FMDE - kapitola 1

Anotace: První část z mé staré, z větší části poztrácené série povídek inspirovaných světem DrD.

Sbírka: FMDE

Cesta byla dlouhá. Cesta byla vždycky dlouhá - tak jsem to alespoň viděl já. Kamkoliv jsme šli tak cesta byla vždycky příliš dlouhá. Než jsem se dal do spolku s touhle partou bláznů nikdy jsem si toho nemusel všímat. Žil jsem si celkem klidně, měl jsem dům, kočár, dokonce i sluhu. Zkrátka mírumilovný život městského kronikáře - nic víc, nic míň. Ale to je furt - pojď do světa, užiješ si zábavu, stane se z tebe hrdina a tak. Jo, kdybych tehdy věděl co vím teď nikdy bych si nevšímal těch několika podivných individuí - jen bych je nechal projít kolem a žil si dál svůj spokojený život. Nikdy bych jim nekupoval pití a nevyzvídal jak se měli a co všechno zažili (což je ta největší blbost kterou můžete udělat chcete-li se dožít vysokého věku). Jo ale už se stalo. Teď už jenom... auuuu !!! Kdo sem dal ten strom ? "No tak sakra nemůžete mi říct že lezem do lesa ?" obořil jsem se na své chechtající se "spolucestující". Korl, barbar jak hora s mečem za pasem a šupinkovou zbrojí a Marlos, pro změnu chudé člověčí individuum s batohem na zádech a banánem v ruce se opodál pochechtávali a šeptali něco pravděpodobně dosti šťavnatého, překvapivě nejspíš o mě. Elvidion, poslední z naší party, štíhlý a vysoký elf, mě vzal kolem ramen, natočil správným směrem a se slovy "Radši nespi ani v noci, natož pak ve dne, Partosi. Víš jak to dopadlo minule" mě postrčil vpřed. "Přestávka skončila tak sebou koukejte hodit ať jsme tam před setměním" zavolal ještě na pozadu zůstavší dvojci. "Jo a Marlosi - mohl bys mi vysvětlit kdes tu proboha vzal ten banán ?" "Hmgpfhtmn ?" odpověděl nevině se tvářící Marlos a nenápadně si otíral ruce o svůj hnědý plášť. "Ale nic. Hlavně pohněte". Spěšně jsme vykročili do hlubokého jehličnatého lesa. Jediné co tu po nás zůstalo byla nenápadně pod listem schovaná slupka od banánu...

Šli jsme dlouho. Nevím jak přesně dlouho, ale mě to stejně jako vždy připadalo příliš dlouho. Bez věžních hodin na které jsem byl u nás doma zvyklý jsem prostě neměl absolutně žádnou představu o čase. Zato Elvidion tu byl jako doma. Nejen že asi věděl kolik je hodin, ale vypadalo že dokonce i ví kde bychom se tak mohli nacházet. To jsem sice díky svým mapám věděl taky, ale s odchylkou zhruba tak plus mínus sto mil. Korl jako vždy poletoval kolem Marlose a nakukoval mu přes rameno. Dříve to Marlose štvalo, ale potom co zjistil že Korl stejně neumí číst všechny ty písmena a runy bere jen jako pěkné obrázky se přestal vztekat. Jedině snad ještě když si chce občas Korl rozšírit svoji sbírku "pěkných obrázků" tak se Marlos dokáže rozzuřit, někdy až nebezpečně moc. Nikdy se mu nepodařlo Korlovi vysvětlit že nemůže jen tak z knihy vyškubnout stránku která se mu líbí... Co ale bylo zajímavější že Korla nikdy nezajímaly mé knihy. Prý mám "škaredé obrázky". "Partosi bacha - strom !" Uff, tak tohle bylo těsně. Naštěstí to byl už jeden z posledních stromů protože kousek před sebou jsem viděl světla a to mohl být jedině Astaron a nemýlí-li mě paměť tak tohle není zrovna ten typ města co by stál uprostřed lesa. Přestože už byla tma vymotali jsme se celkem bezpečně z posledních křovisek než jsme stanuli na kamenité cestě klikatící se mírně dolů až k hlavním branám. "Takže fajn. Jsme tu" konstatoval Marlos. " Tak co to bude tentokrát ? Kupci ? Pocestní přepadení bandity ? Cizinci z dalekých zemí ? Nebo to radši zkrátíme a vypálíme to tady rovnou ? Ušetřili bychom tak tu trapnou mezičást s utíkáním před rozzuřeným davem a tak vůbec." Marlos narážel na drobné nedorozumění v posledním místě "našeho působení". "Ale no tak. Třeba tu o nás ještě neslyšeli. Máme docela slušné šance dostat tu prima nocleh a teplý jídlo" uklidňoval ho Elvidion. Já jsem se radši neozýval aby si nevzpoměli kdo že si to minule pustil pusu na špacír a vynadal celé hospodě... "Jo a Marlosi ?" "No Elve ?" "Nebyla to slupka od pomeranče cos právě zahodil, že ne ?" " Ne, jaks na to proboha přišel ?" Od kudsi zrovna dobíhal Korl "Jé hele čumte co na mě spadlo kdyz jsem zalez do křovi na halzl - slupka od pomeranče !" "To je hrůza co ? Dneska ti lidi cs cs." se to rychle snažil zamluvit Marlos. Elvidion se po chvíli uvažování raději otočil a s výrazem já-tu-nejsem-a-nechci-nic-vědět se vydal dolů k branám rozlehlého města Astaron.

