Zrození I.

Anotace: Kmen Tauciů se valí zemí jako povododeň a všechno plení. Bude to tak napořád? Termar si uvědomuje nutnost změny. Ještě však netuší, co mu bohové uchystali... Napsáno ve spolupráci s Poolem Atreidem. Položili jsme si jednu otázku a začali psát. :-)

Na počátku věků, kdy země byla silná a krev tekla v korytech řek proudem, mezi dvěma kmeny propukl svár. Nikdo z přeživších si už dávno nevzpomíná, proč válka začala. Mocný kmen Tauciů, jehož dobyvačné choutky neznaly mezí, se jako prokletí rozléval po celém známem světě.


Brány z osikového dřeva se pod náporem beranidel lámaly jako sirky. Několik mužů se prodíralo přes hradby, které přelezli s pomocí narychlo vyrobených žebříků, ale valná většina Hyadovy armády se valila jako divoká řeka otevřenými ranami města.
Termar se držel v levé části proudu, co nejblíže k okraji, kde měl větší možnost střetnout se s protivníkem. Byl výborným šermířem a rád si dokazoval svůj um. Zleva k němu přibíhal jeden z osamocených strážných – a jeho zoufalý pokus Termarovi ublížit skončil hned v zárodku – Termar se mrštně vyhnul jeho seku a obratem mu zasadil ránu do krku. Strážný padl mrtvý k zemi.
Stovky mužů pobíhaly městem a pobíjely každého, kdo nepatřil k jejich vojsku – ženy a děti nevyjímaje. Po chvíli vzplály nad městem plameny a Hyad se té spoušti blaženě usmíval. Ze souboje s několika dalšími domobranci si odnesl tři hlavy do své sbírky trofejí. Dnes je úrodný den.
Domobrana vydržela jen několik minut, než městečko padlo do rukou Tauciů. Plameny pohlcovaly mrtvá těla a dým nesl vysoko k nebi znamení, že Taucie nelze zastavit. Jen skloněné hlavy mohly přinést mír, a to jen v dobrém rozmaru Hyada.

Večer padl na ležení a tma dokreslila záři ohňů, tančících a opilých vojáků, slavících vítězství. V domě náčelníka města se slavilo nejvíc, ale přístup sem měli jen vyvolení. V čele tabule seděl náčelník Hyad. V jeho dlouhých vlasech se již začaly objevovat šediny, a jeho 40 let už jej pomalu táhlo do zásvětí. Seděl a téměř nepil; jen zkušeným zrakem pozoroval své nejudatnější bojovníky, jejichž veselost neznala mezí.
Jen Termar seděl klidně, přemýšlivým zrakem se rozhlížel kolem; byl Hyadovou pravou rukou. Víno teklo proudem, ale z jeho přemýšlivé pózy jej nedokázaly vytrhnout ani zotročené tanečnice, ty nejpůvabnější ženy z pustošených území, které automaticky náležely náčelníkovi.
„Termare, ty se nebavíš?“ nadhodil jeho společník po pravici, Mapalin, který byl v kmeni znám pro svou nebetyčnou chvástavost. Na klíně si držel jednu z krasavic, které se to počínání moc nelíbilo; Mapalin nebyl, mimo jiné, žádný krasavec.
„A co si myslíš, že bude dál?“ odvětil Termar.
Mapalin pozvedl číši s vínem ke stropu sálu, jako by si prohlížel kal na dně sklenice skrz slunce.
„Dobyjeme celý svět.“
Termar se k němu otočil a zadíval se mu do očí. V prasečích očkách Mapalina se objevil záblesk strachu, který po chvilce přemáhání zmizel.
„Ty všechno vidíš tak jednoduše,“ takřka zasyčel Termar. „ Dobyjeme celý svět, vypijeme zemi a opícháme vše, co před námi nestihne utéct,“ nadechl se. „Ale brzy přijde zima. Kam se usídlíme? Jsme od našeho domova stovky mil a jdeme stále dál od něj.“
Malpalinovi se v očích objevil pro změnu vztek.
„Na to, jaký jsi chytrák, máš řeči jako porodní bába.“
Termar se vymrštil a cestou shodil pohár vína, který se rozlil po stole. Malpin však vytáhl meč a než se bezbranný Termar stačil zorientovat, Malpin s rozseknutým hrdlem pomalu klouzal po desce stolu. Nad ním stál Hyad se zakrvavenou čepelí.
Beze slova utřel krev do Malpinova těla a šel si znovu sednout do čela stolu.

Hyad kývnul na Termara, který už chvíli nepil, protože mrtvola vedle něj mu jaksi kazila chuť na víno, ženy a zpěv. Zvedl se a následoval Hyada, ven do ztemnělých uliček, k nebi zasypanému zářícími hvězdami.
Termar se ho zeptal: „Co máte na srdci, pane, také vás trápí otázka, co bude dál?“
Mlčení znamenalo souhlas.
Pak Hyad promluvil: „Chtěl bych dobýt Aseidon.“
Termarovi se to nezdálo. Aseidon byl sice tučné, ale příliš velké sousto. Dobře opevněný, na což neměli bitevní stroje a navíc položený do údolí plného bažin a mokřad.
Osmělil se: „ A co takhle L´targion?“
„Proč myslíš?“ zeptal se překvapeně Hyad.
„Aseidon nepůjde tak lehce; potřebujeme se co nejdříve někde ukrýt; mohlo by nás to stát zbytky našich sil.“
„Taky si myslím.“ Odmlčel se a zadíval do temnoty prázdna, ve které jakoby chtěl najít odpověď na své pochybnosti. „Pokud budeme slavit příliš dlouho, naše pověst nás předejde a někdo se proti nám spojí.“
Hyad se otočil a zamířil zpět k hlavní budově. Termar ho mlčky následoval načerpat síly. to, co bude následovat jim dá hodně zabrat.