Black & White IV.

Anotace: Baele se Škorpiona zželelo a vydala se za kapitánem, aby jí dovolil podat ubohému vězni jeho drogu. Ten nakonec, ač neochotně, vyslyšel její přímluvu.

Elias ležel zbrocený potem na tvrdé kamenné podlaze cely a rychle, přerývaně oddechoval. Třásla s ním zimnice, zatímco hlavu jako by měl v jednom ohni a hrozila se každou chvíli rozskočit. Už dlouho se mu nestalo, že by si nemohl vzít karmakin včas, a rozhodně ještě nikdy nezažil tak zničující následky.
Z tmavých koutů se plazily stíny a plížily se k němu jako chapadla chobotnice. Z hrdla se mu vydral přidušený výkřik. Roztěkaně se rozhlížel hned na jednu, hned zase na druhou stranu a připadalo mu, jako by se na něj odevšad upíraly pohledy neznámých bytostí, snad démonů z horoucích pekel. Oběma rukama si zakryl oči ve snaze ukrýt se před nimi, avšak v mysli se mu zjevovaly obrazy mnohem děsivější. Vyrazil ze sebe další zoufalý výkřik. Přál si, aby už to skončilo. Přál si zemřít.

Dlouhé minuty se vlekly jako celé hodiny a utrpení se stalo téměř nesnesitelným. Najednou ale jako by se v místnosti oteplilo a celu zalilo měkké zlatavé světlo. Démoni zmizeli a Elias pocítil úlevu. Otočil hlavu ke dveřím ve snaze objevit zdroj toho světla a spatřil něco nepopsatelně nádherného. Na druhé straně mříží stál bělostný anděl obklopený zářící aureolou zlatých paprsků a díval se na něj.
„Škorpione,“ ozval se jakoby z veliké dálky dívčí hlas.
Elias si promnul oči a záře pohasla. Před jeho celou stála mladičká kněžka, která mu ráno přinesla jídlo.
„Něco pro tebe mám...“ řekla posmutněle a vytáhla ze záhybu bílého roucha malou zakulacenou lahvičku. Elias zalapal po dechu, když spatřil čirou, azurově modrou tekutinu uvnitř. Vyškrábal se na nohy a doklopýtal k mříži.
„Kdes k tomu přišla?“ vyhrkl chraplavým hlasem.
„Ve tvém batohu,“ odpověděla. „Ber.“
Zoufale po lahvičce chňapnul a roztřesenými prsty vytáhl zátku. Vyprázdnil ji třemi doušky.
„Díky...“ vydechl.

Droga začala účinkovat rychle. Nepříjemné pocity nahradila euforie a vše okolo získalo perleťově modrý nádech. Kněžka se před jeho očima rozvlnila ve víru divokého tance. Celý svět se změnil a rozhýbal. Vzduchem vířily neznámé rostliny a bytosti všemožných tvarů, promlouvaly k němu a on tančil spolu s nimi. Než účinky vyprchaly a on se bezvládně sesul k zemi, na tu krátkou chvíli mohl Elias odložit všechny starosti a zapomenout na svoji bídnou situaci. Možná naposledy...