"Dobrý den vážení pánové" "Zdravíčko" "Kous... hmghpfnh... dobrej večír ... chlamst... srrk" "Brej kámo" jsme prošli kolem stráží které se naštěstí tvářily že o nás ještě neslyšeli, ale pro jistotu jsme si ty kápě a důmyslné maskování zhotovené díky Korlovým barevným tužkám sundali a smyli až za druhým rohem. Jen tak pro případ. Kousek opodál jeden strážný říkal druhému "Hele co to měl ten druhej v ruce ? Nebyl to... " "Ne to určitě nebyl" odpověděl mu druhý " kde si proboha myslíš že by tady na severu vzal meloun ty chytrej, no ? " "Hmm, to je fakt. Ta půlměsícovitá zelená věc se šťavnatou červenou dužinou určitě nebyl meloun, kdepak. To zkrátka není možný." " Vidíš - už se učíš. Ještě rok a bude z tebe seržant."

"Zbraně prosím odložte zde, budou vám vráceny při odchodu" hlásil hned po vstupu do hostince patrně hostinského pomocník stojící u vchodu. Všichni na nás zírali a tak jsme radši ani neprotestovali. Já odevzdal svoji dýku, Elvidion luk a šípy, dokonce i Korl se (s velkou nechutí) vzdal dočasně svého meče. Marlos nevšímavě prošel okolo a pravou rukou jen tak mimochodem pomocníkovi hodil slupku od melounu. Posadili jsme se k nejbližšímu volnému stolu a nechali Korla objednat jeho typickým nepřehlédnutelným způsobem čtyři piva a pět flašek vína. Řach ! (Korl praštil svou tlapou do stolu) "Tak chlape kde je to pivo a víno, no ? Chceš abych tu umřel žízní ?" U normálního člověka by to jen vzbudilo špatnou náladu hostinského, ale u Korla a jeho hromového hlasu to navíc ještě zajistilo extra rychlou obsluhu. A pro tu jsme byli ochotni riskovat špatnou náladu, obzvláště pak špatnou náladu někoho jiného. Dalo by se říct že večer proběhl poměrně normálně. Ostatní hosté občas utrousili poznámku naším směrem za což dostali přirozeně po hubě a za což jsme byli vyhozeni z hospody. Tedy my bychom je pobili všechny, ale Elvidion nás z tama za včasu vytáhl. Takže jsme byli zase na ulici, uprostřed noci a takřka bez peněz. Jak říkám - zcela normální večer. "No tak přece tu nebudem sedět jak žebráci. Pojďte vlezem někomu do domu a vyspíme se tam a kdyby měl nějaké námitky tak " a Marlos si přejel prstem přes krk "šmik". A zahodil hrst již několikrát přebraných zbytků z buráků. "Jo to zní dobře. A co třeba nejdřív to šmik a pak se vyspat ? Ať je nějaká zábava před spaním, že ?" komentoval to poněkud opilý Korl. Ten jediný z nás se stihl trochu opít protože narozdíl od nás "civilizovaných" on do sebe házel jedno pivo za druhým a tu svoji tlamu skoro nezavřel. "Ale no tak takhle by to nešlo. Zkusím jít a někoho slušně požádat. Vy tu zůstaňte a ne abyste zas něco začali. Třeba válku nebo tak něco, však víte." Elvidion se otočil a zmizel kdesi v uličkách nočního města. Měl příliš vysoké nároky. Korl samozřejmě jako vždy když je opilý otravoval všechny okolo a Marlos protože ho už dobře znal se ho ani nepokoušel zastavit. Někdy jsem přemýšlel do kolika malérů se už takhle musel dostat a taky jak je všechny přežil. Marlos to nejspíš věděl, ale když jsem se ho na to zeptal vždycky se jen přihlouple usmál a odpověděl slovy které jsem doposud ještě nepochhopil "Ti co by mu ublížit mohli si na něj stejně netroufnou takže je v poho. Nezabývej se tím a nebudeš mít problémy." "Partosi vlevo !" Ale už bylo pozdě. Kolem mě prosvištěl kočár a polovina blízké kaluže se nyní skvěla na mém plášti. "No supr. Kterej ... !" zařval jsem. Co jsem ale nečekal bylo že kočár skutečně zastavil, kočí seskočil zamířil ke mě. Tohle mě vážně vyvedlo z rovnováhy. Naštěstí neměl v úmyslu nic nekalého jenom to klidně vyřešit přiměřenou finanční sumou a ať nevím že tu nějaký kočár kdy jel. To mi náladu samozřejmě zase zvedlo, protože co se týče termínu "přiměřená finanční suma" jsem diskusi přístupný kdykoliv a kdekoliv. Málem to kupodivu dopadlo i dobře když jsem si všiml že kočár se začal podezřele naklánět. Spíše houpat. A víc a víc a víc až se málem překlopil. "Tak to máš za to že šploucháš na mýho kámoše ty obludo v kočáru. Jo ty ! Ty v tom černém plášti co se tváříš že mě nevidíš. Jo jen se na mě podívej ! Já su Korl abys věděl a rozdal bych si to s váma kdyby vás tam najednou nebylo tolik. Nebo ne teď je to zase jeden. Tak poď ! Poď na ferovku, no ! Si netroufáš có ?" Ale to už jsem Korla držel za pusu a táhl pryč. Jedno kam, ale hlavně hodně daleko. Rozhodně jsem nechtěl zjišťovat co by si ještě vymyslel a co by se stalo kdyby osobě v kočáru došla trpělivost. Bohužel právě došla. Vyklonila se z okýnka a zakřičela " Zítra v deset na vedlejším náměstí" a zase zalezla. Fhiii. Naštěstí zítra v deset tu už dávno nebudem. Marlos dojedl druhou hrst buráků a se spokojeným výrazem se vydal za náma.

Elvidion nakonec nocleh našel. Byla to sice chatrč, ale obyvatelé vypadali celkem mile. Tím myslím že většinou neměli v rukou nic víc jak klacky, nanejvýš sekeru. Našli pro nás jeden volný pokoj a dokonce nám půjčili deky. Dalo by se říct že to byla jistá forma luxusu. Korl zalehl hned, Marlos jakmile dojedl svůj večerní pomeranč (za nechápavých pohledů Elvidiona, který své pokusy o logické pochopení jeho ovocné výživy, obzvláště co se zdrojů týče, již dávno vzdal) a já jsem si ještě kontroloval věci. Jestli šel Elvidion spát vůbec to ani nevím protože večer ještě někam zmizel a ráno jsem ho už zastihl na nohách. Každopádně takhle to dělal vždycky. Někdy jsem měl podezření jestli vůbec někdy spí. Vzbudil nás samozřejmě jekot. Tohle se nám stávalo celkem často tak jsem si už zvykl. Tentokrát to byla jedna z milých obyvatelek domu. Balit jsem si začal hned - nikdo mi nemusí dvakrát vysvětlovat že ať už se stalo cokoliv svedou to pravděpodobně na nás. Co bylo horší přiběhl právě do pokoje vyděšený Elvidion. Tohle muselo být vážný. Jak už i Elvi upustil od svého oblíbeného usměvavého výrazu tak to musel být skutečně dobrý důvod k tomu balit opravdu rychle. Pravděpodobně tu bude za chvíli rozlícený dav s pohrabáči a sekyrami. "Balte ! Něco se stalo !" "Vím, nemusíš říkat dvakrát" odvětil jsem. " Ale ne. Tentokrát je to něco většího ! Máme prácičku." "A sakra. Myslíš pro tu naši firmu Vraždění pekelných stvůr na objednávku ?" " Jo tu myslím." "Ale počkat ! Tak co je potom ten jekot ?" "To je naše zákaznice. Dá nám dva zlaté za hlavu vraha