Black & White III.

Anotace: Mladá kněžka Baela se setkala s vězněným mužem, přezdívaným Černý Škorpion. Vrah a nepřítel císařství je však závislý na droze zvané karmakin a jelikož je od ní ve vězení odtržen, začínají se na něm projevovat nepříjemné abstinenční příznaky...

„Už jsme se o tebe začínali bát, Kindäel,“ volal na ni Lancelot, hned jak se objevila ve dveřích.
„Všechno je v pořádku,“ ujistila ho a slabě se pousmála. „Prozradíš mi, kde najdu kapitána?“
„Měl by být na obchůzce na západní hradbě,“ odpověděl.
„Děkuji, Lancelote. Ať světlo Elandäe prozáří váš den,“ rozloučila se s vojáky a vydala se na západní věž.

„Pane? Mohu s vámi mluvit?“ oslovila velitele pevnosti, který se zamyšleně opíral o cimbuří a pozoroval hladinu jezera Maruake. Otočil se.
„Kindäel,“ pozdravil kněžku pokynutím hlavy. „Jak ti můžu pomoci?“
„Jak dlouho tu Škorpion zůstane?“ vyhrkla bez okolků. Kapitána ta otázka zaskočila. Nečekal, že se Baela bude o tyhle záležitosti zajímat.
„Zítra pro něj přijede eskorta a přepraví ho do Llonu, kde o jeho dalším osudu rozhodne císař.“
Dívka sklopila oči.
„Zemře, viďte?“
„Pravděpodobně. Znám tvoji soucitnou povahu, Kindäel, ale nelituj ho. Je to vrah a nepřítel impéria. Dostane, co si zaslouží.“
„Kapitáne... Prokazujete odsouzeným na smrt poslední laskavost?“
Povytáhl obočí.
„Požádal snad o něco?“
„Ne, ale- “ Nadechla se. „On je závislý na karmakinu. Potřebuje dávku.“
Kapitán otevřel ústa.
„Škorpion že je...?“ Pak se rozchechtal. „No to se podívejme. A proč bych měl zrovna jemu prokazovat laskavost? Dobře mu tak, jen ať trpí jako pes za všechno, co spáchal.“
Baela chvíli mlčky pozorovala vodopády, řítící se v kaskádách do jezera.
„Sloužíme Elandäe,“ řekla pomalu, aniž se na kapitána otočila. „Ona je bohyní času, ale také milosrdenství.“
Kapitán mlčel. Věděl, kam tím kněžka míří.
„Ona nás učí naplňovat svá srdce láskou, nikoli nenávistí,“ pokračovala. „Nebylo by snad správné, abychom se právě zde, na místě jí zasvěceném, snažili ctít její učení?“
„To nepochybně,“ odtušil kapitán. Sváděl zuřivý vnitřní boj.
„Dobrá,“ přikývl nakonec. „Že se za něj přimlouváš zrovna ty, Kindäel, udělám to, ačkoli mám jiný názor. Ale na tom nesejde, jeho dny už jsou stejně sečteny.“
„Děkuji...“ vydechla Baela.
„Greku!“ křikl kapitán na vojáka hlídkujícího na opačné straně hradby. Ten zasalutoval a poklusem zamířil k nim.
„Pane?“
„Doprovoď kněžku k vězení a řekni Lancelotovi, že jí má ukázat Škorpionův cestovní vak.“
Grek věnoval kapitánovi tázavý pohled, ale vzápětí se jeho výraz změnil ve formální kamennou masku.
„Provedu, pane,“ odpověděl stroze. „Kindäel?“ pousmál se na Baelu. „Pojďme.“
Přikývla a vydala se za vojákem, nechávajíc kapitána jeho myšlenkám.