Bezmocný vládce

Anotace: Povídka, věnována hardskému sultánu Ormarovi a jeho těžkému rozhodování v dobách války o Prsten... berte prosím s rezervou mé domýšlení realíí, bylo prováděno jenom v případech nejvyšší potřeby. berte s rezervou, pro jistotu, celou povídku

"Pane?" oslovil svého vládce opatrně Malik
"Co se děje Maliku?" odpověděl Ormar přes své husté kudrnaté vousy.
"Přijel Severský Zvěd pane."
"Ať vstoupí."
"Pane?"
"Nemám náladu příštích sto let poslouchat, jak v Gondoru roztrubuje, že jednáme neuctivě s vyjednávači."
"Po válce už nám to bude jedno, nebo ne?" zeptal se Malik, ale poté se sám zarazil nad opovážlivostí své otázky.
"Pokud ano, tak to bude jenom dobře. Ale Harad do žádné války nepůjde." odvětil sultán
"Pane?"
"Harad má jiné starosti, než válčit s těmi gondorskými zbabělci."
Malik se rozhodl už dál netahat informace - mohl být rád, že ho jeho pán nedá za tu opovržlivost zbavit mužství. Došel ke dveřím a otevřel je, aby mohl vejít host - Severský Špeh, též známý jako Gandalf. Nebyl však šedivý a plesnivý, jak si ho pamatoval z prvního setkání, ale byl bílý. Zářil jako lucernička v temném oceánu.
"Buď zdráv, Ormare, synu Omarův, sultáné Haradský."
"Buď zdráv i ty, Gandalfe, dříve Šedý, dnes Bílý jako prapor gondorských správců."
Gandalf si narážku nijak nepřebíral.
"Ten prapor na stěžni Minas Tirith dlouho vlát nebude."
Ormar se pousmál.
"Takže to myslíš vážně?"
"Co mám myslet vážně?"
"Chcše z toho smradlavého barbara udělat krále Gondoru?"
Gandalf nepatrně pohnul ústy, než se nadechl.
"Není to smaradlavý barbar. Má v sobě plamen Isildurových potomků."
"Každý zná tvou magii."
Gandalf se na chvíli podmračil, ale pak opět promluvil jasně a beze známky podráždění.
"Mou magii z toho vynech. Jedno je jasné - Gondor se chystá ke změnám. A k válce."
"Řekl jsem to všem poslům, kteří k nám přijeli. Harad do války nepůjde. Ani v gondorském žoldu, ani v tom mordorském."
"Opravdu jsi odmítl posledního mordorského emisara?"
Ormar pohlédl z okénka, vedoucího na dvůr - generál Amyk si s tím mordorským poslem s divnou helmou rozuměl až moc dobře.
"Už jsem řekl své poslední slovo - Harad do války nepůjde."
Vypadalo to, že gandalf bude sultána dále přesvědčovat, ale opak byl pravdou - otočil se a odcházel.
"Nebudete nestranní, Ormare, nebuď bláhový."
"Pokud ne, můj lid do války nepůjde po boku gondorských zlodějů."
Gandalf vyšel ze dveří a zavřel za sebou.
Nedlouho poté do místnosti vešel Amyk a mordorský vyslanec, který o sobě tvrdil, že je Ústy Saurona.
"Á, sultáne," řekl ten divný posel. "naše spolupráce se již rýsuje. Generál mi sdělil, že mnoho šlechticů má stejné cíle jako on."
"Harad nebude válčit, ani kdyby mu měla připadnout celá Středozem." procedil Ormar skrz vousy
Emisar rozšklebil svá ústa do napodobeniny úsměvu.
"Myslím, že by byla ostuda, kdyby vyjelo vojsko z bran a sultán by jenom přihlížel z trůnu." prohlásil Amyk
Sultán ukázal Amykovi a Poslovi dveře. Poté si zavolal Malika.
"Myslíš, že jsem slaboch?" zeptal se ho bez obalu.
"Ne, nejste pane." odpověděl Malik automaticky
"A připadám tak někomu na tomto dvoře?" ptal se Ormar dál a vzal ze stolku u trůnu lahvičku.
"Ano, pane."
"Komu?"
"Generálu Amykovi a jeho novému příteli," oznámil Malik.
Ormar se zadíval do země, poté krátce pohlédl na chlapce a řekl: "Vyřiď Amykovi, že jedině slaboch by šel do spolu s Mordorem." Poté odšpuntoval lahvičku a vypil její obsah. Tělem se mu rozlil příjemný chlad a jeho zrak obklopila prázdnota.

*

Když jeho duše spala v temnotách, zdál se mu sen. Ze začátku viděl Amyka v čele haradského vojska, které pomalu podléhá tlaku zelených, průhledných bojovníků. Slyšel nářek mumaků a řev svých vojáků, podřezaných jako kuřata.
V druhé části viděl Gandalfa a toho smradlavého gondorského krále. Vnímal, že Harad definitivně přichází o možnost kdy dostat zpět svá území v jižním gondoru a že přichází o polovinu svých severních provincií.
Vnímal, že to všechno byla od začátku prohra