jejího muže. Dneska tu v noci někdo byl a ubodal ho nějakým pižlátkem. Nejspíš nějaký bezdomovec ve starých hadrech, páč ona furt řve že to byla příšera z kanálu a takový ty obvyklý věcičky." " Jo myslíš něco jako metrové zuby, kůže jako pancíř a svítící oči ?" "Jo" "A plivala oheň ?" "Ne, tentokrát ne. Jenom dým z nosu." "Aha. Tak to bude fakt jenom bezdomovec". "Korli vstávej. Budeš mít koho zmlátit do bezvědomí." Po dlouhé době opět budeme moct dělat to co jsme vždycky chtěli - vydělávat peníze. Spousty peněz. I když u Korliho se jednalo spíše jen o tu možnost rozsekat někoho na cimpr campr. Vždycky se najde nějaký hlupák co ještě věří na příšery, draky a podobné potvory (které my jsme ještě nepotkali ani jednou přestože oficiálně jsme jich už skolili tucty). Tak začal zase jednou po dlouhé době jeden den trochu optimističtějším tónem.

"Tudy sem vždycky leze" ukazovali na poklop kanálu. Samozřejmě z uctivé dálky. Prima. Budem tu na oběd. Nachystejte něco dobrého a připravte podnos na tu hlavu. A zanořili jsme se do kanálu. "Fuj to je ale puch. Co sem všechno hážou ?" "No já bych to radši nezjišťoval" za svitu lucerny jsme pokračovali úzkýma chodbičkama hlouběji do místního smradlavého labyrintu. "A co budem dělat když tu žádná potvora nebude ?" " No jako vždycky přece. Kuchnem nějakyho homelesa a naaranžujem to tak nějak aby to vypadalo, seberem prachy a než se na to přijde budem už dávno fuč". "Jo to zní jako inteligentní nápad ale... " "Ticho !" přerušil slibně se vyvíjejícií rozhovor Elvidion. "Psst ! Něco jsem slyšel !" "Jo leda tak koncentrovanej puch ve zvukové podobě...". Plesk ! (Elvi jednou šikovně mířenou ranou naznačil Marlosovi že to myslel vážně). "Poslouchejte. Jde to myslím zleva". "Ne jde to zprava". "Ne určitě zleva" "Ticho buď !" Za mnou se něco nepříjemně velkého hnulo "Ehm, pánové ? Ne že bych vás chtěl vyrušovat, ale řekněte mi prosím že to za mnou není velká hnusná potvora se zuby jak moje dýka a tlapou jak medvěd, že ne ?" Všichni tři se pomalu otočili. "A sakra". Taktak jsem stihl zalehnout do bahna když nademnou prosvištěla obrovská tlapa toho tvora. Korl samozřejme hned tasil a s řevem se na ni vrhl. Měl jsem co dělat abych uhnul ještě mu. Elvi už mířil první šíp a Marlos se mu snažil svítit tak aby omylem nepřibral i Korliho. Něco svistlo vzduchem a potvora zařvala bolestí. Z levé čelisti jí trčel Elviho šíp. Já jsem se snažil sebrat ze zeme a dostat se pryč od běsnící dvojice potvora vs. Korli. Co se týče zuřivosti byli si skoro rovni. Korli se dokázal dobře rozpumpovat když přišlo na věc. Další šíp zasvištěl vzduchem. Tentokrát skončil potvoře v pravém rameni. Bolest ji zdánlivě ještě posílila. Právě chytla Korliho za pas a švihla sním o zeď. To očividně nahrálo Marlosovi který teď vytušil svůj okamžik. Hodil mi lucernu, zavřel oči a začal se soustředit. V zápětí náhle oči se slovy "Járak bárak" otevřel a stoku osvětlilo několik záblesků zeleného světla. Nějakou dobu jsem si musel zase zvykat na tmu takže jedině můj sluch mi napověděl že se příšera s bolestným řevem otočila a začala prchat chodbami kamsi od nás.

