Zojra - Setkání s Nosferatu

Anotace: Již čtvrtá kapitola o Zojřě. Ta se poprvé setká s upírem...

Sbírka: Zojra z rodu Draků

Zojra se oddala zabíjení Turků. Brala jim peníze, polovinu rozdávala chudým vesničanům a z druhé poloviny financoval svou bandu zabijáků. Vojáci se k ní přidávali dobrovolně. Lid chtěl bojovat proti Turkům. Vesničané z Karpat jí doslova uctívali. Všude kam přišla, tam jí poskytli útočiště.

Byla pro ně národní hrdina. Říkalo se o ní, že je Vladův dědic a následnice Dračího odkazu. Jí se pomalu zabíjení začínalo líbit, už ho nebrala jako povinnost vůči svému lidu.
Turci se jí snažili všemožně zabít. Připravili několik atentátů na Zojru, ale všechny selhali. Mezi Turky se šířila zpráva o tom, že je Zojra prokletá stejně jako Vlad, že je nesmrtelná.

Jednou v závěru bitvy, když Zojra zabíjela poslední Turky, zahlédla na kraji lesa mezi stromy nějaký stín. Pozoroval ji. Když se na to místo podívala po chvíli znovu, stín už tam nebyl. Nejspíš by tomu nevěnovala pozornost, kdyby se to neopakovalo při další bitvě. Začalo jí to vrtat hlavou, a tak se zkusila optat svého zástupce Toraka.
Ten se na ní polekaně podíval: "Říkáš stín? A že objevil jen za šera nebo v noci? To musel být jedině Nosferatu. Má mnoho jmen. Vampýr, upír, nemrtvý, nesmrtelný, studený…"
"Upír? To je nesmysl. Oni jsou přece jen v legendách. Neexistují." řekla Zojra a jen se zasmála.
Torak však zvážněl: "Zojro, oni existují. Upír je nejnebezpečnější tvor na světě. Je jich poskromnu, ale existují. Prý se nesnesou. Mají svá teritoria a udržují si je. Mají nadlidskou sílu, jsou o dost rychlejší než člověk a mají vraždící instinkty lovce. Ale co je nejhorší, sají lidskou krev. Je to jejich potrava."
Zojra se nebála, i když by správně měla. Upíři jí zaujali. Jen si pomyslela: Co od ní ten vampýr chce? A proč jí sleduje?

O půlnoci se Zojře zdálo, že ji někdo přejel prstem po rtech. Otevřela oči a strnula. Dívala se totiž přímo do očí upíra z lesa.
Upír se usmál a řekl: "Ty se nebojíš?"
"Ne. Já nemám strach." odpověděla mu Zojra a pohlédla mu hrdě do očí.
"A víš, kdo jsem?" řekl upír překvapeně.
Zojra vstala z postele a přešla ke stolu: "Ano vím. Jsi Nosferatu, nemrtvý," řekla mu beze strachu.
Upír se znovu usmál: "Překvapuješ mi, Zojro, dědičko Dračího odkazu a dcero Vlada III."
Zojra překvapeně vzhlédla k upírovi: "Ty víš, kdo jsem? Jak je to možné? Vždyť já to vím jen pár měsíců a nikdo, kdo znal pravdu, už nežije. Dokonce ani Vlad to nevěděl."
Upír si pohrával s pohárem na stole a po chvíli ji odpověděl: "Cítím to z tvé krve. Vlad byl první známý nesmrtelný, protože ho Bůh proklel k věčnému životu. Máš jeho dědictví v krvi. I ty žiješ věčně. Nestalo se ti někdy náhodou něco zvláštního? Nezahojují se ti rány? Přemýšlej…"
Zojra přemýšlela a náhle jí začali docházet souvislosti. Kdysi v dětství dokázala komunikovat s vlky a oni jí poslouchali. Později na tuto schopnost zanevřela, když několik vlků vběhlo do města a byli zastřeleni. A nyní byla několikrát vážně zraněná, ale rány se jí zacelovali téměř okamžitě. Skutečně jí mohl její otec předat své prokletí?
Upír k ní přistoupil a řekl: "Jmenuji se Marcus. Mohu tě naučit, všemu co znám. Stačí, když mě přijmeš po svém boku." Zojra na Marcuse pohlédla a přijala jeho nabídku.
Nyní znala pravdu o svém původu i osudu. Ona je jediný dědic Dračího rodu, z kterého pocházel i její otec Vlad III. Dracul. Byla předurčena k následování odkazu tohoto rodu a zastavit Turky.