Sirky a nový případ

Anotace: Další povídka z lehké budoucnosti.

Sbírka: Před návratem do minulosti

"To ti nevadí, že ty cigára tolik stojej? A co teprve ty sirky..."
"Ale tak jako vadí, Tondo, ale co mám dělat, vždyť ty kouříš taky."
"No občas si zapálím. A odnauč se mi říkat Tondo."
"Když k tobě se to hodí. Tak já cigára občas vyžebrám na hlídačích ve skladu zabaveného pašovaného zboží."
"No už jenom ta cena sirek mě rozčiluje, vždyť je to denní potřeba."
"To, jak se lámou, je opravdu hrozný. Na zapálení jednoho cigára spotřebuješ nejméně tři sirky. A když se ještě směl dělat táborák, minimálně dvě krabičky na podpálení."
"Už nějaký dva roky se nesmí dělat táboráky, viď... to já pamatuju, když se ještě vyráběly zapalovače. Ty jsou ale teď luxus. Holt vyrábět dneska sirky se vyplatí."
"Vodečku Toníčku."
"Na, tady to máš," podával dvojitého panáka hostinský Mishe. Nad oslovením už jen zavrtěl hlavou. Měl při tom v zarudlých očích zvláštní lesk unaveného člověka, kterému hlavou proběhla příjemná vzpomínka.
"Když jsme se tak hezky rozpovídali, ty máš známosti nahoře, viď," sedl si hostinský na židli, opřel si hlavu o ruku a kopnul do sebe panáka.
"Kde nahoře, na Ministerstvu, nebo ve VEXu?"
"To já nevím, kdekoli."
"Ale tak jako mám. Skoro všude. Co potřebuješ?"
"Víš, že já bych tě neotravoval, ale tohle je v zájmu nás obou. Chtějí mi zavřít bar. Přitom v téhle čtvrti je takových prázdných budov, prostor nepotřebují, ale prej bych stejně nezaplatil novou výši nájemného. Jsou to vydřiduši," položil si hlavu na stůl a vypadal, jako když usíná.
"Nic ti nezavřou, postarám se o to."
"Přitom já mám takových peněz," pokračoval, jako by Misha nic neřekla, "ukrývám tu totiž jedněm chlápkům..."
"TONDO! Sakra já to nechci slyšet. Vždyť bych tě musela zatknout."
"Já myslel, že pravidla nedodržuješ..." začal se probouzet.
"To sice jo, ale něco dodržovat musím. Ať tu schováváš cokoli, nechci o tom vědět, zbav se toho. Pokud ti ten bar tady nechají, přijde sem inspekce. A to si piš, že prohledají všechno a vyhodnotí, jestli ti to maj' opravdu nechat. Dohodim ti mezitím kšeft, který ti bude vydělávat a nebude to trestná činnost."
"Tady máš." Před Mishou přistála další dvojitá.
"Z ušetřených peněz bych to tady mohl rekonstruovat. Pokud tady ten bar zůstane, nebudu opravovat ty urvaný písmena nad vchodem, na tvoji počest to tu zůstane MishaCafé. Ačkoli by se hodilo spíš MishaVodka. Ale to by ses tu musela přestat mlátit."
"To snad radši ani ne. Abych ti tu nezničila novou fasádu."
"Neboj, nechám ti tu v rohu špinavej koutek."
"V pořádku, hlavně ať tu zůstane můj vysezenej důlek. Na, stavím se po práci," plácla na stůl bankovku a šla na trénink. Svoji novou kancelář si moc hezky zařídila, všude se válel popel a nedopalky od cigaret (i přes přísný zákaz kouření v budově) a po skříních se hromadily kopy papírů, které byla líná zpracovávat. Uklízečky sem měly zakázaný vstup.
V přihrádce za dveřmi se objevil nový případ. Shodou náhod pašeráctví tabáku. A dětí. Dvě malé ubrečené holčičky. Tabák a pedofilie, těžko říct, co je v téhle době horší.
Misha vstala a i přesto, že venku protivně zářilo slunce a bylo kolem dvaceti stupňů, si navlékla dlouhý kabát a vyrazila.

"To nemyslíte vážně, že ne?!" Zhluboka dýchala, aby je tam všechny na místě nepopravila. Uprostřed haly známého luxusního hotelu seděla skupina čtyř svázaných mužů. Vedle nich byly vyndané pytle s tabákem. A vedle ležely schoulené na zemi dvě malé holčičky.
"Kvůli čemu mě sem konkrétně voláte, když tu je vše, co potřebujete?"
"Teď jste naše šéfka. Musíte nám dát pokyny."
"K čemu pokyny? Je těžký odvézt ty čtyři šašky někam do tmavý díry? Tabák patří do skladu, osobně a okamžitě odeberu vzorek do laboratoře, aby zjistili, jestli v něm nejsou nějaké nežádoucí látky," odebrala si dvě hrsti tabáku do sáčku a pečlivě ho zavřela v náprsní kapce. Dělalo jí to z jednoho prsa dvakrát větší.
"Přijde ti to opravdu tak směšné, nebo je tenhle škleb tvůj stálý ksicht?" pozvedla obočí nad uchechnutím jednoho z nováčků. Zaučoval se. Spadl mu úsměv a pohled zabodl do špiček svých bot.
"No a co s nima?" kývl vyšetřující k dívkám.
"No co by, to co obvykle. Zjistěte, co jsou zač. V žádným případě se nic nesmí dostat na veřejnost. Tenhle hotel se zavře, do zítra budu mít povolení k propuštění všech zaměstnanců a zabavení veškerého majetku hotelu. Jelikož se tu děla trestná činnost, bude tato budova od zítřka platit VEXu," rozhlédla se důkladně kolem sebe.
"Vy dva projdete všechny místnosti, jestli tu není ještě něco podezřelého, hned, vás osm pojede na příjem do VEXu, tady máte podepsané formuláře, to je teď jediná moje práce, zprávu ať si napíše ten, kdo to teď má na starosti místo mě. Jeďte v oddělných vozech po čtyřech. Ty obejdi a obvolej všechny zaměstnance a oznam jim přerušení jejich pracovního poměru zde. A vy zajeďte s tím tabákem do skladu. Šup všichni do toho!" Rozdala rozkazy a zapálila si cigaretu. Hurá do pohodlné kanceláře, všem rozdala úkoly a teď má klid.
Už viděla sama sebe houpaje se v pohodlném křesle s cigaretou v puse, kafíčkem, zapnutou hudbou a křížovkou o skvělé ceny. Pak se jí za zády ozvalo kňouravé: "Já mám hlad." A Mishu napadlo, že v místnosti nezůstala tak úplně sama.
"Můžete mi prosím dát něco k jídlu?" znělo, když se velmi pomalu a opatrně otáčela za hláskem.
"A kurva." Zašeptala, když si uvědomila, že v hale zůstaly dvě malá vystrašená děvčátka a její veškeří podřízení už měly své úkoly.