"Fuj tak to bylo vážně hnusný" "Jo to jo. Ale ješte to neskončilo. Musíme si pro tu hlavu jinak jsme bez oběda". "Vážně máš takový hlad ?" konverzovali jsme po prvním příjemném setkání s pravděpodobně pravou příšerou. Marlos vytáhl z batohu jakési lahvičky a začal to do nás ládovat. Sice smrděly hrozně, ale tady dole to bylo jako rajská vůně. Speciálně Korlimu pak ošetřil rány jakousi mastí proti infekci a zafačoval ho jak jen to šlo. Pak si sedl a z batohu si vytáhl banán. "Ty tady můžeš jíst ?" "No nedívejte se na mě tak ! Já na rozdíl od vás nesnídal. Dáte si někdo něco ?" "Leda že bys měl kus pečenýho vepře" zavtipkoval jsem. "Hmm, počkej moment" chvíli se přehraboval v batohu "tu máš." podal mi kus pečeného vepřového. Chvíli jsem nechápavě hleděl, ale pak ke mě přišel Elvi, poklepal mi na rameno a řekl "Neptej se.". Musím dodat že to znělo až podezřele zkušeně.

Pokračovali jsme tmou zhruba směrem kterým mohla utíkat ona potvora. Nyní však již opatrněji a tišeji. Snažili jsme se co nejvíc soustředit na to že někde tady okolo pobíhá naštvaná potvora velká jak medvěd a s tlamou že by vám ukoulsa hlavu jak špičku doutníku. Díky tomu jsme taky samozřejmě postupovali velice pomalu. Cestu jsme si značili křídou na stěnu protože jinak bychom se odsud asi nikdy nedostali. Zašli jsme možná až nepříjemě hluboko. Stoka tu spíš připomínala katakomby. Bude to asi tím že tu kdysi stával hrad. Alespoň to tu tolik nesmrdělo. "Kurňa kde může být ?" přerušil Korli trapné ticho a mě tak uchránil nárazu do konce slepé uličky, ve které jsme se teď očividně octli. "Nevím mrcha jedna. Beztak se tu vyzná a schovává se nám". Marlos přešel ke zdi do které jsem málem vrazil a začal na ní zkoumat jakési škrábance. Kromě toho a čtyř zlehka upevněných držáků na pochodně tu už nic jiného nebylo. My ostatní jsme se zrovna rozhodovali jak dál. "Tak co teď ?" "Zabalíme to ? Postrašili jsme ji dost, to by mohlo stačit. Beztak už dá pokoj." " Jo ale za tuhle báchorku ti nikdo dva zlatý nedá" "Ále, zblajzli už i větší. Co ta s tím drakem, he ? No jak jsme vytesali ze dřeva ten zub, natřeli ho na bílo a řekli všem že už je po drakovi. Tehdá to hodilo myslím dokonce třicet zlaťáků" "No jo, ale to bylo kdysi teď už nejsou lidi takovi blbi. A vubec Marlosi co tam vyrábíš. Jdem dál". Marlos něco hledal na zemi. "Neviděli jste tu ještě někde jeden kamínek ?" "Proč proboha ?" "Tenhle držák je moc lehkej" "Co to mele ?" "Nevim. Dej mu kamínek ať má radost a jdem dál" "Á ! Tu je jeden ! Tak teď to dát semhle a takhle a je to !" "A co jako ?" "Trpělivost..." Začaly se ozývat zvuky ozubených kol a kvílení nenamazaných součástek. Stěna na konci uličky se zvedla. "Co to ? Tajný vchod ?" "Ale kdeš. Ti co to stavěli tak si tu dělali takové schované místnosti kde odpočívali. Bylo to takhle skrytý aby je nenašli bachaři a nedali zmrskat. Někde sem to čet." "Jo ? A seš si jistej žes to četl do konce ? Nebylo tam nic o tom že tam mimo jiné schovávali obrovské polousmažené potvory ?" "Ne, nic takového tam nebylo. Nebojte se nic. ... ... ... A kurňa". Tvor na nic nečekal a rozběhl se po nás. Jednou tlapou odhodil překvapeného Elviho, druhou to zkusil na Korla. Ten už ale měl dávno taseno a jednou skvostnou ranou blížící se tlapu oddělil potvoře od těla. Tvor se na něj v agónii vrhl, zalehl jej a začal sápat zubama a zbylou tlapou. Korli nemohl nic dělat, ale Marlos už byl zase na nohou, chytil blízký držák a vrazil jej tvorovi do značně krvácejícího pahýlu. Tvor bolestí skoro odskočil a chvíli se válel na zemi. Než se však podařilo dostat Korlimu zase na nohy rozeběhl se proti němu znovu. Něco svistlo vzduchem. A ještě jednou. Dva Elviho šípy trčely potvoře z krku. Chvíli se potácela na místě až to nakonec vzdala a s hlasitým "Plesk !" dopadla na bahnitou zem. Korli to ještě pojistil tak že jí usekl hlavu. "Tak a teď tě chci vidět jak ještě vstaneš ty mrcho jedna" komentoval svůj čin. "To se musí oslavit" konstatoval Marlos a vytáhl z batohu flašku vína. Neptal jsem se.

