6.kapitola-Vyučování

Anotace: Další kapitola...

6.kapitola-Vyučování


Druhý den začínalo vyučování.Budík jsem měla nastavený na 6.30,ale náhoda tomu chtěla,že jsem se vzbudila před šestou.Tedy náhodou myslím v tomhle případě Rachel.Údajně si v kufru hledala uniformu a o ten kufr zakopla.A jak se tak rozplácla na zemi,já se s trhnutím probrala.A nebyla jsem sama.Anita seděla na posteli a rozloběně se rozhlížela,kdo ji to vzbudil.Když uviděla Rachel,válící se po podlaze,začala se jí strašně smát.Dlouho jsem to nevydržela a přidala se k ním.Rachel se mezitím zvedla ze země a šla do koupelny.Samozřejmě za sebou nezapoměla pořádně třísknout dveřmi.
Taky jsem vstala a začala si hledat oblečení.Vtom jsem si uvědomila,že tu není Andrea.Pohlédla jsem na její postel,ale ta už byla ustlaná.
„ Hej Ani,kde je Andrea? “ Zeptala jsem se Anity.
Ta už se taky zvedala s postele. „ Asi z Maxem,oni provozují ranní rande,protože na chodbách je větší klid než po večerce.“
„ Myslíš,že má Maxe opravdu ráda? “ Zvědavost mi nedala nezeptat se,zvlášt´,když mi Andrea řekla o své lásce k Siriusovi.
Anita pokrčila ramney: „ Ráda ho asni má,ale podle mě ho nemiljue Jsou spolu i s prázdninami něco málo přes půl roku.Já ale vím,že je zamilovaná do Blacka. “ Dokončila svůj monolog a začala se líčit.
Když konečně Rachle,drobná brunetka,opustila koupelnu,vlítla jsem tam já.Vlasy jsem si stáhla do ohonu a trochu se i namalovala.Obvykle se moc nelíčím,ale menší změna mi jenom prospěje.Na oči jsem použila řasenkua a rty přejela bezbarvým leskem.
Když jsem vyšla z koupelny,holky už byly připravené.Společně jsme se vydali do Velké síně na snídani.Andreu jsme nikde nepotkali,tak jsme si řekli,že nás někde dožene.Hned u vchodu do síně mě někdo vzal kolem ramen.Rychle jsem se podívala kdo to byl,a překvapilo mě to.Byl to Black a usmíval se na mě.
„ Čau kotě,“ začal svou „ udájně neodolatelnou řeč “.Sice byl hezký,dokonce hodně hezký,ale já se do něj nezamilovala na první pohled jako většina holek.
„ Potřebuješ něco? “Zeptala jsem se zdvořile.
„ Jistě,“ zase po mně hodil jeden ze svých pohledu a pokračoval. „ Rozdávám rozvrhy,prosím,“ podal mi můj rozvrh na následující školní rok.
Podivila jsem se. „ To děláš dobrovolně? “
Ušklíbl se:„ To ne,dostal jsem školní trest.“ No jo,co jsem věděla od Lily,byl Black s Potterem nejvetšími průšviháři na škole.Ale mít trest už druhý den i s cestou,tomu se říká umění.
Jen jsem přikývla,setřásla jeho ruce a vydala se k mrzimorskému stolu.Tam jsem si vzala tvarohový koláček a začetla se do rozvrhu.Jako první nás čekala dvouhodinovka bylinkářství společně s Nebelvírem.Pak následovala hodina přeměňování a poslední před obědem byly dějiny čar a kouzel.Všechny tři hodiny jsme měli s Havraspárem.Po obědě byla ještě hudební nauka.To mě hodně překvapilo.Copak je potřeba hudebka v kouzelnické škole?
Mezitím,co jsem jedla,už přišly holky také se svými rozvrhy a přisedly si ke mně.Rachel si nabírala lupínky s mlékem a nahlas uvažovala : „ Takže,přeměňování a pak dějiny,to je dobře,alepoň budu mít večer volno.“
„ Co to dělá? “ Otočila jsem se překvapeně na An.Vůbec mi nedocházelo,o čem to Rachel mluví.
