Město beze jména a historie - prolog

Anotace: Prolog k něčemu delšímu, co se začalo tvořit uvnitř černé díry, kterou nazývám hlavou. Je někde uprostřed příběhu, spíše by tedy seděl název: "Prolog ke druhé části"

"Určitě je po něm?"
To nejsou zrovna nejlepší slova, která by člověka přivedla zpátky do reality. Ale v mém případě se tak stalo. Hlavu jsem měl v záchodové míse, obličejem dolů. V ruce jsem, díky Bohu, pořád svíral svou věrnou zbraň - revolver Taurus M608. Pokud si dobře vzpomínám, měly by v něm být dva náboje.
Kopnuli do mě, potlačil jsem sten.
"Radši mu rozstřelím hlavu..." slyšel jsem. Skvělé. Prostřelená noha bolí jako čert a ještě mě má bolet hlava? Blbej fór...
Počkal jsem, až mě na hlavě zastudí hlaveň. Doufal jsem, že mají něco v sobě a nebudou reagovat okamžitě a, ovšem, že mi pomohou mé zlepšené reflexy.
Jakmile jsem ucítil chlad na zadní stěně lebky, prudce jsem se otočil, levou rukou jsem odhodil ruku se zbraní a pravou, tedy Taurem, jsem mu rozstřelil hlavu na mix kousků lebky a mozku. Ta na chvíli oslepila mého druhého nepřítele, kterému jsem úderem dlaní zvrátil hlavu do nepřirozeného úhlu.
Vysypal jsem vystřelené náboje a nábojník znovu naplnil. Pak jsem si vyndal kulku ze stehna a počkal, až se zahojí.
Zapřemýšlel jsem se. Kdo by mohl chtít mou Konečnou smrt? A proč by na mne posílal pouliční bijce? Dobře, možná žoldáky, ale na někoho jako já?
Pohled na hodinky ve mě zmrazil přeměněnou krev. Za necelou čtvrthodinu mělo svítat. Nevšímaje si spouště, kterou za sebou nechávám, jsem proskočil oknem, dopadl do kotoulu a lidi-nelidi jsem utíkal domů.
Za tři minuty svítá. Vběhl jsem do domu blok od toho, kde bydlím. Schody jsem bral po sedmi a více. Nahoru jsem se dostal tak rychle, že jsem slyšel zabouchnutí dveří dole. Ale možná se už zavíraly podruhé.
Dvě a půl minuty. Otevřeným vikýřem jsem skočil dovnitř a zavřel jej za sebou. Pak jsem asi půl minuty čekal na pronásledovatele, než jsem se odhodlal jít do bytu. Tam jsem ulehl do rakve a s ulehčením ji zavřel. Předtím jsem byt, samozřejmě, zabezpečil. Zavřel jsem oči a těšil se na večer, lov. A na pátrání.

Začalo svítat. Městem beze jména a historie se rozlilo světlo asi jako voda z roztržené přehrady. Začal život lidí...