Ještě jednou jsme si zopakovali scénku s pitím lektvarů a fačováním ran, zabalili hlavu potvory, která pro nás teď znamenala jisté dva zlaté a teplý oběd a vydali se na cestu zpět. "Hej ! Počkejte !" zastavil nás Marlos. "Co je zas ?" "Necítíte nic ?" "Co jako ? Mám pocit že po tomhle smradu nic neucítím aspoň dva roky. Ještě že tu teď občas zavane ten vánek." "No právě ! Nepřipadá ti vůbec divné že ta potvora byla za tou zdí ? Jak se tam dostala, hmm ? A jakto že z tama jde svěží vzduch, no ?" "Jak to mám sakra vědět ? Ty si tu přes kouzla a takový ty věcičky." "Grrr... Jaké zas kouzla ? To tě nenapadne že je to zkratka zpátky na povrch ?" "No, když o tom tak mluvíš..." Zatímco Marlos a Elvi inteligentně konverzovali Korl se jednoduše otočil a šel se podívat coza tou zdí je. Při té příležitosti mě napadlo kdo že je tu ten chytrej a kdo ten druhý... "Hééj ! Pojďte sem ! Je to supr zkratka !" ozval se Korliho hlas kdesi zpoza rohu. Marlos a Elvi konečně ztichli a po rychlém přehodnocení situace se se mnou v patách vydali za Korliho hlasem. Vešli jsme do dobře vybavené, lucernami osvětlené místnosti. Vélký to skok oproti starému kanálu. Na zemi byly černé koberce s vyobrazením souhvězdí, kolem stěn na podstavcích záhadně vyhlížející pergameny a trocha zdobeného nábytku. Díky průduchům ve stropě tu skoro nebyl smrad. "No tý bláho ! Ať si ta potvora byla třeba hnusná tak vkus měla, to se musí uznat." kvitoval jsem tento oběv. Ostatní při svém údivu vypadali že souhlasí, jenom Korli si na druhém konci místnosti něco prohlížel. "Jééé ! Tak tenhle je fakt supr. Ten beru." ozval se. "Co je zas Korli ?" vydal se jeho směrem Marlos. "Čum na to ! To je obrázek za všechny prachy. Ten beru, počkej chvilku." "Ukaž ? Hmm... tohle nepsal obyčejnej kouzelník... to vypadá na runy Mágů z Lorienu. Ale co to k sakru je ? Nic takvýho jsem ještě neviděl. Hmm,... vypadá to dost složitě. To bude nějaký kouzlo vyšší úrovně." "To taky je a ocenil bych kdybyste jej nechali tam kde je." ozval se hlas kdesi z temnějšího rohu místnosti. Všichni jsme úplně zkoprněli. Nikdo si nevšiml že by tu s náma byl ještě někdo. "To že jste zabili toho tvora ještě neznamená že vám to tu patří. Vlezli jste do mé skrýše a já nedovolím abyste to všude rozkecali." "Takže ten tvor patřil vám ? Proč jste ho nechal vraždit bezbrané chudáky ?" ujal se Elvi vyjednávání. "Já se vám zpovídat nemusím. Varoval jsem vás a stejně jste sem vlezli. Teď vás čeká smrt. Jak, to už záleží na vás." "A kurňa. A můžu aspoň vidět kterej ksicht mě to tu vyhrožuje ?" odvědil ne zrovna diplomaticky Korl. "Pche. ... ... ... Arlemium dekiskoi" zvolala postava v rohu. A svět se začal točit pomaleji. Slyšel jsem tlukot vlastního srdce jak zpomaluje a zpomaluje až se mi zdálo že se skoro zastavil. Přede mnou