Anita se na okamžik zatvářila udiveně,ale hned jí došlo,že ještě nevím,jak to tady chodí a dala se do vysvětlování:
„ Dějiny jsou nejnudnějším předmětem v Bradavicích.“ Už při pouhém pomyšlení na dějiny čar a kouzel vypadala znuděně. „ Proto si vždycky bereme úkoly na další hodiny a tou je letos přeměňování s McGonagallkou a ta nám úkolů dává hodně.Však uvidíš.“
Docela mě to udivilo.Já jsem měla historii celkem ráda,ale asi bude rozdíl mezi dějinami starého Egypta a dějinami kouzelnického světa.
Všechny jsme zkoumaly rozvrhy,že jsme si ani nevšimly přichodu Andrey.
„ Ahojky,“ zvolala zvesela až jsme sebou trhly.
Posadila se vedle mě a taky se dala do jídla.Rachel si ji chvíli prohlížela a poté se ušklíbla.
„ Ale,pročpak máš kolem krku ten roztomilý šátek? “
Andrea trošku zčervenala a zamumlala:
„ Mě,ehm...bolí v krku.“
Rachel se jí pořád posmívala a mně už začínalo docházet,co na tom krku asi má.
„ Hele,mě neoblafneš.Máš tam cucáka.Co jste jenom s Maxem prováděli,no? “ Rýpala do ní dál Rachel.
Andrea se nejspíš rozhodla,že už se o tom nebude bavit a zvedla se od stolu.
„ Nevím,jak vy,ale já rozhodně nechci přijít pozdě na hodinu.“ Řekla s vážnou tváří.
My jsme se neochotně zvedly a vydaly se ke skleníku číslo jedna,kde jsme měli první hodiny bylinkářství.Po cestě jsem konečně spatřila „ toho “ Maxe.Procházeli jsme kolem jakési učebny,u které on stál a mával na Andreu.Byl to vysoký blond´ák s hnědýma očima.Měl vypracovanou postavu.Andy říkala,že hraje na postu střelce havraspárského famfrpálového družstva.Tahle myšlenka mě zase přivedla k Jamesovi.Své vypracované postavě totiž také vděčil famfrpálu.Je to kapitán a chytač Nebelvíru v jednom.Potřásla jsem hlavu,abych se zbavila myšlenek na Pottera.Musela jsem být pěkně mimo,protože jsem si vůbec nevšimla,že už jsme venku a blížíme se ke skleníkům.Z druhé strany přicházela profesorka Prýtová.Znala jsem ji,protože byla i ředitelka Mrzimoru.
Došla až ke skleníku a vpustila nás dovnitř.
Tento skleník vůbec nevypadal jako sleník.Spíš připomínal učebnu a pracovnu dohromady.Byly tu normální lavice pro dva studenty,ale všude po poličkách i po zemi se váleli nejrůznější rostliny,jehličí i listí.
Všichni si okamžitě posedali,ale já nevěděla kam.
Anita s Rachel si sedly spolu a k Andree si přisedla nějaká nebelvírská dívka.Andy se na mě omluvně podívala a já kývla,jakože mi to nevadí.
Rozhlédla jsem se a jediné volné místo bylo vedle Jamese Pottera.Přišlo mi divné,že tu není Black,ale na další uvažování jsem neměla čas,protože se profesorka hlásila o slovo.
Rychle jsem si sedla vedle Jamese.
„ Dobrý den,studenti,na úvod bych se Vás ráda zeptala,jetli někdo něco nepotřebuje z bylinkářství k zkouškám OVCE? “ Zeptala se.Nikdo se nehlásil. „Dobrá tedy.Kdyby přeci jen někdo potřeboval poradit,víte kde mě najdete.“ Uzavřela profesorka Prýtová toto téma a věnovala se hodině.
„ Dneska začneme s něčím jednodušším.Budete drtit asfodel,aby měl profesor Křiklan zásoby na lektvar Doušek živé smrti.“ Mávla hůlkou a na každé lavici se objevil koš plný podivně vypadající rostliny-asfodelu. „ Dejte se do toho,máte na to dvě hodiny.“ Naposled mávla hůlkou a u každého studenta se objevil velký tlouček.
