Dobrodružství v čase: Part 5

Anotace: Konec kdesi jinde než bychom chtěli...

Sbírka: Dobrodružství v čase

3508 (těsně před zánikem světa) někde v Asii, protiatomový bunkr

Zvenčí se ozval další výbuch. Atomová válka trvala více než 1000 let. Představitelé valčících stran přestali doufat v mír a ostatně byli i překvapeni, že se planeta drží. Po prvních 300 letech si lidstvo uvědomilo, že tuto válku nepřežije. Přesto se dál rodili děti, děti války, nebo spíše vraždící stroje. Do války je posílali už v 10 letech. Téměř všichni nepřežili, až na pár vyjímečných. Byli to ONI. Měli gen nedotknutelnosti, dlouhého života.
Mnoho z nich o tom vědělo, ale i přesto se stahovali do stínů a pokojně se oddávali ubohým smrtelníkům. Poslouchali jejich jednostranné názory o válce a smrti, kterou před ně stavěli, když se poslušně vrhali společně s ostatními do nepromyšlených, masochistických výpadů na nepřátele. Viděli umírat staré, mladé, pomáhali postiženým mrzáků, zabíjeli trpící a bezbranné, pro sebe si však nechali pouze svojí částečnou nesmrtelnost. Žili již léta a mnohé viděli, poučili se, co dokáže lidská lakota a dychtivost. Mohli zasáhnout, udělat zásadní krok, ale oni stáli stranou. Řešili jenom své problémy, umírajícím lidem se tajně vysmívali a nechali je, ať se pozabíjí, oni přece zůstanou.
Zpychli. Díky svému za století až tisíciletí nashromážděnému bohatství si nechali vystavět atomové bunkry veliké jako paláce, kde již žilo maximálně deset pospolu. Lilien a André patřili k Neilově skupině. Společně s nimi zde žila dvojčata Katie a Sissi (kdysi byla váženou císařovnou, ale pak zahrála ten atentát s pilníkem, a stáhla se mimo velkou popularitu), nedávno se k nim připojil Trevor z Paříže. Donesl jim zprávy o světě venku.
„Pomalu bude moct Země konkurovat ostatním neživým planetám ve vesmíru.“, líčil při večeři.
„Většina lesů je vypálena. Viděla jsem to před třiceti lesy, když jsem letěla do Brazílie zachránit nějaké cenné kousky z knihoven.“, přisvědčila Sissi.
„Vměšovat se nebudeme. Vím, že mi toužíte říct, že já jsem to započal, ale já to sám moc dobře vím. A nebudu to urovnávat. Lidstvo by k tomu stejně došlo. Jen jsem chtěl, aby to bylo rychleji za námi.“, rozhořčil se Neil.
„Válka trvá více než 1000 let! Nepřipadá ti to dost? Copak se už lidstvo nepotrestalo dostatečně? Sami to neskončí.“, dohadovala se Lilien.
„Nesmíš to chápat jako trest, Lilien. Je to zkouška, je-li lidstvo, smrtelníci, schopno vládnout a udávat směr všemu živému. Na začátku dostali nelehký úkol a mnoho let se ho ujímali s velkou dávkou nadřazenosti. Ať sami dokáží, jak moc jsou silní a chytří.“, Neil zrovna smrtelné plemeno moc neupřednostňoval.
Všichni přítomní si uvědomovali, že zpochybnit jeho slova je zbytečné, i když množí by se stavěli spíše na mírnější posudek o lidech, ale nikdo neodporoval a papežovo konstatování zůstalo bez odezvy.
„Jaké máš plány, otče?“, zajímal se Trevor a nervózně si pohrával s nožem zabodnutým v dřevěném stole. Stále se nesmířil se zbůsobem žití v úkrytech. Scházely mu paprsky slunce, které by přepychu a eleganci místnosti dodaly ještě větší krásu a hlavně útulnost.
„Co tě trápí?“, Lilien si všimla jeho roztřesenosti. Sic tím předešla další odsuzující slova otce, ale to jí již nezajímalo, neb jí zarmucoval pohled na jinak vždy veselého Trevora.
„Trápí mě šero, jenž mi neumožňuje volně myslet. Pálí mě oči z věčného kouře, nos mi dráždí puch zeminy a kůže mi bledne z nedostatku slunečního světla. Jediné, co si z celého srdce přeji, Lili, je, abych volně vyběhl ven a konečně si vychutnal východ slunce nad zalesněnými horami. Aby mě přitom čerstvý ledový vítr štípal do tváří a já si budu moct vychutnávat život takový jaký má být.“, vpíjel do ní svůj ledový pohled plný zármutku. Poté se prudce zvedl a odešel pryč z místnosti.
Lilien sklopila oči k zemi. André ji objal kolem ramen a jemně políbil na čelo.
„Nemůžeš za to. Tvůj bratr je už takový.
„Trápí mě, že se trápí. Mám ho hrozně ráda. Vyrůstali jsme jen spolu.“
„Běžte si lehnou. Nebudeme se tu přece dohadovat do nekonečna.“, řekl Neil a odebral se do svých komnat.
Katie a Sissi odběhly za Trevorem. Lili s Andrém tu noc spali k sobě zády.
Ráno ji chtěl na rozveselení políbil, avšak ona se mu vysmýkla a zamířila do koupelny zvracet. Po několika minutách se vrátila celá bledá. Ulehla do postele a celý den z ní nevylezla. Druhý den se totéž opakovalo i s Trevorem. Neil nakonec vypátral, co se stalo...
„Do našeho organismu se dostal parazit. Přesněji řečeno zmutovaný vir mně neznámé choroby. Obávám se, že ani my to nepřežijeme...“
Netrvalo to ani 20 let... Planeta Země se stala planetou smrti...

nebo, že by....

Na sarkofág z bílého mramoru dopadly kapky deště. Voda s bakteriemi, novým životem, stékala pomalu po nápisu... Jednou si to třeba někdo přečte....

Zde leží ti, jež si byli vzájemně určeni. Prožili společně mnoho let... Poznali se roku 1650 a znovu pak roku 2010. Nechť je jim dopřán klid.
Lilien (*18.1.1535 New Orleans)
a
André (*25.8. 1263 Paříž)