Elvin upustil svůj luk, který stále ještě nedopadl na zem. Čas se zbláznil. Vše se dělo jako ve zpomaleném filmu. Teda až na ten podstavec který mi právě prosvištěl kolem hlavy a kterému postava v koutě taktak uhnula. Přede mě vběhl Korli. Nejen že se pohyboval normální rychlostí ale vypadalo to že je ještě víc rozpumpovaný než obvykle. S děsivým řevem se vrhl na temnou postavu. Asi metr před ní když už jsem myslel že bude po všem narazil jakoby do neviditelné stěny a spadl na zem. "Jednou jsi unikl, ale tentokrát si dám záležet" řekla již klidnější postava a viditelně se začala soustředit. Na zem teď dopadl Elviho luk. Mohl jsem podrobně sledovat jak se dřevo začalo ohýbat, postupně odpružilo pád a vyslalo luk zpět na další krátkou cestu vzduchem. "Arlemium dekiskoi !!!" zakřičela postava na již se zase zvedajícího Korliho. Nic se nestalo. "Huh ? Co to sakra je ? žádné ochrané kouzlo tohle nedokáže vykrýt tak jakto že to sakra nefunguje ?" postava viditelně začínala být nervózní. Ještě se to zhoršilo když se Korli pro změnu nezachoval jako tupý barbar, odstoupil kousek a začal přemýšlet o jiném způsobu jak se dostat postavě na kobylku. "Tak to vyřešíme jinak. Řekli jste si o to !" a začala se zase soustředit. Korliho nejspíš něco napadlo. Doběhl k nejbližší lucerně a něco tam kutil. "TAUFI !!!" zaječela postava v rohu a ukázala Korliho směrem. Nic se nestalo. "... ... ... to není možné ! Jakto že to sakra nefunguje ! Tohle není možné !!" ale to už směrem k postavě letěla Korlim speciálně upravená lucerna s extra dávkou oleje. Korli zaskočil za nejbližší skříň. Pokusil jsem se zavřít oči, ale nedokázal jsem to včas. Stále jsem se pohyboval jako ve snu. Výbuch. Zvuky tříštícího se skla a padajících podstavců. Postavě v rohu vzplanul plášť a horlivě se jej snažila uhasit. Korli toho využil, přiskočil k ní a jedinou šikovně mířenou ranou jílcem meče jí omráčil. Až teď si čas konečně zase vzpoměl jak by měl nejspíš plynout a my se mohli opět normálně pohybovat. Až na Marlose jsme padli všichni k zemi a vzpamatovávali se z posledních vteřin. Marlos přistoupil ke Korlimu a snažil se ho uklidnit aby ležící postavu v černém plášti nedorazil. "No pánové, myslím že tady se už tak trochu nechytám. Co jsem já udělal nějakýmu temnýmu mágovi v černý kápi ?" pokusil se opět navodit trochu normálnější atmosféru Elvi. "To není mág" odvětil mu Marlos zatímco prohledával omráčenou postavu. "Tohle byl čaroděj. A vypadá na docela slušný úrovni, když zmákl takovýhle kouzla. Přemýšlím jestli jsem ho neměl varovat ať nepoužívá tenhle obor magie. Mohlo to tak být zajímavější, viď Korli ? ... Korli ? Co je s tebou ?" Na Korliho nejspíš až teď dolehlo co se vlastně všechno stalo a padl k zemi. Nikdy bych to do něj neřekl že i on by dokázal z něčeho omdlít.