Pustila jsem se do práce.Vzala jsem si asfodel a uvědomila si,že je vcelku měkký.Možná to nebude tak namáhavé,jak se zprvu zdálo.Začala jsem drtit jeden asfodel za druhým a v duchu doufala,že nebudu muset s Jamesem mluvit.Ale to by nebyl on.
„ Ahoj,rád tě zase vidím,“ začal James rozhovor s úsměvem na tváři. „ Škoda,že ses nedostala k nám do koleje.“
Už při těchto slovech se mi do tváří drala červeň.
„ Ehm...,já tě taky ráda vidím,“ zamumlala jsem rozpačitě a dál jsem drtila asfodel.I když jsem se strašně moc styděla,chtěla jsem s ním ještě alespoň chvilku mluvit,a tak jsem se zeptala :
„ Kde máš Blacka? “
James se zasmál: „ Má ještě trest,to rozdávání rozvrhů,víš? “ Přikývla jsem. „ No a náš školní sukničkář se nemohl nechat ujít šanci,jak sbalit další naivní holku.A tak ty rozvrhy nestihl rozdat a musí to dělat i ted´ . “
„ Aha,“ pousmála jsem se. „ To má blbý.“
„ To jo,“ přkývl James a povzdechl si. „ Já nechápu,proč si nenajde holku na vztah.Takhle láme jedno dívčí srdce za druhým.A můžu mu to říkat pořád a stejně mě neposlechne. “ Dokončil ten nádherný chytač nadávání na svého přítele,ale pořád pokračoval a nevypadal,že by chtěl začít drtit asfodel.
„ I když má pravdu,když říká,že láska bolí,“ vzdychl zasněně a civěl o tři lavice před námi.Tam seděla se svojí kamarádkou má rusovlasá sestra.
Snažila jsem se zakrýt své zklamání a zeptala se ho:
„ Takže ty Lily opravdu miluješ,jak se říká? “
Jen za ten jediný den,co jsem tady,jsem o Lily a Jamesovi slyšela tolik hlášek,že jsem začínala pomalu věřit,že nejenom James Lily,ale dokonce i Lily Jamese miluje.
„ Jo,ani nevíš,jak moc.“ ještě pořád visel pohledem na Lily a já někde uvnitř sebe cítila bolest.Vtom se na mě James otočil s výrazem,že přišel na něco geniálního.
„ Hele,jsi přece její sestra,“ začal najednou plný elánu a mně už bylo jasné,kam tímto míří.
„ Řekni mi,co má ráda,jak bych si ji mohl získat? “ Nechtěla jsem mu o Lily nic říkat,ale ten jeho smutný pohled oříškových očí mě dostal.
„ No, “ začala jsem nešt´astně. „ Hlavně jí přestaň všude nadbíhat a řvát na ni před půlkou školy to tvoje Jé,čauky Evansová a uvidíš.“
Tento jeho slavný pozdrav použil dneska ráno a Lily se musela hodně ovládat,aby mu jednu nevrazila.
„ A to jako zabere? “ Poklesla mu brada.
Mírně jsem se na něho usmála: „ Uvidíš sám.Stačí,když jí jednou za den normálně slušně pozdravíš a když se třeba potkáte znovu,jen se na ni usměješ.“
James vypadal,že kdybychom právě neseděli na vyučování,skákal by radostí metr nad zemí.
„ Jseš skvělá,díky.“ Jo,kéž by si o mně myslel něco víc než jen tohle.Budu se s tím muset nějak vyrovnat a snad to přejde.Raději už jsem změnila téma:
„ Ty nebudeš dnes pracovat? “ Ještě pořád nerozdrtil jeden jediný asfodel.
Lišácky se uškíbl: „ Rozhodně ne.Jedině v bylinkářství to můžu udělat.“ Vytáhl z kapsy hůlku,rozhlédl se,jestli není v dohledu profesorka,něco zamumlal a a všechen zbývající asfodel byl najednou rozdrcený a nasypaný v kyblíku.
