Pomoc z nebes

Anotace: Tohle dfílko jsem použila v souteži, ale upřímně vůbec sem inelíbí xD Je to o chlapci a...

Tomáš se rozkašlal. Už samé kašlání mu dělalo velké problémy. Měl pocit, že se mu krk bolestí rozpadne. Jít pustinou byla hloupost, už to věděl, ale vědět vám v takovouhle chvíli nepomůže. To vám nezachrání před smrtí. Vždy, když se do něj opřel vítr, dostávala se mu pocitu, že umírá, ale vždyť on opravdu umíral. Co mohl dělat, musí ho najít, ten strom, jehož květy prý vyléčí každou nemoc.
V této nevlídné zimní krajině to bude dozajista těžké. Kolem něj nebylo nic vlastně, pouze chladná pustina. Dozajista byste zahlédli člověka, i kdyby byl vzdál tři kilometry od vás.
Při každém kroku,kdy zabořil své bosé nohy zamrazilo ho. Takový chlad už dlouho necítil. Mrznul. Pro ni. Pro Rebeku. Pro jeho lásko. Nebylo to ani měsíc, kdy ji napadla ta choroba. Ten hrozný mor. Ne nadarmo jí vesničané nazývali Černá smrt. Proč zrovna ji si nebesa vybrali ? Ona byla tak zdravá, tak pěkná jako lesní víla. Užívala si života a nejednou rána. Zničila vše na čem jim záleželo. Bere mu lásku svého život, jedinou věc pro, kterou dýchá. Kam až musí zajít, aby si to osud uvědomil. Uvědomil holou pravdu. On se nevzdá. Jeho vůle je silnější než bolest a než vůle je silnější jeho láska. Ano jeho láska k Rebece mu pomůže.
Ještě ted v tom krutém podnebí viděla jasně, její obličej, když jí poprvé zahlédl. Poprvé tam v tom zvláštním místě, kde vše bylo zelené. Vážně. Nebolelo ti na dotek a působilo to tak přirozeně. Jako by se ocitl na jiném místě.


Řekla mu, že je v ráji a on věděl, že jí potkal v jiném světa než byla šedá osada Oleška uprostřed té nekonečné pouště. Můj bože jak se mu v tom zeleném místě líbilo, tam to vůbec neodpovídalo jejich zákonům. Znělo to jako, kdyby se octnul na to místě jako bývávala v minulosti, jako by stál v lese.
Procházel po měkkém zeleném koberci, na stromě cvrkotala krásná drobotina, vál vítr, ale ne to co vás bičuje do obličeje, ten co vás jen lehce ovane. Vonělo to svěže živě. Ne nikdy neviděl něco, tak přirozeného a čistého, jako ten den, kdy zaslechl nejhezčí hlas na světě, její smích. Stále nosil v paměti obraz té černovlasou dívku.
Ted chápal jeho mizernou situaci. Jeho šance na nalezení bájného stromu lípa. Nedokáže ji pomoct. Umře daleko od ní. Je mu teprve sedumnáct. Má celý život před sebou. On neumírá. Ne neomdlívej. Prosím. Ne nepadej….

Je pozdě. Ted mu nikdo už nepomůže. Bude ležet na tom sněhu den než ho zavane a pak? V tu chvíli se jako by zdálky ozval hlas patřící dívce.
Kdo vyhrabe tvoje tělo? Kdo si vzpomene,že jsi tu kdysi šel? No tak mluv kdo si na tebe vzpomene? Nevíš? Tomáši dyt ty neumíráš. Ty to vzdáváš.

Ne on to nevzdává. Chce najít ten strom. On musí. Chce slyšet její medový hlas. Proto ten strom hledá.
Nenalhávej si. Jdeš sem jen kvůli slávě. Kdy ti šlo o nějaký lidský život? Kdy naposledy si někoho zachránil?

Nikdy. To si musel přiznat. Nikdy se nebil. Nikdy nevběhl do hořícího domu protože tam zůstal malý chlapeček a pomalu tam umírá. Nikdy se nepostavil za slabší. Ano byl ztroskotancem.
Byl? Jseš! Necháváš svést vlastními pochybami. Trosko.
Ano. Mělo to pravdu. On to zdává. Vzdává svůj boj. Tohle nesmí. Takhle ublíží leda sobě a jí. Zvedlo se a pohledl před sebe. Před ním stálo něco, čeho si předtím nevšimnul. Něco zeleného.Už to někdo viděl. Vybavil si obraz starého Václava, obraz stromu Ano jednalo se o strom. Netušil kde se v něm vzala ta síla, ale vyběhnul. Musel běžet. ON musel. ON chtěl. Dobelhal se k němu a opřel se o kmen. On to dokázal. Dostal se k zázračné Lípě. Zachrání ji!
Cestu zpět neměl strach ani bolest necítil tak intenzivně. Napovídal mu ten hlas. Pomáhal mu při jeho slabých chvílích sem a on věděl, že mu pomůže i cestou na zpět. Rebece vyprávěl o tajemném hlasu, co mu tenkrát pomáhal, ale s pochopením se bohužel nesetkal. Myslela, že se mu to jen zdálo a i ostatní vesničané byli téhož, a tak nikdy nezjistil, komu ten dívčí hlas, co sledoval každý jeho krok, vlastně je. Ten hlas mu důvěřoval a věděl, že jeho on nezklame, i když tomu z jeho slov bylo těžké uvěřit. Bohužel však nikdy neměl možnost vidět lehký usměv té dívky, co mu z nebes vždy pomáhala. Nikdy nespatřil svého strážního anděla.