Dračí mág, díl osmý: Mor, část 2.

Anotace: Ne všechno musí jít podle plánu. Prosím o komentáře!

„Přísahám, že jsem pouhý posel a nesu zprávu určenou lvímu králi,“ pištěl elf. Nikdo z okolostojících lvů ho nebral vážně. Vlastně spíš přemýšleli, jestli by lépe chutnal opečený nad ohněm ze dřeva dubu nebo jasanu. Lvi v těch dobách neměli mnoho důvodů elfům věřit, navíc poté, co se elfové vraždili mezi sebou na hradě. Ona událost pro ně ale měla výhodu. Konečně už ve městě byli jen lvi, což byl stav, který si lvi z města, které tehdy sloužilo z nemalé části jako útočiště pro lvy poznamenané rozličnými druhy útisku a pronásledování od lidí i elfů, toužebně přáli.
Do místnosti přišel jiný lev a pokynul elfovi, aby šel k němu. Vyvedl jej ven z budovy a pokračoval směrem ke královskému paláci. Lvi okolo nich vrčeli a touha po elfí krvi z nich přímo čišela. Jen přítomnost lvího bojovníka je držela na uzdě. Vlídněji vypadal až Elgoran, kterého se elf děsil ještě víc, než ostatních lvů. Jeho doprovod si sedl u dveří do sálu s králem a postrčil jej dovnitř.
„Co chceš,“ zavrčel lev. Zrovna královské to nebylo, ale Elgoran měl na elfy stejný názor, jako jeho poddaní. Navíc vládnutí nebylo zrovna jeho životním snem, spíše toužil po životě, jaký vedl jeho bratr a tvůrce Ajkel.
„Přináším prosbu od rady Afilisu. Žádají recepturu na lék proti dračímu moru.“
„Dračí mor v elfském městě?“
„Ano, králi. Nakazilo se téměř dvě stě elfů a dva lidé.“
„Lidé?“
„Ano.“
„Můžeš mi vysvětlit, jak se do elfského města dostala dračí nemoc a lidé? Tady na Tyrheljörgu?“
„Ano, králi. Vojáci Garaed Xanae touto nemocí nakazili našeho prince a od něj se nákaza přenesla na všechny ostatní.“
„Prince? Má to něco společného s tím, co dělali ti lidští dračí mágové s lidským čarodějem a elfkou na hradě?“
„Ano, králi. Jeden z nich už zemřel.“ Elf původně nic prozradit nechtěl, ale velikost lva a jeho výraz ve tváři celkem naznačovali, co by následovalo, kdyby neodpověděl. Navíc měl pocit, že Elgoran už stejně všechno ví.
„Řekni mi jediný důvod, proč bych měl té prosbě vyhovět.“
„Protože elfové z Afilisu jsou nepřáteli Garaed Xanae.“
„Garaed Xanae je elfský problém. Nevidím důvod, proč bych se do toho coby lev měl míchat.“
Elf si už byl jistý, že lev všechno ví, ale netušil, co přesně chce slyšet. Doufal, že s ním bude mít lví král dostatek trpělivosti. „Elfové na Tyrheljörgu nepodléhají vládě královny, ale radě Afilisu a ta se zodpovídá Ajkelovi.“
„A to se mnou souvisí?“
„Elfové na Tyrheljörgu jsou přáteli lvů. Před nástupem královny, se kterou máme společné jen to, že jsme elfové, o tom nikdo nepochyboval.“
„Raděj to zkus ještě jednou.“
„Protože pokud se ti nakažení vyléčí, dny Garaed Xanae budou sečteny.“
„To jsi měl říct hned. Bez upřímnosti zde nejsi nic.“
„Budu si to pamatovat, králi.“
„Dobrá. Tvé žádosti bylo vyhověno,“ řekl chladně Elgoran, „ale mám otázku.“
„Snad se mi ji podaří zodpovědět.“
„Jsi si naprosto jistý, že obyvatelé tvého města nejsou svou nenávistí ke Garaed Xanae zaslepeni?“
„To mě nikdy nenapadlo. Pokud jsme zaslepeni, zatím se to neprojevilo žádnou velkou chybou.“

„Vstávejte, má paní,“ cloumal mladý elf s Íthline, aby ji probudil.
„Co se děje?“
„Má paní, posel se vrátil z Arkanwloxu. Přináší lék na dračí mor.“
„Chci s ním co nejdříve mluvit.“
„Do vymícení moru stále platí karanténa.“
„Tak na co čekáš?“ otázala se jej. Elfí mladík odběhl do špitálu. Lék na nemoc si představovali jinak. Dar lvů spíš vypadal jako nějaký přístroj. Ostatně, jak by asi mohla léčit hladká ocelová krychle velikosti lidské hlavy?
Ležel na stolku a okolo něj se tísnilo asi dvacet elfích léčitelů. Mladík, který předtím mluvil s Ítline, popadl krychli a běžel s ní ven ze špitálu. Doběhl do budovy s dračí stájí a položil krychli tam, kde měl Gabriel v dračí podobě hlavu. Ve stejný okamžik krychle začala svítit slabým červeným světlem a všude okolo ní se objevil černý dým, který krychle pohlcovala. Proud dýmu k ní vedl i ze špitálu. Jakmile krychle pohltila všechen dým, její světlo se změnilo v zelenou, aby po chvilce zhaslo. Krátce na to se krychle rozletěla, jako kdyby ji netvořila ocel, ale jemný písek, který navíc zmizel. Elfům netrvalo dlouho zjistit, že dračí mor zmizel spolu s krychlí.
Elf v cestovním plášti přišel k Íthline.
„Má paní?“
„Co se děje?“
„Dar lvů zničil dračí mor.“
„Výborně. Má to něco společného s tím černým dýmem?“
„Ano, má paní.“
„Dobrá. Co říkal král Elgoran?“
„O všem věděl dřív, než jsem dorazil k branám Arkanwloxu. A určitě víte, jak jsou lvi důvěřiví, když mluví s elfem.“
„Děkuji ti.“
„Není zač, má paní, je to má práce.“
„Přesvědčil jsi lvího krále, aby nám pomohl, a ještě ses vrátil živý z Arkanwloxu, to se nikomu nepovedlo od nástupu Garaed Xanae.“
Elf se začervenal, uklonil se a odešel. Bez jediného slova. Ostatně, nevěděl, co by řekl. Navíc jen těžko v její přítomnosti udržoval svůj pohled mimo její dekolt, což bylo dle přísných elfích pravidel chování krajně neslušné a v jeho postavení naprosto nepřípustné. Tušil, že kdyby zůstal jen o chvíli déle, všimla by si toho. Íthline byla ve městě známá právě svou netolerancí k jakýmkoliv výstřelkům.