„ No tohle,“ zatvářila jsem se naoko naštvaně. „ Tos nemohl říct dřív?Ja se tu s tím tak dřu.“
Zasmál se: „ Promiň,zapoměl jsem.“
Ještě jsem chtěla něco dodat,když v ten moment zazvonilo na přestávku.
„ Tak čau,“ rozloučil se rychle James a vydal se pryč.Viděla jsem,že když procházel kolem Lily,ani se na ni nepodíval.Asi si vzal mé rady k srdci.
Počkala jsem na Andreu a Rachel s Anitou a společně jsme se vydaly na další hodinu,což bylo podle rozvrhu přeměňování s profesorkou McGonagallovou.
V přeměňování jsem seděla s Andreou,přestože hodina byla společně s Havraspárem.Tudíž jsem si myslela,že bude chtít sedět s Maxem.
Profesorka také začátek hodiny věnovala zkouškám OVCE,jak jsou pro nás důležité,že ovlivní naši budoucnost,a tak podobně.
Po tomhle proslovu se zaměřila na opakování z minulého ročníku.Já vůbec nevěděla o čem je řeč,tak jsem jenom dělala,to co Andrea.Profesorka si mě naštěstí nevšímala,takže jsem hodinu přežila v pohodě.
Hned jak zazvonilo,vydali jsme se všichni na hodiny dějin čar a kouzel.Zase jsem seděla s Andreou.
Profesor na dějiny,duch Binss,také začal hodinu mluvením o OVCÍCH a už v ten okamžik ho nikdo nevnímal.Konečně jsem pochopila,proč to všechny tak nudí.Jeho monotonní hlas byl jako ukolébavka.Rozhlédla jsme se po třídě a zjistila,že jedna půlka spí,jiní si jen tak čmárají po pergamenech a ostatní si píší úkoly.K tomu jsem se taky chystala Z tašky jsem vytáhla učebnici Přeměňování,brk a pergamen.Zatímco já jsem listovala knížkou a snažila se porozumět učivu,Andrea vedle mě soustředěně čmárala do pergamenu.Snad mi to pak dá opsat.
Já vážně nechápu,jak můžu být čarodějkou.Neumím kouzlit ani ty nejjednodušší základy.Ale snad mi to dnes Brumbál vysvětlí.
Andrea dopsala poslední slovo a uvolněně se opřela o opěrádko židle.
Opatrně jsem se jí zeptala: „ Můžu si to prosím opsat?Víš,jak to se mnou je.“
„ Jasně,“ přikývla,protože moc dobře věděla,jak na tom se svým kouzelnickým uměním jsem.
Dala jsem se tedy do opisování dlouhého textu o přeměně vosku v svíci a zase nazpět.
Koutkem oka jsem zahlédla,že Andrea si píše psaníčka s Maxem,který seděl na druhé straně učebny.Rachel s Anitou,které seděly před námi,hrály piškvorky.Nejspíš už měly úkol hotový.Svou pozornost jsem opět zaměřila na přeměňování.
Když jsem dopsala,Binnss zrovna přednášel o válce mezi skřety a japonskými válečníky z roku 1312.
Pak mě napadlo,jestli si nemám dělat nějaké poznámky.Dloubla jsem loktem do Andrey:
„ Píšou se v dějinách testy?“
Znuděně zívla: „ Jo,ale jsou každý rok pro určitý ročník stejný.Už od loňska mám taháky od minulých sedmáků.“ Vytáhla z tašky složený kus pergamenu.Zamířila na něj hůlkou a z jednoho pergamenu byly rázem dva.
„ Díky,“ zajásala jsem potichu.Když Andrea viděla moje nadšení,usmála se: „ Nemáš za co.“
Protáhla se a zase zívla: „ Páni,já už mám hlad.“
Její přání bylo asi vyslyšeno,nebot´ kluci za námi začali odpočítávat vteřiny:
„ Pět,čtyři,tři,dva,jedna...“ Crrrrrr.Nikdo nečekal na povel profesora a všichni jsme se vyhrnuli ven a zamířili rovnou do Velké síně.
