky to,že po OVCÍCH chce jít na lékouzelnici,a v neposlední řadě,že se jí líbí Sirius Black,ale je to děsnej děvkař,takže tedchodí s jistým Maxem Dourtnem z Havraspáru.I když jsem nejprve nechtěla taky jsem se jí svěřila,co mě potkalo a proč jsem tady.Měla jsem k ní nějak moc velkou důvěru.Nakonec jsem jí řekla i to,jak se mi na první pohled zalíbil James Potter.Po celou dobu mého vyprávění mlčela,ale ted´ ne.
„ To ne,Pety,James je zamilovaný do tvé sestry, ´´ varovala mě.
T jsem věděla už dávno.Od té doby,co si Lily telefonovala se svou kamrádkou a samozřejmě se o něm bavily.Lily na něho nadávala,ale pak ji její kámoška překvalila otázkou,jestli ho má Lily ráda.Moje drahá sestřička to ovšem popřela,ale já vím,že v šuplíku u nočního stolku má jeho fotku.Jsem holt trošku šmírák.
Dojedla jsem a Andrea navrhla,že půjde se mnou a ukáže mi,kudy se jde do společenské místnosti Mrzimoru.Po cestě jsem se ještě seznámila s jejími,a vlastně i mými dvěma spolubýdlícími,a to s Anitou Corenovou a Rachel Brenovou.Šli jsme chodbou v přízemí a zastavili se až u velikánského brnění.Mohlo mít i několik metrů.Vypadalo jako rytíř a v ruce drzěl velké kopí.Andrea
mi vysvětlila,že je to údájně brnění lorda Asgouta a připěl k míru při nějakém posvstání skřetů. Nakonec brnění zatahala na prostředníčku pravé ruky a jeho velká část,která představovala břicho se otevřela a my vešli.
Pro holky to nebylo nic neobvyklého po šesti letech,ale pro mě ano.Tady od vchodu vypadal místnost jako půlkruh.Naproti byl ve zdi zabudovaný kamenný krb.před ním byl gauč a křesla vanilkové barvy.Po pravé straně se nacházely stoly a židle,na světle žlutých stěnách vysely obrazy v černých rámech a na zemi ležel sytě žlutý koberec s černým jezevcem-znakem mrzimorské koleje.Celá společenská místnost budila příjemný dojem,Moc dlouho jsem tam ovšem nepobyla.Na levé straně místnosti byly schody,které vedly k ložnicím.Společně s Andreou jsme se tam hned vydali,zatímco Rachel s Anitou ještě zůstaly dole.
V ložnici jsem si zabrala postel u okna,kde už byly přichystané moje věci.Ani jsem se nesprchovala(no fuj) a převlékla se do pyžama a poté zalehla do postele.V každé koleji,jak jsem slyšela,byly postele s nebesy a my nebyli výjimkou,jen povlečení jsme měli žluté.Ještě chvíli jsme si s Andy povídali a zrovna když už jsem usínala,slyšela jsem klepot na okno.Andrea už spala,tak jsem po špičkách došla k oknu a otevřela ho.Do místnosti vletěl Sirius s nějakým dopisem.Upustil mi ho do rukou,krátce zaskřehotal a zase odletěl.Rychle jsem zavřela okno a dala se do čtení dopis.Byl od Brumbála.

Dobrý večer,slečno,
byl bych rád,kdybyste mě po zítřejším vyučování navštívila v ředitelně.Myslím,že Vám mám,co vysvětlit.S přáním úspěšného zítřejšího dne
profesor Brumbál


Že bych se konečně dozvěděla něco víc o svém životě?O tom proč jsem čarodějka?Dýl jsem se tím nechtěla zaobírat,vždyt´ se to zítra dozvím.
Jen co jsem ulehla do postele,jsem usnula.Zdálo se mi o Bradavicích a Mrzimoru.Nakonec jsem ráda,že jsem v téhle koleji,a také,že jsem si našla nové kamarádky.