Probral se až za chvíli. Před sebou viděl svázaného chlápka v černým oblečením s roubíkem v puse, když se otočil tak pak naši hodující trojku (neptejte se). "Á Korli ! Vítej zpět mezi živé. Dáš si něco ?" "Hmm, ani ne. Vysvětlí mi někdo co je tenhle ksich vlastně zač ? Ani bojovat neumí jenom po mě furt křičel ňáký cizojazyčný nadávky a já mu houby rozuměl." "Nah, toho si nevšímej. Pak z něho dostanem nějaký info. Pojď na kuře, je fakt dobrý !" "Jo počkat ! Teď jsem si vzpoměl ! Není to ten tlamoun co včera tak plašil v tom kočáře ? Jó ! Seš to ty, co ? Už ses nemohl dočkat tý desáty có ? No tak příště radši drž hubu když neumíš bojovat, blboune." "Ehm, Korli ? Zkus to trochu uklidnit. Pán je mág či tak něco." "Čaroděj povídám. Si to nikdy nezapamatuješ nebo co ?" "Jó tak čaroděj. Pche !" Korli se otočil a vydal se směrem k nám. Na půli cesty se zastavil a zdálo se jakoby poslouchal. "Co je ?" podivil jsem se. "Ále nic. Já si ho na chvíli půjčim, jo ?" "Jo ale buď na něj hodnej !" "Neboj..." Korli se vrátil k našemu zajatci, drapl ho za límec a táhl za bejbližší roh. Po chvíli tlumeného hovoru se z tama ozvala rána. A druhá. "Je všechno OK, Korli ?" "Jo, supr." ozvalo se zpoza rohu. Opět chvíli tlumený hovor. Na chvíli se mi zdálo že někde na prahu vnímání slyším ženský hlas. Poměrně pěkný ženský hlas, mimochodem. Následoval vyděšený jekot a pak ticho. "No to je dost že jdete, už jsme si začínali dělat starosti. Tak co Korli, jak to šlo ?" zpoza rohu opět vyšel Korli a za ním již rozvázaný a bez roubíku chlápek v černém. Tvářil se dost divně. Asi tak jak se tváří lidi na pokraji šílenství, jenom s tím rozdílem že byl zcela normální. Uklonil se a beze slova zašel do katakomb, kterými jsme přišli. "Co to sakra ..." "Klídek hoši" uklidňoval nás Korli "slíbil že už nebude používat ty kouzla co používal dneska a slíbil že od teď bude sekat dobrotu. Taky si prej můžem nechat všechny jeho obrázky, he he. " "Panebože a tys mu věřil ? Vždyť si na nás počíhá někde za rohem a jsme v pytli !" obořil jsem se na něj. "Klídek Partosi, klídek. Myslím že můžeme být klidní, protože tenhle chlápek už stoprocentně žádné problémy dělat nebude. Korli to nejspíš neví ale domlouval se tam s ním několik minut." "Co ? Minuty ? Vždyť jsem tam přišel, on zaječel a všechno mi nabídl sám. Sem úplně i zapoměl na co sem se ho chtěl vlastně zeptat..." "Jo, to jsem si myslel." pokýval Marlos spokojeně hlavou. Zmateně jsem hleděl z jednoho na druhého. "No tak teď jsem mimo totálně."

Hodiny na věži právě odbíjely dvanáct když jsme se vyplazili ze smradlavého kanálu. Nikdo na nás nečekal. Došli jsme do našeho "hotelu" a zabušili na dveře. "Hej ! Kde ste ! Nesem tu hlavu jak jste chtěli !" zařval Korli svým typickým hospodsko-objednávacím hlasem. Průzor v bráně se otevřel a výraz na druhé straně mluvil sám za sebe. "Vvvv v vy ! Vy jste ještě živí ? My už mysleli že vás ta příšera dostala !" "Příšera je tady" odvětil Elvi a zvedl pytel s hlavou potvory. Průzor se zavřel a po chvíli šoupání věcí na druhé straně se otevřely dvířka v bráně. "Pojďte dál, již vás očekávají.". Propletli jsme se provizorní barikádou, která měla nejspíš původně ochránit obyvatele domu před opětovnou návštěvou tvora z kanálu a zamířili si to rovnou k paní domu, u které jsme si měli vyzvednout odměnu. O půl hodiny později jsme již převlečení a umytí pojídali náš oběd a probírali mezi sebou jaké to je poprvé si peníze skutečně vydělat. Shodli jsme se na tom že celkem zajímavé... "A Marlosi ?" otočil jsem se ještě na spokojeně se tvářícího Marliho "Jo ?" "No, nebudu řešit jak je možné že Korli toho čaroděje tak jednoduše porazil, jak to bylo s tím nepůsobením těch kouzel ani způsoby Korliho vyjednávání, ale je tu alespoň jedna věc kterou bys mi mohl vysvětlit." "Ano ?" "A srozumitelně tak abych to pochopil, prosím." "Přirozeně" "Proč jsme toho chlápka po tom co nám tak snadno utekl a mohl být touhle dobou klidně už pěkný míle daleko, proč jsme ho teda našli cestou ven oběšenýho ?" "Nó, to víš Partosi. Některý lidi jsou prostě divný..." "Aha. Dík. Takže mi to zase neřekneš, že ?" "He he. Učíš se rychle Partosi, učíš se rychle..."