Život ve vzpomínkách,část první(Úvod)

Anotace: Příběh je o dívce,která se narodila v roce 1939,ale po své smrti se znovu narodila v roce 1975.Nikdo si na její příchod do dětského domova nepamatuje.Vrátí se zpět do svého roku,kde bude žít svůj život dál?

2.Ledna,rok 1939
Tiché kapky deště dopadaly na jednoduchý parapet okna.Všude bylo ticho.Jediné co ho vyrušovalo byl veselý výskot dětí,které se radovaly venku z deště.Jenže já jako každý jiný den jsem musela být zavřená doma.I když je takové nepžíznivé počasí,raději bych byla venku.Přesunula jsem se ke svému malému,zastaralému rádiu a zmáčkla čudlík.Rádio začalo pronikavě naříkat,bzučet a skřípat,až se slabím pufnutím přestalo jakékoliv zvuky vydávat.Ještě než jsem tiše stihla zaklít,ozvala se ohlušující rána.Vymrštila jsem se a rozeběhla se k oknu,které svítilo,jakoby byl den.Třetí dům,který byl postavený vedle nás začal hořet a nejen to.Celý byl rozpadlý.Vzhlédla jsem k obloze.Letadla.
,,Neony!""Zaječela na mně někdo a rozrazil dveře.,,Neony!Běž od toho okna!"Pozdě.Dadlší bomba dopadla přímo před naším domem a horká vlna vyrazila sklo.Sestra po mně skočila.Brzo pro mě,ale příliš pozdě pro ni.Padla jsem na zem a narazila si hlavu.Zasypala mně sprška skla.,,Chauni."Zašeptala jsem a vztáhla ruku k mé sestře,ale nedosáhla jsem na ni.Potom se ozvala další rána,která byla mnohem přesnější.Dole jsem slyšela výkřiky,které patřily mím rodičům.Věděla jsem,že oni jsou mrtví.Věděla jsem,že je mrtvá moje sestra a věděla jsem,že já se brzy vydám za nimi.V čase během pěti minut jsem přišla o všechno......Oči se mi začínaly zavírat,pro příliš mnoho bolesti.Potom se ozvala další rána,až příliš blízko....Někdo vstoupil do místnosti.Tentokrát to s bombou nemělo nic společného.Postava na sobě měla černý plášť a hlavu přikrytou kápí.Něco se ve tmě zablýsklo.Poznala jsem čepal nože...
,,Ne!"Vykřikla jsem a vymrštila jsem na posteli.Prudce jsem oddechovala a byla jsem celá zpocená.Stejný,samý sen už po dobu deseti let.Kdy konečně přestanou?Podívala jsem se na blikající čísla budíku.12:00.Už je mi patnáct.Pomyslela jsem si a znovu zavřela oči.Dovolila jsem si ještě poslední myšlenku.Stále se ten sen zkracuje,proč?Třeba na začátku skončí.....