Taky už jsem měla pořádný hlad a tak hned,jak jsem dosedla ke stolu,začala jsem si nabírat kuře a brymbory.
Anita chvíli čučela do rozvrhu a pak nadšeně zvolala:
„ Hudebka,jupí,jupí!“
Jen jsem pozvedla obočí.Vzpoměla jsem si na ráno,kdy jsem uvažovala proč se zde vyučuje hudební nauka,ale nic kloudného mě nenapadlo.Ted´ už jsem to ani nepotřebovala vědět.Za chvíli se to stejně dozvím.
Hudebku jsem nikdy neměla nějak moc v lásce.Když jsem chodila ještě na střední,hudebku nás učil pan Frendlík.V jeho hodinách jsme museli zpívat solo na mikrofon.Já jsem zpívat nikdy neuměla,takže moje známky nebyly zrovna chválihodné.
„ S kým máme tu hudebku? “ To mě celkem zajímalo,i když jsem tušila,že asi z Havraspárem.
Odpověd´ mi dala Rachel,protože Anita měla plnou pusu jídla a Andrea měla pohled nenápadně zabodnutý na Blackovi.
„ Vlastně se všemi kolejemi,“ usmála se při té představě jakoby to byla výhra v loterii.I když jsem pochybovala,že by vůbec tušila,co to loterie je.
„ Chceš říct,že hudebku mají společně všechny sedmé ročníky? “ Napadlo mě,že by museli učebnu nafouknout,abychom se tam všichni vešli.I když tady je možné snad úplně všechno.Rachel,jakoby věděla na co myslím,mi hned řekla:
„ Hudební nauka neprobíhá v žádné učebně,nýbrž tady ve Velké síni.“ Viděla můj nechápavý pohled,a tak dodala:
„ Sleduj,už to všechno začíná.“
Rychle jsem se rozhlédla a všimla si,že všechny ročníky kromě nejstarších studentů pomalu opouštějí Velkou síň.Když byli z dohledu,zvedli se i sedmáci,já samozřejmě s nimi,a vydali jsme se k mohutným dveřím síně a tam zůstali stát.Kromě nás tu nebyl už nikdo.Ani žádný z profesorů.To ovšem netrvalo dlouho.Za malý okamžik se ve dveřích objevil muž,nejspíš profesor,malého vzrůstu.Vyšším studentům sahal sotva po pas.
„ To je profesor Kratiknot,“ zašeptala mi do ucha Andrea. „ Podle něj je hudebka důležitá.Prý je to jedinečný druh umění a určitě ho jednou v životě oceníme.“ Obrátila oči v sloup. „ Jo a,učí ještě Kouzelné formule.“
Musela jsem se usmát při představě,jak někdo z nás v budoucnu uplatňujě zpěv.
Kratiknot pomocí kouzla nahradil profesorký stůl za malé podium a kolejní stoly za čtyři řady židlí.
„ Tak sednout,at´ můžeme začít,“ zvolal profesor,podle mě až moc aktivně.
Posedali jsme si podle kolejí,tak,že první řada byl Nebelvír,Pak my(Mrzimor),za námi Havraspár a nakonec Zmijozel.Kratiknot řekl,že dnešní hodina bude teoretická a hned začal přednášku o Mozartově symfonii.To jsme se učili i na střední.Tak proč i tady?
Ze začátku to vypadalo,že se snad unudíme,ale když se nás profesor začal ptát na nejrůznější otázky,bylo po nudě.Díky tomu hodina utekla rychle a mě překvapilo,když zazvonilo.Hned jsem si ale vzpoměla,že mám jít za Brumbálem a a spolu s ostatními jsem se vydala k východu.Profesor za námi ještě zakřičel,že příští hodinu budeme zpívat,ale to už ho málokdo poslouchal.
Na chodbě jsem se rozloučila s holkama.Věděli,že mám schůzku s ředitelem.Kamarádky mi ještě vysvětlily,kde najdu ředitelnu a heslo a vydala jsem se k Brumbálovi za otázkami a odpovědmi.